Post Malone nikdy nebyl klasický popový idol ani tradiční rapper. Vypadá spíš jako někdo, kdo si v garáži staví vlastní svět - s tetováním na obličeji, lahví růžového vína a playlistem Nirvany v pozadí. Přesto (nebo právě proto) se stal jedním z nejstreamovanějších hudebníků světa. A jeho příběh začal úplně nevinně - s Guitar Hero a YouTube tutoriály.

První skladba "White Iverson" vznikla náhodou. Nahrál ji, protože chtěl slyšet, jak by zněl rap s pomalými beaty a refrény na pomezí popu a r'n'b. Výsledek? Miliony přehrání, smlouva s vydavatelstvím a začátek kariéry, která změnila pravidla toho, jak může znít hit.

Dnes má na kontě pět studiových alb a jeho hity hrají rádia, kluby i bary po celém světě. "Rockstar", "Circles", "Sunflower" nebo "Better Now" jsou písně, které definovaly poslední dekádu a ukázaly, že i rap může být pomalý, smutný a křehký - a přitom se na něj dá tancovat.

Každá jeho deska odráží jinou fázi jeho života. "Stoney" (2016) byl syrový debut outsidera. Album "Beerbongs & Bentleys" (2018) udělalo z Malona globální megahvězdu. "Hollywood’s Bleeding" (2019) přineslo temnější a introspektivnější polohu a ukázalo jeho schopnost spojovat žánry. "Twelve Carat Toothache" (2022) pak přiznalo únavu ze světa i vlastní slávy. "Austin" (2023) je zatím jeho nejvíc osobní počin - nahraný převážně na kytaru, intimní, bez pozlátek.

Posty dnes balancuje mezi popem, rapem, country a rockem s naprostou lehkostí. Na posledních nahrávkách se víc než kdy dřív vrací ke kořenům - k akustickým kytarám, klavíru a písním, které připomínají sedmdesátkovou melancholii spíš než trapové beaty. A přesto má pořád schopnost napsat refrén, který vám zůstane v hlavě celý týden.

Od roku 2023 navíc čím dál hlasitěji proklamuje, že jeho srdce bije i pro country hudbu. Na jeho posledních vystoupeních zaznívaly covery od Sturgilla Simpsona, Hanka Williamse nebo Tobyho Keitha. Na rozdíl od mnoha rapperů si jeho country nehraje na módní záležitost - Austin v ní vyrůstal. Na posledních cenách CMA Awards (2024) překvapil duetem s Morganem Wallenem a debutoval i s vlastní country tvorbou. Slibuje, že jeho další deska bude "víc Nashville než LA".

Tohle obrácení směrem ke country ale vlastně dává smysl. V jeho písních se melancholie, příběhovost a kytary promítaly od začátku. Teď jen zahodil auto-tune, vzal akustiku a místo neonů sáhl po záři ohně a whiskey. Umělec se tak postupně stává něčím, co jsme od něj možná nečekali - opravdovým písničkářem.

Jeho koncerty jsou přesně takové jako on sám - chvíli velkolepé, chvíli dojemně obyčejné. Může stát na pódiu s kytarou, zazpívat "Stay" a za dvě minuty rozjet ohňostroj s "Rockstar". A lidé mu to věří, protože vědí, že ten smutek i radost v jeho hlase nejsou póza.

Zajímavostí kolem něj najdeme tolik, že by vydaly na vlastní knihu. Sbírá meče, zbraně, karty Magic: The Gathering, jeho obličej zdobí ikonická tetování jako "Always tired" nebo "Stay away". Vydal vlastní růžové víno Maison No. 9, které pije celý svět a o němž on sám tvrdí, že chutná jako "sladká bolest letního večera".

Během pandemie odehrál nezapomenutelný charitativní koncert, kde zahrál Nirvanu. Kritici byli v šoku - pod auto-tunem, tetováním a image se totiž skrývá velmi talentovaný muzikant. Přátelí se s rappery, country hvězdami i metalisty. Na jednom albu ho uslyšíte vedle Ozzyho Osbourna, na druhém vedle Doji Cat.

Často říká, že je prostě "kluk z Texasu, co má rád víno a píše o tom, jak se cítí". Jeho písně mluví o lásce, samotě, zklamání i alkoholu. Ale nikdy to není plochá depka - vždycky přináší i kus naděje, humoru, ironie. Jeho refrény působí jako objetí.

Do Česka přijede úplně poprvé. Nikdy tu nehrál ani nebyl. Letňany tak zažijí jeho tuzemskou premiéru a čeká je večer, na který se bude vzpomínat. Protože Post Malone není jen hvězda pro Spotify generaci. Jde o hlas všech, co se někdy cítili ztracení, unavení, a přesto se chtěli usmát a zazpívat si.

Na koncertě zazní všechny zásadní hity, možná i nějaký nový kousek, ale hlavně se dostaví pocit, že jsme na tom všichni trochu stejně. Že když bolí srdce nebo se svět točí moc rychle, existuje alespoň hudba, která to na chvíli spraví. A to je možná ta největší hodnota, kterou dnes Austin Richard Post přináší: upřímnost v době, kdy je všechno rychlé, hlasité a často prázdné. S kytarou, vínem, country duší a trochou smutku.