Tomáš Klus koncertuje přes léto ostošest, mimo jiné byl každý víkend k vidění na sérii Hrady CZ, kam se vrátil po dvou letech. Tam jsem tentokrát nezavítala. Na zpěvákův koncert jsem ale letos vyrazila potřetí: nejprve zkraje března do Malostranské besedy, která slavila patnáct let, poté i o pár dní později do Roxy, které praskalo ve švech a kde křtil nově prezentovanou desku. A do třetice nyní, konečně venku na vzduchu. Toto místo není moc známé, proto se lidi mířící na vystoupení dali poznat podle otevřených navigací v telefonech.

Večer otevřelo hlášení "Pozor, pozor" - podle mě z úst komika Luďka Soboty - a bez sáhodlouhého intra se šlo přímo na věc. O poznání delší byla improvizace v "Chybíš mi", kdy se hlavní aktér vydal mezi lidi a snad deset minut vtipně komentoval dění kolem sebe. Svojí délkou by se tato vsuvka určitě zapsala do seznamu rekordů a kuriozit.

Pro mě je svým způsobem kuriozitou i Tomášova vyřídilka - a jeho spontánní nápady a rýmy. Ať si říká kdo chce co chce, v tomhle zůstává písničkář přeborník. Klus je o krok napřed, mistr improvizace, seká slova s tak velkou kadencí, že strčí všechny rappery do kapsy. Nikdo se nemůže pyšnit takovou pohotovostí jako on. Jako jeden z prvních pochopil důležitost osobního kontaktu s publikem, kdy si každý přeje, aby si ho všimnul a zavadil o něj alespoň slovně, když ne upoceným tričkem.

Novou desku přehrál kompletně a k tomu nechyběly velké hity z let minulých. Mezi nimi se samozřejmě objevila i "Marie", hojně dožadovaná od vedle stojících žen, které pak interpret potěšil svojí návštěvou. Dále zazněl nadčasový protestsong "Pánubohudooken", který je teď vzhledem k blížícím se volbám aktuální víc než jindy a který vznikl na dálnici nejeDé1.

Ale o politice nebyla přímá zmínka. Jen nás Klus pozval na pochod - ve čtvrtek 4. září od 16:00 se v centru Prahy uskuteční tichý průvod (bez vlajek, transparentů, pokřiků) pod názvem Světlo pro zhasnutá dětství v Palestině a Izraeli, který iniciovali právě Klusovi. Na průvod naváže benefiční koncert v Lucerna Music Baru, na kterém vystoupí řada osobností z české akademické, hudební a kulturní scény - Klára Vytisková, Hugo Toxxx, Katarzia, Berenika Kohoutová, Aneta Krejčíková, Emma Smetana, Jordan Haj, Šimon Bilina, Adam Vopička, Erika Stárková či Martin Chobot

Ale zpět k písním. Pro letošek zpěvák k zavedenému setlistu nově přihodil titulní písničku "Zamilovaný princ" z pohádky "Tajemství staré bambitky", milé překvápko a oživení. "Batůžek", ve kterém Vaška Bláhu pěvecky zastoupil kytarista Jirka Kučerovský, okomentoval slovy, že je pro jeho tátu s tím, že "folk is not dead". V tomto žánru pokračoval i "Pluk", složený jako hold legendě Honzovi Nedvědovi. "Podzimní", kterou napsal pro zesnulou sestru, doplnily vypouštěné kouřové bublinky, jež metaforicky vyjadřují pomíjivost, o níž píseň pojednává. Poděkoval i těm z publika, kteří donesli nafukovací balonky a celé číslo tím oživili.

Na akordeon doprovodila čtvrtinu songů Julie Vajdáková, která byla i u zrodu posledního, loni vydaného alba "Tady to máš". Nešlo o jedinou ženu, která se objevila na pódiu. Prostor v přídavku dostala i fanynka - taky Julie, ale z Modřan, která si se svým oblíbencem zapěla už jednou hrané "Pocity" se slovy, že to bude jenom o zpěvu, protože na kytaru se teprve učí. Upřímně, přišlo mi, že se učí i zpívat.

Na pódiu vždy ráda vidím Jana Jelena, když pěje ekologicky zaměřenou píseň "Flusnu". K pomyslným vrcholům příjemně stráveného, dvě a půl hodiny trvajícího hudebního večera pro mě patří i kousky "JdeVoZem" či "Napojen". Ty připomínají, že ačkoliv jsme jako lidé různí, měli bychom všichni táhnout za jeden provaz.