Od prvních taktů poznáte charakteristický rukopis Rybiček 48. Ještě před vydáním odtajnila kapela dva songy: "Já dneska slavím" a "Léto 2". V prvním jmenovaném hostují Milfki alias Holki, které zde připomínají fousatý hit "Mám ráda". Vznikl ku příležitosti frontmanových loňských čtyřicátin a vyštracháním wishlistu, co chce stihnout do svých kulatin. Jméno této holčičí party v něm figurovalo. Dvě na první poslech i pohled nesourodé formace se spojily do příjemného celku. Vlastně z toho vzešel takový univerzální narozeninový singl, čímž muzikanti navázali na své písně o zásnubách, svatbách, oznámení těhotenství a tak dále.

"Léto 2" je volné pokračování jedničky po deseti letech. Pekař v něm opět nechybí, ale jeho absence hrozila. Ryba s Pekařem ale nakonec zakopali válečnou sekeru poté, co spolu osm let nemluvili. Sláva. První spolupráce se nesla v reggae duchu, ta druhá je našlapaná rychlými skáčkovými roztancovanými rytmy. Baví mě hláška "zapalova-lova-lovač", jež vznikla již před lety, když se oba interpreti zhulili a jeden z nich se nedokázal vykoktat, když po něm druhý chtěl zapalovač.

Hlas Jimmyho Vošousta patří Milanu Cimfemu, majiteli studia SONO, kde deska vznikala (produkce se ujal Filip Vlček). Dechy nahrála tato sekce ze Sto zvířat. Dalším hostem je nezvykle na tubu hrající Jirka Zemánek z kapely Wohnout, který přispěl do závěrečné skladby.

V titulu použitý nápis na první pohled čerpal z estetiky AC/DC. Nejedná se o jedinou inspiraci, která se albem proplétá. Otevírá ho "Kubova mantra". Tato melodie mu zněla v hlavě kdysi na Bali, kdy se zhoubičkoval. Občas ji brouká svému synovi jako ukolébavku. Nechybí tam štěkot/vytí psa. Při prvním poslechu mě popadl záchvat smíchu. To platí i pro úvod kousku "Happy ending story", stylizovaného trochu do dechovky, trochu do stylu "Jožina z bažin" a šišlání. Humor je kapele vlastní, proto jde opět o s nadsázkou udělané album, přitom ale propracované. Hudebně se pánové vyřádili a přitvrdili. Nechybí zde závan jiných žánrů a vsunutí blbin.

"Kubova mantra" poslouží jako intro pro "BIG⚡️BÝT". Možná si říkáte, jestli skupině nehráblo, ale ta to pak energicky odpálí na první dobrou. Zde odhalí i své ambice s rýpavým vzkazem kolegům - "sundáme Kabáty... naberu Haberu..." Řekla bych, že na to rozhodně mají, protože "Bejby nebude sedět v koutě" - jak praví hláška z "Hříšného tance", kterou si propůjčili.

Song "Kdo ví?" má v závorce dovětek "Chinaski na piku". Úvodní melodie nepřímo odkazuje k jejich hitu "1970" (lidově nazývanému "Husákovy děti"), ale s přeházenými akordy. Tato píseň spolu se skladbou "Kulový" zrcadlí současné nálady ve společnosti, kdy je každý chytrý jak rádio a jen on má pravdu, viz všudypřítomné komentáře nejen na sociálních sítích.

Ale nechybí ani zamyšlení - možná i vzhledem k překročení oné čtyřicítky frontmana, který autorsky stojí za všemi písněmi. Jenda Vávra mu posloužil jako korektor, který pomáhal texty vypulírovat. Pokáč radil s jednou slokou právě v "Kdo ví" - jak tematické vzhledem k názvu. K songům o odchodu na druhý břeh patří "Kámo" (sama jsem uhodla, komu je určen, ale respektuji Kubovo přání se o tom nezmiňovat) se všeříkajícími verši: "Uprostřed léta půjdeme tryznu za projebaný léta" či "Možná na druhý straně nejsou andělé ani saně... Budeme mít všichni čistý dlaně."

Do této kategorie se řadí také "Nebeská prána" - smuteční song, který má zaznít na autorově pohřbu. Dost bylo ohraných evergreenů "Až mě andělé" od Petra Spáleného či "Tam u nebeských bran" od Michala Tučného. Ne že by se Ryba někam chystal. Sil má na rozdávání, vypadá svěže a líp než ve dvaceti, protože na sobě zapracoval.

Naopak "Happy ending story" ukončuje jedna masáž v Thajsku a výstižná slova "Scheiße". Netřeba prozrazovat a komentovat pointu - každý si ji asi domyslí, zvlášť pokud rozumí jejich stylu humoru. Správně v názvu poznáváte odkaz na "Neverending story" ("Nekonečný příběh") - film vznikl v roce, kdy se zpěvák narodil.

Nebyla by to deska Rybiček, kdyby neobsahovala písničku s holčičím jménem. Teď padla volba na "Sofii". Plačící úvodní popěvek "zahnula mi s muzikantem" připomíná vtipnou historku, která se stala v době rozverného mládí, kdy za Rybou přišel fanoušek se slovy: "To jsi ty, který mi vloni o*íchal přítelkyni." Sekec nebyl. Zmíněný si našel náhradu, kterou mu přišel představit. Sofie ("ty malá bestie") se ve skutečnosti nejmenovala, ale do melodie líp pasovala.

"Stinky life" se vymyká dosavadnímu repertoáru - je to takový pelmel slov, vyjmenování podstatných jmen bez smyslu. Slovesa se přidají posléze a v refrénu se zpívá: "Hrajeme pop, žijeme punk." To vlastně hudebníky vystihuje a někteří rockeři jim to dávají sežrat. Jako výstřel mimo působí kváknutí žáby - boží, schvaluju.

Zato "Horník" začíná brutálním kytarovým sólem, závěr je jím taky řádně prošpikován. A mohl by se stát pomyslnou hymnou pro všechny Ostraváky. Skladba tvrdá jak Rammstein, která se zlomí v pop-punkovinu.

Formace se s novou tvorbou popasovala na výbornou. Nečekejte zásadní změny. Ač je členům kolem čtyřicítky, stále z nich cítíte klukovinu a zůstávají sví. I proto je mají fanoušci rádi. Jejich řízná, vtipná a energií nadupaná hudba se hodí na odreagování, kde vypnete od strastí, ale zároveň v textech zůstává kontakt s reálným životem. Rybičky 48 na to jdou přímočaře, neschovávají se za metaforické texty. A dělají to dobře.