Předskakující a velmi sympaticky se projevující Ella Henderson byla coby už zavedená zpěvačka s živou kapelou za zády výrazně lepší volbou než špatně nazvučená Jessia na stejném místě před třemi lety. Písniček sice stihla zazpívat jen osm, zato ale každá z nich nabídla něco trošku jiného. A rozhodně nenudila.

Finalistka deváté série britské verze X Factoru, která v soutěži nakonec skončila na šestém místě, za svou kariéru může děkovat především Simonu Cowellovi, u jehož vydavatelství Syco Records podepsala smlouvu, a také Ryanu Tedderovi, který jí v jejích osmnácti pomohl v roce 2014 napsat průlomový a dodnes největší hit "Ghost", ve kterém zpívá o své první lásce. Pravdou ale také je, že se jí na něj dlouho nedařilo navázat.

Lámat se to začalo až nedávno, když si dnes už devětadvacetiletá rodačka z města Tetney ve Velké Británii vybrala tu jednodušší cestu. Začala totiž místo alb s vlastními skladbami vypouštět singly stojící na interpolacích, tedy na základech jiných - slavných - písní. Tento lenivý model rádia v čele s naší Evropou 2 dlouhodobě milují, ačkoliv mluvit v tomto případě o nějaké umělecké hodnotě je přinejmenším velmi diskutabilní.

A tak i když lze pochválit, že usmívající se Ella zpívala v O2 areně jako jedna z mála moderních zpěvaček opravdu naživo a puštěné podkresy, stejně jako hlavní hvězdy večera, téměř nepotřebovala, pořád musíme mít na mysli, že její píseň "React" staví na melodii jediného hitu Roberta Milese a "Alibi" zase na rapové klasice od Coolia, respektive Stevieho Wondera. Do "This Is Real" se alespoň naživo vměstnal hit "Destination Calabria" od Alexe Gaudina. To prostě dojmy z jinak velice milého koncertu zpěvačky, která aktuálně bojuje s endometriózou, trošku kazí.

Aby to ale bylo fér - i samotní OneRepublic do této naneštěstí stále častěji využívané disciplíny sklouzli. Hit "I Don't Wanna Wait", za nímž spíše než oni stojí interpolacemi velmi často se ohánějící David Guetta, který tady využil melodii nezapomenutelné odrhovačky "Dragostea Din Tei" od moldavských O-Zone, kteří s ním naprosto ovládli léto 2004, patří do stejného ranku.

Ke cti jim ale naopak slouží, že na druhou stranu po mnoha letech k-o-n-e-č-n-ě natočili vynikající album. Šestá studiovka "Artifficial Paradise" je totiž po dlouhé době plné vydávání menších hitů obalených do obrovského množství vaty vážně vynikající popová deska plná velkolepých písní, kterou je radost poslouchat. Dost možná by ji šlo prohlásit za jejich nejhitovější album vůbec.

Proto by rozhodně nevadilo, kdyby z ní pětice muzikantů z Colorada Springs hrála naživo co možná nejvíce, protože sahat v setlistech stále znovu a znovu do kolekce "Native" z roku 2013 už nemůže bavit snad ani samotnou kapelu. Ať už se z novinky hrálo cokoliv, vždy to už tak výbornému večeru dodalo větší náboj. Jen se tak potvrzovalo, že české koncerty skupiny z posledních let, včetně toho na Colour Of Ostrava 2023, nejnovější vystoupení hravě překoná.

Kromě nového materiálu a díky tomu i výrazněji překopanému setlistu za to mohlo ještě několik dalších faktorů. Jedním z nich byl v minulosti hojně diskutovaný zpěv. Ryan Tedder zpívá skutečně naživo a vzhledem k tomu, jak často se ve svých písních uchyluje k falzetům, má s nimi s přibývajícími roky stále větší problémy. Pro Prahu to ale tentokrát téměř neplatilo - a to i proto, že pro jednou konečně přijel zdravý. Pár drobných zaváhání v úvodu show sice nastalo a třeba i "Halo", které napsal pro Beyoncé, odzpíval trošku lajdácky a pěvecké linky si nejen v něm stavěl tak, aby je zvládl, případně pár frází přenechal publiku. Šlo ale o naprosté výjimky, kterých bylo v porovnání se staršími koncerty nejen v našich končinách výrazně méně. Daleko důležitější je proto zdůraznit, že tentokrát u nás zpíval až nad očekávání skvěle.

Podařily se i další části programu. Historka o tom, že se do Prahy, coby prvního evropského města vůbec, podíval poprvé už v patnácti, protože má na Smíchově rodinu, zatím zazněla na každém zdejším vystoupení. Je tak už stejným evergreenem jako přehrávání hitů, které zpěvák napsal pro jiné. Stejně tak jsme už i v minulosti mohli slyšet, že z českých slovíček a vět kromě "děkuji" a "Praha" zvládá i řadu dalších - třeba "dobrou noc", "na shledanou", "jsi krásný", "vítejte" nebo tentokrát asi nejvtipnější "nerozumím česky, but I love you".

Kromě toho ale frontman opakovaně dokazoval, že nejvíc si fanoušky získává tím, když je prostě a jednoduše na lidi milý. A když mimo nachystaných frází přidá i nějaké to povídání sám za sebe. Tak se kupříkladu stalo, že po přemístění na menší scénu doprostřed haly začal do publika kopat neobvyklé suvenýry - fotbalové balony. "Nehledejte za tím žádný větší smysl. Prostě je to největší sport na světě, a když už nemůžu řídit auto ve Formuli 1, užiju si aspoň tohle," vysvětloval svou motivaci k neobvyklé kratochvíli.

Formule se tím ale dostaly do jejich show v podstatě už podruhé, protože ještě předtím zazněla instrumentálka "Singapore", u níž se na projekci zjevovaly záběry z jejich pobytu na jen před pár hodinami skončené Velké ceně Singapuru, na níž si - stejně jako na Velké ceně Las Vegas - OneRepublic zahráli v loňském roce jako hosté v rámci doprovodného programu. A evidentně pro ně šlo o natolik výrazný zážitek, že k tomu složili nejen zmíněnou skladbu, ale ještě ji i zařadili do už tak nabitého koncertu.

Ale zpátky k Praze, která je prý městem, kde v rámci Evropy zatím frontman strávil nejvíce času ze všech zdejších metropolí. I ona si totiž vysloužila krátké předělové video sloužící k tomu, aby se skupina přemístila zpět na hlavní pódium. Mezi všemi těmi pohledy na zdejší architekturu a krásy města se do záběrů dostal i nenáviděný trdelník. Janek Rubeš by měl radost.

Zpěvák v tričku punkových legend Dead Kennedys ale přidal i další méně známé kapitoly ze svého života - třeba když přiznal, že se z "Apologize" stal v roce 2008 tak obrovský hit, že přerostl samotnou kapelu, která se pod jeho tíhou tehdy málem rozpadla. "Říkali jsme si, že se budeme muset asi rozpadnout a začít znovu, jinak se z nás stane skupina jednoho hitu - Apologize Band. Že má smysl pokračovat ve stejné sestavě a pod stejným názvem, jsme zjistili až při vydání 'Stop And Stare', kterému se naštěstí dařilo taky." Oba zmíněné hity přitom v O2 areně nadvakrát zasypané konfetami patřily k vrcholům jejich notoricky známými písničkami natřískaného vystoupení.

Těch vrcholů se přitom odehrálo hned několik. Mimo těch už zmíněných mezi ně patřila bouřlivě přijatá "Love Runs Out", při které z větší části začaly poprvé tancovat i ochozy haly. Emotivní vzkazy s ještě dojemnějším doprovodným videem oslavujícím život prožitý naplno doprovázely sleeper hit "I Lived". Naopak jasnou budoucí trefou do černého je velkým potenciálem obdařená a dosud nevydaná skladba "I Need Your Love".

Kytarista Zach Filkins si před přídavkem zahrál na Eda Sheerana a s akustickou kytarou, looperem a klávesami rozjel fenomenální sólo, v němž někdejší model připomněl, že strávil velkou část svého života ve Španělsku. A po úplném skončení vystoupení, v němž hrály prim živé nástroje, lidský přístup a skvěle zazpívané hity, si Ryan Tedder ještě pobyl na pódiu o trochu déle, aby se s diváky rozloučil přizvukováním do reprodukované skladby "Wonderwall" od Oasis, jejichž "Don't Look Back In Anger" koncert ještě před začátkem uvozovala. Evidentně se mu ještě nechtělo pryč.

OneRepublic ze sebe tentokrát v O2 areně vydali to nejlepší a každý, kdo měl to štěstí, že viděl dosud všechny jejich tuzemské koncerty od roku 2008, jistě potvrdí tvrzení, že právě nyní odehráli svůj dosud nejlepší koncert v Česku vůbec. I vzhledem k výtečné aktuální desce je proto i pro nás, hudební pisálky, velkou radostí prohlásit, že tentokrát jsou přes dvě dekády fungující čtyřicátníci konečně opravdu ve formě!