Rebecca Lucy Taylor, jak se Self Esteem jmenuje občanským jménem, měla se svou třetí deskou rozhodně na co navazovat. Její předchozí řadovka z roku 2021 "Prioritise Pleasure" si totiž mimo jiné vysloužila nominaci na Mercury Music Prize a špatně si nevedla ani v britské hitparádě. S úspěchem pak od vydavatelství přišel větší rozpočet, který zpěvačka využila na bombastický a přesto smysluplný zvuk.

Nahrávka "A Complicated Woman" je přeplněna sbory, smyčci, velkolepost slyšíme téměř z každého tónu. Jenže ta obrovitost doprovází její úchvatný hlas, úžasné refrény a přitom i hluboké texty, které se z většiny zabývají komplexitou ženy - jak být silná, a přitom zranitelná; jak nést odpovědnost i pochybnosti. I když lyrické složce nebudete věnovat příliš pozornosti, patrně vás zaujme hostování Moonchild Sanelly, která promlouvá v podmanivé "In Plain Sight" vrcholící v refrénu "what the fuck you want from me / I’m saving you, you’re killing me".

Ostatně, že se nejedná o obyčejný popový počin, zjistíte hned v otvíráku "I Do and I Don’t Care", který naprosto postrádá jakýkoli běžný tvar slok a refrénů, a přesto končí gradujícím gospelovým závěrem, který byste si klidně zpívali po celý den.

Podobně podmanivé melodie ve sborovém provedení vás uhranou i v singlu "Focus Is Power", téměř a cappella zazpívané "What Now" či v závěrečné "The Deep Blue Okay", v níž Rebecca dochází k jakémusi smíření, že ne vše je sice vždy ok, ale že je to vlastně v pohodě, protože se snaží, aby bylo. Nádhera. Dejte si jednoduchý, ale působivý videoklip, a pokud máte rádi nečekané hudební zvraty, počkejte až do konce.

Jenže! To není všechno. Self Esteem se nebojí experimentovat a všechny ty nádherné písničky klidně proložila několika klubovými bangery, na které můžete tancovat až do rána. V "Mother" svému příteli téměř rapem vysvětluje, že není jeho máma, aby se o něj starala, v "Lies" vás rozbije na kousíčky a v "69" vysvětluje, proč jsou všechny polohy super, ale šedesátdevítku fakt nemá ráda - nemůže se při ní totiž pořádně koncentrovat.

A aby ukázala, že cizí jí není ani úplně krystalický pop, na desku zařadila vzdušnou hitovku "Cheers to Me", za kterou by se nestyděla třeba ani taková Dagny. Na téhle nahrávce ale písnička působí jen jako vítané osvěžení, ne jako definice celého repertoáru.

Kdy jsem naposledy dal nějakému albu desítku? Už si ani nemůžu vzpomenout, za život jich bylo jen pár. "A Complicated Woman" se mnou, jako bílým heterosexuálním mužem ve středním věku, ale mocně zacloumalo jako už dlouho nic, a tak jsem nemohl jinak.