Ilona Csáková se může pochlubit velmi rozmanitou a nesmírně úspěšnou kariérou. Už jako teenagerka začala vystupovat s kultovní kapelou Laura a její tygři, v devadesátých letech spolu s Lucií Bílou platily za největší hlasy v českém popu. Získala tři stříbrné a jednoho bronzového slavíka, k tomu spoustu ocenění za prodeje svých desek a nemělo by se zapomínat ani na to, že předskakovala samotné Tině Turner.

Významnou etapou byla také ta muzikálová. Její nejslavnější rolí dnes zůstává "Kleopatra", ale působila v celé řadě dalších oblíbených představení. Poté, co se stala dvojnásobnou matkou a s manželem se přestěhovali do Brna, se z veřejného života trochu stáhla, zpívat však zcela nepřestala.

Výroční koncert v pražské Lucerně si naplánovala symbolicky na den svých 55. narozenin a zároveň jím oslavila své čtyři dekády působení. Informace, že jde o její první samostatné vystoupení v tomto sále, kde v minulosti hostovala například na akcích Karla Gotta či při spoustě jiných příležitostí, mohla někoho překvapit. Jubilejní koncert chystala rodačka z Chebu už před pěti lety ke svým padesátinám, tehdy z něj ale kvůli covidu sešlo.

Tentokrát ale vše vyšlo. Csákovou a její Tornero band vítala zaplněná Lucerna, která se dočkala nabitého, zhruba tři hodiny trvajícího (včetně přestávky) programu.

Hned na úvod zařadila umělkyně úplně novou píseň "Touha", kterou složil Zoli Sallai a text napsal jeho kolega z No Name Roman Timko. Razantní, taneční start večera dal hned vyniknout Ilonině největší pěvecké zbrani - jejímu hlasu jako skála.

Csáková patří ještě do generace zpěvaček, pro kterou bylo perfektní zvládání svého řemesla samozřejmostí. V popu pro dnešní mladé posluchače už se často cení jiné faktory než samotný zpěv, ale pro milovníky charismatických a podmanivých hlasů, ze kterých se podlamují kolena, byl večer v její společnosti opravdovou lahůdkou.

Platilo to i při následujícím čísle - jejím možná největším hitu "Tornero", který loni oslavil 25 let od vydání. Ve třpytivém kostýmu oděná protagonistka ho zahájila v zadní části sálu, odkud se postupně přesouvala zpět k pódiu a cestou se zdravila s fanoušky. Pochvalovala si přitom laskavé, dobře naladěné tváře, které v publiku viděla a které s ní přišly sdílet radost z hudby.

V první polovině programu připomínala oslavenkyně skladby z různých fází své kariéry. Došlo samozřejmě na mnohé zásadní hity jako "Amsterdam", "Jedno tajemství" nebo "Zavři oči, když se červenám", který se před nedávnem zařadil k trendům na TikToku a dnes má na Spotify téměř 2,5 milionu přehrání. Ne tolik známou zajímavostí je, že ho Ilona původně psala pro svou kamarádku Báru Basikovou, nakonec ale usoudila, že do jejího spíše zádumčivého repertoáru se tolik nehodí, a nechala si ho.

Píseň "Pink", ve které zpívá, že "jen růžová to může být", uvedla slovy: "Teď si dáme něco od podlahy." Sama mezi řádky přiznala, že dnes už se tato rozverná záležitost do jejího setlistu nehodí tak jako před třiceti lety. Přesto právě její statný hlas a nadhled, se kterým ji podala, udělaly i z této skladby zážitek.

Zaujal navíc předěl, kdy na tuto skladbu plynule navázal song "Pořád jsem to já" z roku 2018, ve kterém zpívá: "Vím, že nejsem růžová, ale pořád jsem to já, chodím jak kočka na rozpálený střeše." Mimochodem, spousta starších hitů zazněla v poupravených aranžích, které daleko více seděly k Ilonině dnešnímu zralejšímu a zkušenějšímu já.

Vrátila se ale také do dob Laury a jejích tygrů - a kdo zná hlavně její popový repertoár, toho muselo překvapit, jak ji tato tvrdší podoba stále sluší. Nezapomněla pozdravit v hledišti přítomného Karla Šůchu, který ji tehdy do sestavy přivedl. Csáková si dokáže pořád velmi autenticky zařvat, ale sama poté dodala, že čím je starší, tím víc jí dobře na duši dělají spíše pomalejší písně.

První část programu ukončila "La Isla Bonita", předělávka velkého hitu Madonny, a poté následovala třicetiminutová pauza. Ta nebývá na obdobných akcích úplně obvyklá, nicméně přestávka rychle utekla a hlavní aktérce se po jejím skončení podařilo prakticky ihned znovu nahodit pomyslný řetěz vystoupení.

Druhá část večera, která byla zasvěcena hostům, totiž začala zostra: hitem "Teď královnou jsem já" z "Kleopatry". Monika Absolonová jako další z původních královen nechyběla, Bára Basiková bohužel na poslední chvíli onemocněla. I tak šlo ale o jeden z vrcholů koncertu, o čemž svědčil už ohromující aplaus v momentě, kdy se spustila úvodní melodie tohoto kousku z pera Michala Davida.

Pozvání přijal také již v úvodu zmíněný Zoli Sallai, jenž na klávesy doprovodil loňskou působivou výpověď "Afrodiziaka", která hezky ilustruje zpěvaččin vývoj. S Lukášem Malínkem si Ilona zazpívala klasiku starší než ona sama - tedy "Malý vůz", s dlouholetým přítelem Romanem Horkým ze skupiny Kamelot, který ji prý dokonce seznámil s jejím manželem Radkem Vonešem, pak přidali sugestivní "Slib".

Každý z hostů dostal prostor také pro jednu svou skladbu, přičemž třeba dojemné Horkého "Oči mého otce" opravdu zapůsobily. Jen škoda chování některých neukázněných návštěvníků z balkonů, kteří se i v takto intimních chvílích hlasitě bavili a rušili křehkost těchto momentů.

V závěru večera došlo na křest nového albového výběru "Děkuji (To nejlepší)", který obsahuje nejzásadnější hity, zmíněné dvě novinky z pera Zoliho Sallaie a také coververzi italské písně "Ti voglio" pod názvem "Hvězdou neznámou". Spolu s Csákovou ho pokřtil Vladimír Kočandrle z vydavatelství Warner Music a také Helena Vondráčková.

Obě zpěvačky si pak společně střihly píseň, která je spojuje - "Proč mě nikdo nemá rád", kterou v originálu "I Say A Little Prayer" proslavila Aretha Franklin. Vondráčková nahrála českou verzi už zkraje sedmdesátých let, její kolegyně ji převzala o zhruba dvacet let později a stala se v jejím podání obrovským hitem. Nyní ji na zmíněnou desku obě natočily jako duet. Helena poté k dobru přidala ještě svou nesmrtelnou "Dlouhou noc".

Závěr vystoupení však opět patřil hlavní hvězdě večera, která po nádherné baladě "Když zbývá pár slov" a energické novince "Hvězdou neznámou" znovu zařadila ikonické "Tornero".

Ač byl program skutečně nabitý - koncert začínal po sedmé hodině večer a končilo se před půl jedenáctou -, celá akce měla spád a prakticky nenabídla slabší místa. Fantastický hlas Ilony Csákové, která navíc na pódiu působila nesmírně vřele, pokorně a nebála se odlehčit svoje proslovy vkusným humorem, nedovolil divákům se ani na chvíli nudit. Zpěvačka vystupovala v Lucerně sólově poprvé, ale po takovém výkonu nejspíš nikoli naposledy.