Pamětníci si jistě vzpomenou na dobu před čtvrt stoletím, kdy u nás byl folk bez přehánění mainstreamovým žánrem. Vždyť bratři Nedvědi tehdy zaplnili velký strahovský stadion a vydávali společné a později sólové desky ve statisícových nákladech. Právě na téhle vlně se vyvezli i Příbuzní, synové obou slavných bratrů Honza a Vojta se zpěvačkou Hankou, tehdy ještě Šebestovou, a Ladislavem Zvakem.

Bylo by ale lživé tvrdit, že pouze využili slavného jména. Oni totiž také podědili dary svých předchůdců - umění skládat povedené, nosné skladby s texty, kterým sice občas nescházela mladická naivita, ale ani hloubka. A samotná hudba čišela radostí.

Jejich kariéra ukázala i mně osobně, jak se člověk i v hudební oblasti může vyvíjet. V dobách největší slávy jsem všechny ty Spirituál kvintety, Hradišťany i Příbuzné, já sám tehdy velký fanoušek Aleše Brichty, nesnášel. Jenže s přibývajícími léty se hrany obrušovaly, až se naprosto zlomily v čase kolem mého nástupu do redakce musicserveru (v roce 2012), kdy jsem začal pravidelně jezdit na Prázdniny v Telči. Tam se mi vše vrátilo jako bumerang a najednou mi texty a filosofie tohoto žánru byla mnohem bližší.

K definitivnímu návratu kapely ale v té době ještě zbývalo mnoho let. Počáteční oťukávání a zkoušení, jestli ještě vůbec o tuhle skupinu a její muziku bude zájem, bylo hodně nesmělé, a když si vzpomenu na rozklepaného Honzu na Folkovém chvojení a porovnám to s dalším setkáním letos na Dačické kostce, kdy na pódiu stál už opět sebevědomý autor a interpret, šel ten rozdíl vidět na první pohled.

Už při psaní reportáže z tohoto koncertu jsem si posteskl, jaká je škoda, že naživo nehrají víc skladeb z repertoáru Příbuzných. Stará alba totiž už dávno nejsou k sehnání (vzpomene si dneska ještě někdo, že na stále populární svatební písničce Lucky Vondráčkové "Kdo tě má rád" participovali právě Příbuzní?) a tahle aktuální kompilace má sloužit hlavně k tomu, aby ty nejlepší kousky zazněly v nové zvukové kvalitě.

Z pěti vydaných desek v období let 1993 - 2004 se na CD a LP "To nejlepší" sešlo šestnáct písní a samozřejmě každému tam bude nějaká ta jeho chybět. U mě jsou to třeba skladby "Hrnek" a "Film". Absolutní srdcovkou ale je "Soud" - právě jedna ze písní, kterou kapela, v současnosti obohacena o bratry Oršulíky, hraje i naživo - ta na kompilaci naštěstí nechybí.

Jinak jde o opravdu slušivý třičtvrtěhodinový obrázek o dřívější kariéře formace, která toho bude mít dost co říct i v blízké či vzdálenější budoucnosti.