Pro lídra Master's Hammer, ale také výtvarníka, typografa, fotografa, spisovatele a vůbec renesanční osobnost, Františka Štorma není atmosféra kontroverze v undergroundových řadách ničím novým. První éru svojí formace, kterou na konci osmdesátých let založil se spolužáky z UMPRUM pod vlivem proto-blackmetalových Bathory a nakonec se z ní stal nejvýznamnější vývozní metalový artikl domácí provenience, totiž rázně v roce 1995 uťal albem "Šlágry".

Proklínaná i milovaná kolekce nabídla elektronikou zprzněné covery napříč styly i dobami (Chačaturjanův "Šavlový tanec" vedle lidovky "Ach synku, synku" a koledy "Půjdem spolu do Betléma") a o metal se otřela jen poslední skladbou "Hlava modernistova".

Na další téměř dekádu a půl se skupina odmlčela, s deskou "Mantras" se vrátila ve studiové podobě. Ke koncertnímu comebacku Štorma a spol. přesvědčili až organizátoři festivalu Brutal Assault, kde se odehrál velký koncert. Po něm následovalo turné po Jižní Americe a českých klubech. Druhou životní fázi Master's Hammer uzavřela nahrávka "Fascinator". A pak následovalo ticho.

Poprvé jej přerušilo vydání kolekce dávných demoverzí "Finished" (2023), vloni pak živý záznam "Live Occult Ritual" pořízený na posledním koncertu comebackového turné. Přesto přišel druhý návrat Master's Hammer poněkud nečekaně. Poměrně dlouho to totiž vypadalo, že bude "Maldorör Disco" jen další Štormovou hudební aktivitou, podobně jako jí na čas býval třeba Airbrusher. Nakonec z toho vzešla plnohodnotná devátá řadovka a rovnou jedna z těch experimentálnějších.

"Maldorör Disco" totiž více než kdy jindy ukazuje, že na Master's Hammer je třeba nahlížet spíše širším pohledem jako na umělecký projekt a nikoliv pouze na kapelu, nedejbože metalovou. Kultovní formace tentokrát nepředvádí stoosmdesátistupňový obrat v duchu "Šlágrů". Charakteristický duch zůstává, mění se ale způsob jeho prezentace.

Koketérie s elektronikou k seskupení patřila odjakživa, novinka prakticky vypouští blackmetalovou síru a místo ní před posluchače předkládá elektrometalovou grotesku, ve své podstatě hudební ztělesnění Štormových výtvarných světů. Ty nyní hýří barvami, prapodivnými bytostmi jihočeských rybníků i humorným nadhledem. Temný romantismus pod blikajícími stroboskopy surreálné diskotéky. "Take it, or leave it" tu ostatně zní v refrénu stejnojmenné skladby.

Do nového světa nás uvádí retro zvuk syntezátorů otvíráku "Anděl slizu". Podbarvuje je rovný beat (za bicí soupravu se vrátil starý známý Jan Kapák), až po chvíli se na svět proklube metalovými riff. Netradiční zvuková paleta ale nebrání v rozpoznatelnosti - stále jsou to Master's Hammer: Štormův přehrávaný chropot tu kontrastuje se zvráceným jemným hláskem Tomáše Kohouta alias Necrococka, který je nyní společně se Štormem služebně nejstarším členem. Na svém místě zůstává i poetika typicky černohumorně dekadentních textů.

Před posluchačem tak defilují bochnatky i Maldoror, ztělesnění čistého zla z romantické básně hraběte de Lautréamont, umrlci jak z Erbena, brakovitost Josefa Váchala i Genesis P-Orridge z industriální kapely Throbbing Gristle. Jazyk pracuje s archaičností, bohatým slovníkem i subtilním humorem, na který je potřeba se naladit - a rozhodně nesedne každému. Ale to zřejmě nikdy nebylo záměrem, podbízivé melodie retro syntezátorů Kamila Prince a chytře naivní textové háčky se tu stávají prostředkem, nikoliv cílem.

Odstup i schopnost střílet do vlastních řad zůstává kapele vlastní - první zveřejněný singl "Beast Within" si například bere na paškál jedno z velkých metalových textových klišé, boj s vnitřním zvířetem, "Bicycle Day" pracuje s psychedeliky podpořenou imaginací, závěrečná "Slatina" medituje nad vlastní smrtelností. Hudebně lze asi albu vytknout určitou nepřekvapivou strukturu skladeb, potěší nicméně produkční mnohovrstevnost - je skutečně radost olupovat jednotlivé zvukové slupky a nořit se pod povrch.

Master's Hammer - verze 2025 nejsou kopií sebe sama z devadesátých let ani nepokrytým navázáním na éru v novém miléniu. Sebe sama dokážou nahlédnout zase jinak, v mnoha ohledech překvapivě, a přesto neztratit duchovní kontinuitu. Jistě by nahrávce šlo vyčíst to, že slavné razítko s rohatou lebkou a erbem se sekerou jí do začátku přinese více pozornosti, než kolik by jí dostal nový projekt, byť zaštítěný známým jménem. Nebylo by to ale úplně spravedlivé: Novinka do diskografie Mistrova kladiva patří - a rozhodně nikoliv jen kvůli logu na vyvedeném přebalu.

"Maldorör Disco" ještě způsobí řadu vášnivých diskuzí, přinese spoustu zklamání, ale také spokojenosti. Ukazuje totiž, že klíčová je, možná až bezohledná, svoboda tvorby. František Štorm vždycky na svého nejslavnějšího potomka hleděl s jistým pobaveným odstupem. Deváté studiové album formace nepřináší "Šlágry 2" ani gesto, obrácení se zády k vlastnímu odkazu. "Maldorör Disco" zrcadlí přirozený vývoj a odvážně zkoumá hranice vlastní kultovnosti.