Devatenáctého července vystoupila Patti Smith ve Foru Karlín. Ten den jsem narychlo přijel z dovolené v Polsku a Litvě a koncert jsem si náramně užil. Bylo to poprvé, co jsem měl možnost tu vzácnou ženu vidět naživo - vždycky, když tu předtím hrála, jsem pobýval mimo republiku. A i teď jsem to stihl jen o fous.

Když na konci vystoupení říkala, ať si nenecháme vzít svobodu, a pak k tomu ještě přidala banální rady ("dodržujte pitný režim, pijte vodu a čistěte si zuby"), bylo to tak přirozené a samozřejmé a správné, že jsem na radu té šamanky dal a skutečně jsem začal černý čaj a matéčko prokládat i čistou vodou.

Proč to tu píšu? Patti Smith je charismatická žena, od níž nemáte problém přijmout i radu, kterou vás možná celý život prudili nejdřív rodiče a pak doktoři. Její koncert mě uhranul. V jejím projevu jsem cítil tolik laskavosti, naděje, zájmu o bližní. A to, co nám dala toho horkého červencového večera, vetknula i do své aktuální knihy "Chléb andělský", která vyšla u příležitosti padesáti let od vydání její ikonické desky "Horses". Za zmínku určitě stojí, že ve stejný den knížka vyšla v originální i české verzi.

"Věřila jsem, že dokážu napsat nejdelší knihu světa, zapsat události každého jednotlivého dne. Napsala bych ji tak, aby si v ní každý mohl najít něco ze sebe."

Patti Smith popisuje na 276 stranách svůj životní příběh. Ale jako zkušená básnířka a literátka, jako žena, která měla mezi svými nejbližšími přáteli beatníky Allena Ginsberga a Williama Buroughse, umí napsat poutavé vyprávění. Nemá ambici přinést přesné memoáry, pečlivě nevynechat žádnou událost, žádnou desku. Jde na to daleko vzácněji a pro čtenáře zajímavěji.

Vedle toho, co se odehrávalo kolem ní a co bylo vidět navenek, se mnohem víc soustředí na svůj vnitřní svět. Jak se tenkrát cítila, nad čím přemýšlela, co ji děsilo a co těšilo. Proč se rozhodovala tak, jak jsme to jako její posluchači vnímali zvenku.

Velkou část knihy věnuje svému dětství. Zpěvačka pocházela z hodně chudé rodiny a ty nelehké poměry ji formovaly. Vedle toho docela dost trpěla na nejrůznější nemoci. A je nádherné číst, jak moc milovala své rodiče a oni ji, jak ji maminka dokázala motivovat k životu i v době těžkého a nepříjemného dětského marodění, když i doktoři měli obavy, že možná nepřežije.

Bolavý a dojemný je příběh jejího psa, s nímž se musí kvůli alergii v rodině rozloučit. A fascinují také její dětské představy, povídání s obří želvou, ale také velké ztráty, jako smrt dvanáctileté kamarádky Stephanie i velký pocit viny, který v té době Patti zažívala.

"Na Štědrý den, než po celodenní dřině nastoupila do přeplněného autobusu domů, nám matka koupila do punčoch dvě velká lízátka a dva malé dřevěné ručně zdobené tučňáky, víc si nemohla dovolit. Když pak vystoupila, na rameni jí místo tašky visel jen popruh: někdo ho přeřízl a utekl s její kabelkou. Tu historku vyprávěla ještě po letech, stále s lítostí, že jsme ty Vánoce nedostaly žádné dárky. Když se od té doby ocitnu na bleším trhu nebo ve vetešnictví, nedokážu odejít bez dřevěných tučňáků, jako bych chtěla zaplnit to rozlehlé ledové pole v jejím nešťastném, velkém srdci."

V Pattiině životním příběhu jsou důležitá i československá setkání. O Ivanovi Královi všichni víme a zase se to moc hezky čte, včetně toho, jak měla kapela problém s jeho písní "Pissing In A River" (tlačili ji do toho, aby to změnila třeba na Swimming nebo Wading), ale zmiňuje i přátelství s Klárou, kamarádkou, která do Států emigrovala se strýcem z Čech.

Zpěvačka, tenkrát tedy ještě mladá slečna, si vryla do paměti čaj, který pili z velkých těžkých sklenic dovezených právě od nás. A i tato Klára zanechá v Pattiině srdci jeden ze šrámů. Se strýcem se narychlo odstěhují, Patti o ni přichází, a právě proto začne psát.

Knihu "Chléb andělský" jsem dostal k recenzi v předstihu, v PDF, a prvních 70 stránek jsem přečetl elektronicky. Ale pak jsem tento dokument zavřel a počkal si na opravdický papírový výtisk. Přišlo mi nepatřičné číst něco tak intimního, hmatatelného a skutečného z neosobního displeje.

To prostě nejde a nesedí ke zpěvačce, která je tak fyzická, která umí vnímat věci jako vůni knih, pohlazení a pročesání vlasů neposedným vánkem a nebo v dešti promokne na kost, aby si z toho odnesla důležité pocity souznění s přírodou a světem jako takovým. A při čtení jsem znovu proposlouchal několikrát celou její diskografii.

Průběžně jsem si dělal desítky výpisků, kterými jsem chtěl recenzi protknout, ale nakonec jich tady najdete jen pár. Byla by škoda ty často bolavé osudy plné ztrát, na které ale navazovaly laskavé a důležité činy Pattiiních přátel a nejbližších, včetně třeba Michaela Stipea, Boba Dylana nebo Bruce Springsteena, vytrhávat z kontextu a prozrazovat dopředu. Nebo tu dojemnou příhodu s Dalajlámou. Přečtěte si je sami. Fakt to za to stojí.

"Chléb andělský" je pro mne jednou z nejpůsobivějších knih, kterou o sobě některý z muzikantů napsal (a že jsem jich četl). Jde o dojemný, hluboký a opravdový příběh, díky němuž si budete Patti Smith vážit ještě o dost víc.

Ale přece jen ještě jednu citaci použiju. Vidím v ní krásnou ukázku toho, jak zpříma se umělkyně umí zachovat. Jak intuitivně jde za voláním srdce, jen tam, kde jí je dobře, a nenechá se natlačit do slepých uliček nebo kompromisů. Právě před nahráváním debutové desky "Horses" zpěvačka hledala producenta, který jí s albem pomůže. Ona sama měla velmi ráda The Doors a takhle naložila s možností nahrávat album s jejich producentem Paulem Rotchieldem.

"Ve Wartoke si mysleli, že by nám to ve studiu mohlo fungovat s Paulem Rothchildem, producentem The Doors. Setkali jsme se ve Wartoke v kanceláři, ale schůzka toho moc nepřinesla. Seděla jsem ve starém šedém trenčkotu a beatnických sandálech na pohovce, když vstoupil bezchybně oblečený Rothchild a postavil se nade mnou.

Začal náš rozhovor vyzdvihováním svých úspěchů, že to prý on udělal z Jima Morrisona hvězdu a věří, že může hvězdu udělat i ze mě, ale musím mu ve všem přenechat hlavní slovo. Chvíli jsem si to nechala projít hlavou, pak jsem vstala a odpověděla, že Jim Morrison byl básník a nejspíš se tedy stvořil sám."