V sólové kariéře Roberta Planta, jakkoliv s doprovodem nebo pod hlavičkou různých uskupení - z těch trvalejších jmenovitě Priory of Brion, Strange Sensation, Band Of Joy, Sensational Space Shifters a nyní Saving Grace -, lze vysledovat tendenci k postupnému odlehčování a očišťování zvuku.

Sólové opusy "Pictures at Eleven", "Now and Zen" či "Fate of Nations" sytily velkolepost arénového rocku etnickými vlivy, přelom tisíciletí přinesl do Plantovy muziky ztišení a postupné vzdalování se hardrockovým kořenům na úkor folk-rocku, americany a folku. Hudbě své slavné kapely se začal vyhýbat, a když už na ni na koncertech došlo, často dostaly skladby úplně jiný tvar.

A toto ztišování a zklidňování pokračuje i na aktuální desce, která vychází osm let po "Carry Fire" a čtyři roky po společném druhém albu s country/bluegrassovou zpěvačkou a houslistkou Alison Krauss "Raise The Roof", jež stojí přece jen trochu mimo hlavní linii Plantovy diskografie.

Počátky spolupráce se zpěvačkou Suzi Dian, bubeníkem Oli Jeffersonem, kytaristou Tonym Kelseym, banjistou a hráčem na další strunné nástroje Mattem Worleym a cellistou Barneym Morse-Brownem - až později zaštítěné názvem Saving Grace - , se datují do roku 2019. Pokračovala během covidové pandemie, muzikanti po drobných krůčcích nahrávali ve studiích v západní Anglii.

Výsledné album zvukově vychází z britského a amerického folku a nabízí desítku převzatých skladeb. Potkávají se tu folkové tradicionály, bluesmani Memphis Minnie a Blind Willie Johnson, psychedelic-rockoví Moby Grape nebo indie party Low a The Low Anthem.

Originály skladeb ale nehledejte. Saving Grace jim vtiskli převážně akustickou, křehkou a introvertní podobu, která dobře vyvažuje minimalistickou formu se zvukovou barevností. Doprovody jsou převážně jednoduché - jako bluesovka "Soul Of A Man" opřená ve slokách jen o temnou rytmiku s opatrnými přihrávkami banja.

V této formaci se stírá hranice mezi hvězdným zpěvákem a jeho doprovodem. Muzikanti táhnou za jeden provaz. Samotný sedmasedmdesátiletý Robert Plant už dávno netahá svůj hlas do typických výšek, neječí, nekřičí - naopak je čím dál tím tišší. Navíc se skvěle doplňuje se Suzi Dian a jejich jemné harmonie zdobí skladby jako poklidně optimistickou "It's a Beautiful Day Today" nebo melodicky průzračnou lidovku "I Never Will Marry". To jsou momenty čiré hudební krásy, které se zarývají hluboko pod kůži.

"Higher Rock" přináší trochu bluegrassové energie, důrazná a hypnotická "Everybody’s Song" nabízí orientální mystiku, "Gospel Plough" album uzavírá na tajuplně vlně. Všechny skladby pracují s přirozenou úsporností, která je ve výrazném kontrastu k mnohovrstevnatému zvuku tvorby s doprovodem předchozí formace Sensational Space Shifters. Produkčně působí deska velmi čistým dojmem, odráží se v ní ona radostná dynamika mezi muzikanty, kterou Plant před vydáním zdůrazňoval. I když se průběžně natáčelo šest let, kolekce má v sobě silný pocit bytí v přítomném okamžiku.

Kolik hudebních veteránů je schopných na stará kolena stále bez ustání hledat a zkoumat nové cestičky vyjádření? Robert Plant byl takový odjakživa - však také po konci kariéry s Led Zeppelin koketoval s novou vlnou i synthpopem. Čím starší, tím víc přirozeně gravituje k folkové muzice. A i když na "Saving Grace" nenahrál jedinou původní skladbu, dokázal těm zařazeným, samozřejmě v obklopení vynikajících muzikantů, dodat strhující kouzlo. "Saving Grace" je album, ke kterému se budete rádi vracet.