Jestli vám je venku zima, zkuste si pustit "Bubble tea". Zahřeje vás spolehlivěji než svetr. Přesně tak to ostatně píše i sám Milan Peroutka: "To aby vám bylo teplo, i když už je venku zima. Příznivci nadsázky, léta a jednoduchých nápěvků vítáni! Hlavně se nebrat tolik vážně, to je to, oč tu běží."

"Bubble tea" je zvláštní druh milostného vyznání - nebo možná reklamní spolupráce? Peroutka v ní totiž zpívá o svém oblíbeném nápoji, který s humorem označuje za "jedinou povolenou drogu". Píseň funguje jako lehký předkrm k chystanému albu "Barikády", které vzniká pod dohledem producenta Jiřího Buriana a vyjde na jaře. Inspirace Burianem a jeho proměnlivými alter egy je zřejmá. Je fajn chtít být jiný - jen to někdy zavání snahou vyniknout za každou cenu. A to je škoda, protože Peroutku mám fakt ráda.

Poslední roky si libuje v provokaci - ať už outfity, prohlášeními nebo tím, že otevřeně mluví o své identitě. Rozruch určitě vyvolá i tahle skladba, hlavně svým hravým klipem. Růžový župan, pánské aquabely, přehnaně smyslné pohledy do kamery, záplava barev a blikajících dekorací - všechno tu křičí o pozornost. Jenže zpěvák se v tom trochu ztrácí. Pěvecky zůstává utopený v autotunu a laciné manýře trendy za každou cenu.

Miluju dvojsmysly, ale tady jich je prostě moc. Třeba "Teď na dně skleničky, plavou tvoje kuličky. Proč je tvý brčko zahnutý..." nebo "Tak pojď ty můj měsíčku, utopíme se v čajíčku". Sluníčkářství mám ráda, ale tady je přesluníčkováno až moc. Ale budiž - účel splněn. Tenhle song prostě nejde minout. Jen si po něm člověk možná potřebuje dát studenou sprchu.

3/10