Roxette skvěle hráli, O2 arena ale přesto velkou část koncertu spala

Oproti mé předchozí návštěvě našeho hudebního svatostánku se koncert Roxette velmi lišil. Na Robbieho Williamse bylo natřískáno k prasknutí, atmosféra hustá tak, že by se dala krájet, zatímco tady si člověk hodinu před koncertem přišel v klidu do haly, dal si pivo, nikde se netlačily žádné davy a vše probíhalo v takovém poloospalém duchu.

Při pohledu dolů na plochu, kde bylo naskládáno asi dva a půl tisíce židliček, a při vzpomínce na koncertní videa současných Roxette z YouTube jsem si poprvé řekl, že tohle bude asi pro kapelu zkouška. Jednak balady tvoří v jejím repertoáru také dost zásadní část - a hlavně věková skladba publika dávala napovědět, že dostat lidi do varu bude výzva.

To nejhorší ale odskákala Klára Vytisková. Zpěvačka, která je širšímu publiku pořád nejvíc známá jako porotkyně jedné z řad SuperStar, začala výrazně víc koketovat s písničkami v českém jazyce. Nejvíc se - co se týče hitovosti - podobal hlavním hvězdám duet Kláry se sestrou Terezou Pecháčkovou (v originále ho zpívá s Janou Kirschner) "Řeka". Vytisková dobře zpívala, tančila, měla za zády výbornou kapelu, snažila se publikum rozezpívat, roztleskat, pohled na plochu v potemnělé aréně však působil tirstně.

Spousty rozsvícených mobilních telefonů, do kterých lidé civěli, čímž dávali celkem okázale najevo, že na tohle vůbec nepřišli, mohly Kláru trochu mrzet. Svůj set zakončila jedinou anglickou skladbou z alba "Love Is Gold" s názvem "All Night Long". Se slovy: "Díky, tak my už jdem" se po něco více jak třiceti minutách rozloučila a přenechala místo švédským hvězdám.

Téma, jestli je vhodné, aby slavné kapely pokračovaly pod stejným názvem, i když mají jiné složení, zůstává věčné. Nejpalčivěji to odnášejí asi Queen, ale najdeme i spoustu dalších skupin, jejichž fanoušci se neshodnou na správné odpovědi. Roxette hlavně v devadesátých letech do značné míry určovali, co se hraje v rádiích, a i když jejich alba po roce 2000 už nedosáhla takového věhlasu, desítky hitů z osmdesátek a hlavně devadesátek prostě přetrvaly. Mají v sobě úžasnou melodičnost, zpěvné refrény, baladickou sílu i rytmickou energii.

Gessle dal navíc dohromady kapelu, se kterou vystupoval právě v těch nejlepších časech, a k tomu sáhl pro jistotu - ženu, která v roce 2004 vyhrála národní kolo Eurovize, vydala spoustu sólových alb a doma ve Švédsku platí za popstar.

Lena Philipsson, výborná a také dobře vypadající zpěvačka, se do toho ze začátku vrhla s možná až příliš velkým hereckým výkonem - všechna ta gesta i pohyby má naučené, ale zpěv malinko pokulhával. Jako by zpívala se zataženou ruční brzdou. Uvolnila se až při "Crash! Boom! Bang!", před kterou Per zavzpomínal, jak stejnojmenné album točili v Itálii, a první část odzpíval netradičně sám. Pak přišla změna tóniny a Lena se do toho poprvé pořádně obula.

Roxette jeli na jistotu. V drtivé většině hráli to, na co lákal název turné - hity. Pro mě jeden z nejsilnějších okamžiků přišel s medley dvou výborných ploužáků "Vulnreable" a "Milk And Toast And Honey". Prvně jmenovaná byla s takřka folkovým nádechem zahraná s výrazným důrazem na akustické kytary. Nemohla chybět ani bývalé zpěvačce Marii věnovaná "It Must Have Been Love" a mnohé další.

Lidé se po polovině koncertu začali konečně rozjíždět, ale ti, kteří si troufli stoupnout a začít tančit, byli neustále komandováni a ponoukáni k návratu na stoličku. Před koncem základního setu už si to ale přestali nechat líbit a v rámci přídavků už se zkrátka nahrnuli přímo pod pódium - hodně fanoušků ze sektorů šlo prostě na plochu tančit.

Tady by bylo fér zmínit, jak skvěle kapela i se sboristkou celý stominutový koncert odmakala. Hrála výborně a kytaristu Christoffera Lundquista sám šéf nazval posledním žijícím hipíkem. Jmenovaný to potvrzoval precizní hrou, showmanstvím a muzikantskými fórky, kdy si odvážil do jednoho songu tajně propašovat riff z AC/DC "Highway to Hell" a během představovačky zahrál divákům instrumentální verzi "Holky modrooké".

Čtyřpísničkový přídavek zakončila nádherná balada "Queen Of Rain" a člověka, který se díval kolem sebe nejen v aréně, ale i u haly nebo v metru, muselo napadnout, kolik lásky ještě bude v zamilovaných párech rezonovat i v pozdější noci.

Odpověď, jestli má návrat Roxette smysl, je určitě kladná. Navíc hned den po koncertu vydali Per a Lena společný singl "Bad Blood", který velmi slibně naznačuje věci příští. Poslechnout si ho můžete výše.