Ačkoliv Disturbed hráli v Česku teprve počtvrté a po dlouhých šesti letech, vyprodat O2 arenu se jim nepovedlo. I když se hala zaplnila slušně, volná místa zejména na tribunách byla patrná.

Večer zahájili Megadeth, kteří teprve nedávno skrze prohlášení jejich lídra Davea Mustaina ohlásili poslední desku a konec. O poslední koncert u nás nicméně nešlo, neboť je pořadatelé Rock for People ohlásili do line-upu příštího ročníku. Zvukově se nicméně s fanoušky hlavních aktérů moc nepotkali. Megadeth jsou totiž oproti Disturbed typičtí svým syrovým, nemelodickým přístupem k thrash metalu.

Dave Mustaine nezakryl, že je především kytarista. Do popředí tak vylézaly barvité, nápadité a technicky precizní riffy jak jeho samotného, tak i jeho spoluhráče Teemu Mäntysaariho, který ve formaci působí teprve dva roky. Výtečný výkon předvedl rovněž důkladný a silový bicman Dirk Verbeuren.

Hodinový průřez diskografií nabídl letitou hymnu "Peace Sells", tři zástupce kultovní nahrávky "Rust in Peace" i reprezentanta zatím poslední desky - píseň "We'll Be Back". Avizované poslední album zatím naživo nezaznělo, dokonce jsme se nedočkali ani teprve před několika dny vypuštěné vlaštovky "Tipping Point".

Bývalý člen Metalliky moc nemluvil, poprvé popřál "Good Evening" po půlhodině hraní a až do konce si vystačil s pár větami. Molo využíval jen velmi vzácně a spíš se pod blonďatou hřívou, která mu zakrývala tvář, soustředil na bezchybnou kytarovou hru. O jeho zpěvu už se to prohlásit nedá, a snad i proto zvukař vokál spíš utápěl v hradbě jinak šlapajících instrumentů.

Následovala až příliš dlouhá čtyřicetiminutová pauza, kterou ukončila projekce na plátně. Po odkrytí se fanouškům odhalila překvapivě jednoduchá kovová konstrukce z kvádrů, na kterých problikávaly drobné LEDky. Bohužel chyběla obrazovka s přenášením dění na scéně, což není pro diváky sedící až na zadních tribunách zrovna šťastné rozhodnutí.

První polovina koncertu patřila ryze debutu "The Sickness" a kapela ji zahájila efektní teatrální vsuvkou, kdy zpěváka Davida Draimana přivezla na rudlíku po vzoru Hannibala Lectera. Diváci si kromě toho mohli užít bohatou pyro show a silný, plný industriální zvuk s předehranými zvukovými aranžemi. První část uzavřela další scénka, kdy Draimana uvázali na elektrickém křesle a za vizuálně autentického doprovodu ho uvařili. Poslední píseň pak zpěvák odzpíval se zakrváceným vězeňským mundúrem.

Jenže pak přišla další dvacetiminutová pauza, která bohužel spádu koncertu moc nepomohla. Závěrečnou přibližně hodinovou část pojali muzikanti jako greatest hits. V porovnání s tou první bylo pro diváka patrné, kam se skupina posunula. Od syrových metalových počátků k rockovým baladám a modernímu hard-rocku.

Nemohl chybět ani megahit v podobě coververze od Simona & Garfunkela "The Sound of Silence" s doprovodným kvartetem akustických hudebníků. Během skladby efektně vzplanul klavír a vůbec se jednalo o silný moment večera. Během slavné balady si akorát vybral slabší chvilku Draiman, který se s čistotou vokálu hodně pral.

Frontman většinu show nemluvil. Kontakt s publikem přišel až v závěru, kdy si z davu vybral desetiletého Antonia a jeho rodiče a po krátkém vyzpovídání je během písně "The Light" nechal pozorovat show přímo z pódia. Vizuální zpestření také přinesl obří nafukovací maskot formace The Guy, který se neustále lehce pohyboval a skutečně působil jako živý. Na pódiu nicméně vydržel jen tři skladby.

Zatímco ozdobou Megadeth byla instrumentální šikovnost hudebníků, Disturbed bavili hlavně vokálem svého lídra, jehož specifická barva hlasu pro ně zůstává nepopiratelně signifikantní. Zejména první část představující debut hudebně trochu splývala, druhá nabídla alespoň o něco zvukově barvitější zážitek. Koncert tak lze hodnotit spíše pozitivně, ale o pamětihodnou událost se, i kvůli notným časovým prodlevám, bohužel nejednalo.