I ve svém posledním dni dokázal Sziget pravidelné návštěvníky překvapit. Třeba lekcemi k-popového tance, kde jste se učili tancovat tak, abyste porazili černou mambu. Nebo pětihodinovým a překvapivě hojně navštíveným nočním programem na Jukebox stagei, kde se celou dobu pouštěly jen a pouze písničky Taylor Swift. Přičemž zdejší fanynky znaly doopravdy každé slovo. Šílené.

Především se ale v šestém dni zdálo všechno kolem tak nějak růžovější. A to doslova, protože se areál zaplnil fanoušky posledního letošního headlinera, takže kam jste se podívali, tam byl někdo v růžovém kovbojském klobouku, mašličkách a s outfitem kladoucím důraz na bílou či růžovou barvu nebo jednorožce.

Ještě než se ale naplno rozbujela závěrečná párty, ovládla hlavní scénu Luvcat. Lehce zastřený pop s drobnými úkroky do alternativy potěšil odehráním úplné novinky "Blushing". Hudebně připomínal tvorbu Beabadoobee, a to i pokornými projevy zpěvačky k publiku.

"Díky za tuto příležitost. Je to poprvé, co v Evropě hrajeme na festivalu na hlavní stagei. Ještě loni jsme koncertovali v hospodách po Londýně pro sto lidí. A to jsme ještě měli štěstí," vykládala interpretka s vysoko vyčesanými vlasy připomínajícími éru Amy Winehouse, ale tak trochu i image The Last Dinner Party, které přišly hned po ní.

Stalo se tak krátce poté, co popař Jude York na Revolut stage svým protivným a přeslazeným falzetem zkazil největší hit Kylie Minogue a ještě se přiblble ptal, jestli už jsme někdo slyšeli o skupině ABBA.

Vítězky BBC Sound Of 2024 navzdory svému vytrvalému hraní v loňském i předloňském roce přijely do Budapešti koncertovat vůbec poprvé. Zpěvačka Abigail Morris se ale publiku přiznala, že do maďarské metropole zavítala už mnohem dříve - před mnoha lety tady totiž byla ještě s katolickým sborem, v němž v pubertě zpívala. Jak by se asi tehdejšímu sbormistrovi líbilo, kdyby slyšel, co dnes zpívá v refrénu svého největšího hitu?

The Last Dinner Party však nepřijely jen vzpomínat nebo v případě zpěvačky také roztomile utíkat před vosou, ale především teprve podruhé naživo představily singl "The Scythe" z chystané druhé desky, kterou plánují zveřejnit už na podzim. A nutno říct, že jakkoliv jeho odehrání potěšilo, druhé "Nothing Matters" nečekejte - skladbě chybí výrazný refrén, a tak není příliš pravděpodobné, že by se z novinky stal hit s ambicí překonat své předchůdce.

Navzdory vedru k padnutí ale Britky ve své zdejší premiéře zabodovaly a také diváci na ně dorazili v hojném počtu. Šťavnatým detailem zůstává, že frontwoman opakovaně z pódia vyzvala k podpoře Palestiny, a to dokonce i formou zobrazeného QR kódu. Maďarská vláda přitom z obavy z podobných gest za velkého mediálního ohlasu jen o pár týdnů dříve zakázala vstup do země skupině Kneecap, která tak byla z line-upu Szigetu preventivně vyškrtnuta.

Spokojenost vládla na menší The Buzz stage, kde hráli Hollow Coves. Australská formace prezentující se v oficiálních materiálech jako duo nastoupila na scénu ve čtyřech a její křehký indie folk tak dostal mnohem bohatší zvuk, který ji posouval až ke známějším Mumford & Sons. Na koukání to moc nebylo, ale poslechovka to je špičková. Až tahle parta zase příště přijede do Prahy, nenechte si ji ujít.

Chappell Roan je ideálním headlinerem Szigetu. Čerstvé jméno pro mladé i staré, barevná show, koncert oslavující nejen LGBTQ+ publikum, a dokonce v době vystoupení i první místo v britské hitparádě pro aktuální hit "The Subway". Nadto ještě na rozdíl od mnoha jiných zpívá živě, a to dokonce mnohem lépe, než byste čekali. Takový Troye Sivan o ní prohlásil, že podobně silný hlas neslyšel od objevení Adele.

Vítězka BBC Sound Of 2025 měla zkrátka všechno proto, aby svou sotva pár měsíců se tvořící fanouškovskou základnu mohla nadchnout. A taky že ano. A ani jste u toho nemuseli nosit růžovou.

Že zmíněná anketa jen zřídkakdy netrefí cíl, už určitě dávno víte. Letos ostatně sáhla po interpretce, jejíž album je označováno jako sleeper hit. A až zaráží, jak z ní jsou paf postupně všichni, komu své umění přijede ukázat - po koncertě na Coachelle jí streamy vystřelily o 500 %, na Lollapalooze se na ni prý přišel podívat největší dav za spoustu let. A coby objev roku ji ještě před BBC označily jak ceny MTV, tak Grammy. BBC už tedy jen dala razítko na něco, co se dlouho chystalo vybouchnout a teprve v posledních zhruba dvou letech se tak skutečně děje.

Tento text by vám ale měl dát na srozuměnou, že porota Sound Of 2025 letos vybrala zpěvačku, která je tak připravená na gigantickou slávu a dlouhou kariéru, jako se to už dlouho nikomu nepodařilo. Předchozí a přitom velmi šikovné vítězky The Last Dinner Party působily ve srovnání s Chappell jako žabařky, protože tak promakané a do detailu promyšlené show absolutně nemohly konkurovat.

Už jen ta stage - debutantka si nechala na pódiu postavit rovnou dvoupatrový hrad s padacími dveřmi, trůnem, točitým schodištěm a projekcemi, na nichž většinu koncertu létali draci. Před hradem se nacházela pětičlenná a jistě ne náhodou ryze ženská kapela a před ní ústřední postava, která svou image připomínala něco mezi Bílou paní, Lady Gaga ve svém nejslavnějším období a Alenkou v říši divů. V ruce držela žezlo, na obličeji měla silný panenkovský make-up ve stylu Boye George a Vivienne Vestwood a na trupu svou vlastní podobiznu. Vypadalo to, jako kdybyste právě otevřeli pohádkovou knížku. A bralo to dech.

Zdaleka nebývá zvykem, aby víceméně začínají zpěvačka investovala tak obrovské množství práce jak do vizuální podoby scény svého prvního pořádného evropského turné (nepočítáme-li pět evropských zastávek v klubech pro pár stovek lidí v roce 2023). A nadto ještě fantasticky zpívala refrény bezmála stadionového charakteru.

Na rozdíl od takového Travise Scotta ale nezapomínala ani na lidskou stránku a když viděla, že se někomu v davu neudělalo dobře, zastavila show a poslala tam ochranku. Nebo se bezelstně zeptala, jestli dobře vidí, že se na druhé straně areálu skáče bungee jumping, a při pomyšlení, že ona tady zpívá baladu "Kaleidoscope" a někdo si do toho jen tak skočí, se rozchechtala jako malá holka.

Velkolepé divadlo ukazující, že Chappell jde ve své kariéře z nuly na sto (© Elizabeth Kopecká), vypadalo, jako by se interpretka na Sziget propadla z nejlepších časů MTV - ostatně při singlu "Hot To Go!" učila diváky tanec silně připomínající hit "YMCA". Svůj dětinsky znějící pop prezentovala s lehkostí, nadhledem a neskrývanou blyštivostí. A vy jste si u toho místy jen říkali, jak obrovsky zajímavou interpretkou se časem může stát, až infantilní část své kariéry, v níž si například při písni "Coffee" sedla na trůn a hladila u toho jakéhosi dinosaura, opustí a podobně jako Lady Gaga začne experimentovat i s jinými žánry.

I v této podobě však zůstala strhující. Ačkoliv nemusíte nutně patřit mezi její fanoušky, těžko lze popřít, že její koncert neměl slabého místa a dodal všechno, co byste od velkolepé popové show mohli chtít. Doslova každý song se stal zážitkem a drobný half-playback puštěný především kvůli sborům vůbec nevadil. A když začaly tisíce lidí spolu s ní zpívat v závěru "Pink Pony Club", měli jste slzy v očích. S přehledem nejlepší koncert celého festivalu a obrovský příslib do budoucna. Zdá se až neuvěřitelné, že toto je teprve začátek.

Po skončení hlavního programu ještě na The Buzz scéně po roce znovu bodovali Platon Karataev coby aktuálně nejzajímavější maďarská kapela, u níž loňská superlativa stále platí. Vystřídala se tam s Caseym Lowerym, který publikum rozesmíval songy o rozmazlené holce, u které nezabodoval, když ji pozval na kebab. Oba koncerty nabídly rovněž vynikající zábavu, a pokud hudebníky neznáte, určitě jim dejte šanci.

V Revolut stanu se mezitím snažili Joyey Valance & Brae, ale jejich pouštění útržků Limp Bizkit, The Prodigy a dalších klasických hitů do drum'n'bassových podkladů s minimem vlastních písní, stejně jako v případě následujícího LSDXOXO nabízejícího pouhé ducání, jen předvedlo, že letošní Sziget nebyl jen o objevování širším publikem neznámých jmen.

Také ukázal, že ať už za to mohou rostoucí ceny interpretů, pokračující válka na Ukrajině, Orbánova politika vedoucí k vysoké inflaci, stále vzácněji v Evropě vystupující americké kapely nebo noví organizátoři, festival se proměňuje.

Z hudební přehlídky, kde jste před dekádou nevěděli, kam dřív skočit, se před pár lety stalo místo, kde se stačilo pohybovat mezi dvěma hlavními scénami a o týdenní hudební program jste měli postaráno. Aktuální ročník už ale pomyslné taháky ukazoval především jen na hlavním pódiu, zatímco Revolut stan potěšil svým hop nebo trop programem jen místy.

Jinými slovy - zajímavých jmen v line-upu výrazně ubylo a návštěvníci to pocítili. A ačkoliv Sziget nadále platí za jeden z nejlepších a největších evropských festivalů, bez kterého si léto lze představit jen stěží, ten klesající trend je bohužel cítit. Těžko v tuto chvíli slibovat, že budoucnost může být i růžovější, ale pokud jste až dosud s účastí váhali, naskočte zavčasu. Pořád to za to stojí.