"Nic blíž, nic dál" oprašuje odkaz Oceánu a míří i do budoucna

Skalní fanoušci snad už stihli přijmout transformaci a proměnu složení této formace, která stále zůstává vlajkovou lodí domácí synthpopové scény. Oceán vznikl v polovině osmdesátých let a právoplatně na sebe strhával pozornost. Petr Muk mu dodal řadu charakteristických prvků svým nezaměnitelným hlasovým projevem a zápalem nejen pro pódiovou prezentaci. Trefný název kompilace "Nic blíž, nic dál" se potkává se stejně pojmenovanou skladbou z debutu "Dávná zem".

Výběrovka ve svém základu vychází ze šestnáct let starého opusáckého průřezu "Best Of", s nímž má hned několik styčných bodů a soustředí se především na úvodní kapitolu dráhy původní čtveřice Petr Muk, Petr Kučera, Jan Vozáry a Dušan Vozáry.

Začátek logicky patří nahrávkám ze studia Českého rozhlasu v Českých Budějovicích, které se objevily na původních singlech Supraphonu. Kompilace se snaží držet i jejich časovou návaznost přes zmíněnou "Dávnou zem" až po následnou "Pyramidu snů". Tady ale vyvstávají otazníky - když se našlo místo pro zástupce z remixové "Haify", proč "Noc je jako..." není zastoupena svou singlovou verzí?

Mnohem větší překvapení spočívá v tom, že zde nenajdeme žádného reprezentanta ze zlomového milníku ve fungování Oceánu, desky "2 1/2", která se později dočkala reedice coby "2 3/4". A přitom skladby jako třeba "Jeden den" nebo "Aha" by své místo hravě uhájily, zvlášť když prostor zde zaplňují i čistě albové kompozice. Svým způsobem tím nahrávka narušuje kontinuitu a posluchač se najednou ocitne v současnosti, kterou navíc oddálil tvůrčí spánek trvající několik roků.

Kapitola s Jitkou Charvátovou je kvůli tomu bohužel vzata dost z rychlíku. Z vydařených desek "Ve smíru" a "Femme Fatale" zůstaly jen úlomky, zastoupené pouhými třemi tracky. Trestuhodně chybí třeba samostatný singl "Odlesk tvůj" a jako spojnice mezi oběma etapami se klidně mohly využít i dosud nepublikované živé nahrávky s ní.

Tyto nedostatky naštěstí vyvažují přidané bonusy. "Dej" je stařičká záležitost vybraná z původních demo nahrávek, která díky produkci Armina Effenbergera a nově nazpívanému vokálu získala svěží podobu. Ctí původní záměr a zároveň tepe současností a elektronickou éteričností. Dojemné "Vyznání" se dočkalo hned dvojice úprav (na streamovacích platformách jsou umístěny hned za sebou) - o něco lépe vyznívá její komornější aranž pro křehké klavírní linky a smyčce.

Celkové balení "Nic blíž, nic dál" uvozují poměrně strohé (a místy repetitivní) poznámky Karla Deniše, který se postaral i o samotné sestavení výběrovky. Upřednostňuje spíše glorifikaci odkazu Petra Muka na úkor toho, co současnosti přináší Jitka Charvátová. Když s touto kompilací skupina slaví čtyři dekády, šlo k tomu přistoupit s větší pečlivostí - třeba přidat vzpomínky skalních fanoušků nebo zpětné komentáře jednotlivých členů Oceánu, ať už z archivu, nebo nově sepsané přímo pro tento účel.

"Nic blíž, nic dál" přesto splňuje svůj účel. Na jednu stranu se ohlíží do minulosti, na druhou pootevírá brány do blízké budoucnosti. Oceán zatím neřekl své poslední slovo a z dostupných náznaků je patrné, že se snad dočkáme i nového materiálu. Aktuální výběrovka sice skalním fanouškům mnoho nového nepřináší, těm, kteří se s jejich tvorbou teprve zpětně seznamují, ale otevře brány hudebního bádání napříč celou kariérou formace.