Váš sólový singl "Hory mezi námi" jsem nedávno pochválila. Ukazuje vás v podobě, která vám sedí. Dříve vám texty psalo více lidí, nyní už jste se ustálil?

Vlastně jo, mám Lukáše Dvořáčka a svoji ženu Elišku, to jsou moji dvorní textaři. Ještě spolupracuji s Tomášem Belkem, bývalým saxofonistou Sto zvířat. Textuje hodně muzikály. Každý má svůj styl. Eliška je éterická, od té přicházejí spíš věci jemnějšího charakteru. Lukáš je zase takový rozervaný, používá chlapská slova a přiklání se k názorovým věcem. Podle toho, kam mě směřuje nálada písničky, vyberu autora.

Dříve, ve skupině Dolores Clan, jste psal texty sám. Nyní už nechcete?

Na to nemám střevo. Občas něco malinko lehce poupravím Elišce, ale jinak mně to nejde. Zjistil jsem, že nemá cenu se prát s věcmi, které vám nejdou - pro mě to je hraní, tancování, textařina. Nebudu to holt dělat.

Do klipu jste použil záběry, které jste schraňoval doma. Používáte je třeba i do klipů pro jiné interprety, které jim točíte?

Většinou ne, i když jsem to měl v plánu, proto jsem si je schovával. Ve finále si to vždycky radši natočím znovu, protože technologie je jiná, nebo tam potřebuju dostat jiné světlo.

Které místo je pro vás nejfotogeničtější?

Právě hory. To je grál, který zbožňuji. V každé písni jsem měl hory. Dělají krásné pozadí, kulisa jak v divadle, ale přirozená. Jak jsem točil Ježíše v Alpách na Grossglockneru, barvy jsou neskutečné - a nejsou přibarvené. U moře se mi naopak dobře netočí, všechno je to přepálené, světlo ostré. Kdežto hory mají v sobě emoce.

Máte vysněnou lokaci, kam byste se rád podíval?

Byl to Island, kde jsme točili klip "Carpe Vitam" s Míšou Štikovou Gemrotovou. A určitě Spojené státy, prérie, pouště. Shodou okolností jsme tam teď s Eliškou byli, ale kameru jsem si s sebou nebral, protože vím, že bych si to neužil.

Na všechny dovolené si beru kameru a natočím tam klip, když už tam jsem. Ale zjistil jsem, že vůbec pak z té návštěvy země nic nevím, jak na to koukám jiným okem než tím turistickým. Ale jednou bych se tam chtěl vrátit jako kameraman.

Prvně mixoval a masteroval někdo jiný než vy. Už se vám do toho nechtělo?

Většinou si vše dělám sám, ale abych nebyl Ferda Mravenec, snažím se práci postupně předávat jiným. Mastery jsem začal posílat do Německa Tomu Porcellovi - první byla "Planeta X". Teď jsem mu to poslal po více stopách, příště ten mix nechám úplně na něm. V Česku bych to nikomu nesvěřil, párkrát jsem to udělal, ale pak litoval. Tady máme jiný vkus - odlišnější, než bych si přál já.

Jste muž mnoha profesí. Čím trávíte nejvíc času? Co vás nejvíc naplňuje?

Teď jsem nejvíc zpěvák, lítá to na mě ze všech stran. Před rokem a půl jsem začal zpívat s kapelou Dymytry, letos máme přes sedmdesát koncertů. Vystupuju i se svojí skupinou BekBek Clan, se kterou nás čeká celkem taky padesát až šedesát vystoupení. Do toho hostování, natáčení pořadu "Máme rádi Česko", něco málo s Orchestrem Karla Vlacha.

Teď se chci na zpěv ještě více soustředit. Udělal jsem technologické změny v BekBek Clan, mám nové LEDky, projekce, se kterými nám pomáhali kluci z Dymytry, nové samply. Ostatní profese - režisér, filmař videoklipů a skladatel - jsem upozadil, protože nestíhám. Na chvíli zavřu produkční Paranoid Studio, abych měl čas na sebe.

Překvapilo vás, když přišla nabídka od Dymytry? Prý se k vám dostala ve chvíli, kdy jste u sebe na chalupě zrovna dělal koupelnu a stěrkoval nějakou stěnu. Jak moc dlouho jste to zvažoval?

Jirka je můj kamarád, věděl jsem, že měli před lety krizi, že se tam čas od času pohádali. Teoreticky jsme už o tom hovořili před nějakým časem, takže toto byla druhá třetí nabídka. Zrovna se trefili do okamžiku, kdy jsem se chtěl vrátit k tvrdé muzice. Už na posledním albu "Hollywood" byly dvě písničky takové tvrdší. Když jsem si u toho stěrkování pouštěl metaly, právě mi volal Jirka, že je to s Protheem v pytli a co s Dymytry, že jim asi nepomůžu, že mám své rozjeté. Tak jsem mu oponoval, že bych asi změnil názor. Řešili jsme, zda by se to stihlo propojit s mojí sólovou kariérou, kterou jsem nechtěl opustit. Propojili jsme svoje manažery, našli klíč, aby to fungovalo. Já se sice nezastavím, ale ještě nějakou chvilku to vydržím. (smích)

O vás se ale tradovalo, že byste nejradši pověsil zpívání na hřebík. Co vás přivedlo k opačnému rozhodnutí?

Na to, že jsem málem končil, se to rozjelo krásně. Strašně mě namotivovala nominace na Slavíka, kdy jsem skončil před dvěma lety mezi prvními pěti zpěváky. Vůbec jsem to nečekal. V tu dobu jsem neměl od posluchačů odezvu, jakou bych si přál. Tak jsem to spíš patlal, jezdil akce soukromějšího charakteru, chodilo málo lidí, moc to nikoho nezajímalo. Tohle mě změnilo, začal jsem na tom makat víc, až jsem se v anketě dostal na tu loňskou třetí příčku.

Berete to jako určitou satisfakci?

Hrozně jsem si to přál. Je to pro mě hodně cenné. Spousta kolegů ohrnuje nos. Vážím si, že je to cena od lidí, že vám tím říkají, že vás mají rádi a že to děláte dobře. Uvědomuji si, že to není moc o zpěvu, ale o té oblíbenosti, ale to mně vůbec nevadí, naopak.

Výběr masky v kapele byl plně na vás? Cítíte se jako gladiátor?

Ano, chtěl jsem bojovou přilbici. Trošku se tak cítím, za život jsem toho spoustu vybojoval, jak v práci, tak třeba výhry nad alkoholem a podobně. Ani ty rozvody nebyly lehké, ale ustáli jsme to. Ale když se ohlídnu, mám se všemi bývalými manželkami a snoubenkami vlastně dobrý vztah, což není úplně typický.

Jak se se změnou popasovali skalní fanoušci Dymytry?

Čekali jsme, že 90 procent lidí bude zklamaných, že dostaneme hrozný ceres a bude trvat tak čtyři pět let, než je přesvědčíme. A že těch zbylých deset procent s tím bude v pohodě. Stal se ale pravý opak, ve který jsme nedoufali. Když jsme vydávali první singl "My ještě nechceme jít", seděli jsme doma na telefonech, drželi si palce a sledovali komentáře. I první koncert v květnu v Plzni byl jeden z nejhezčích, které jsem kdy zažil. Odehráli jsme turné "V dobrým i zlým", kam přišlo 24 tisíc lidí. Strašně moc děkuju fanouškům, že nás tak hezky podrželi. Pro kluky to je celý život a jsou rádi, že v tom můžou pokračovat.

V jednom rozhovoru jste uvedl, že se znáte velmi dobře a oni už vědí, jakou princeznu si berou do kapely, protože jste kdysi spolu fungovali ve skupině NOID. V jakém slova smyslu jste princezna?

Krom basáka tam byli všichni. Všichni zpěváci jsou takoví. Každý muzikant je specifický, bubeníci jsou na ženský, kytaristi jsou taky princezny a na basácích si všichni smlsnou, to jsou takoví otloukánci. Já to o sobě vím, a tak se s tím snažím bojovat - na rozdíl od těch, co to o sobě nevědí.

Vloni jste odjeli "Monster Meeting". Jak na to vzpomínáte?

Krásně. První koncert byl právě v rámci této série. Byla to moje premiéra, poznával jsem nové prostředí, kluky z ostatních kapel, produkci. V tu dobu jsem dal práci bráchovi, který mi dělá road manažera, zapadl do toho a jsme všichni jedna velká rodina.

Jak moc je to kondičně jiné oproti vašim dalším hudebním aktivitám?

Já jsem postávající popina, proto jsem chtěl, aby to bylo narvaný, když je to nová éra se vším všudy - s energií, pařící. Kluci mě v tom nenechali a připojili se. Soustředil jsem se na fyzičku, pozměnil jsem trénink, zaměřil se na kondici, abych to víc udýchal. Držím dietu. Teď jsem shodil 24 kostek másla na břiše. Objevil jsem nálepky na nos, pod maskou to není vidět. Otevřou se mi nozdry, kyslík vlítne do těla jinak, líp to udýchám. I když jsem měl nos zlomený z boxu, najednou zpěv víc rezonuje. A přijdu si jako nezničitelný. Před koncertem si chodím zacvičit a hezky mě to nastartuje.

Jak se liší tvorba v kapele od té sólové? V Dymytry jste jen zpěvák a přicházíte k už hotovým skladbám?

Na sólovku jsem si byl zvyklý vše dělat sám. U Dymytry je to jinak. Jde o kapelu, takže to má být společná práce. Příčí se ve mně ego, připadal jsem si nevyužitý, ale taky si to už sedlo. Každý má svoji úlohu. Některé pěvecké linky jsou moje, něco dělal Julian Breucker z Německa, který produkoval Dymytry. Artur dělá samply, Jirka s Gorkym skládají riffy, Miloš vymýšlí beaty.

Hrajete spíš nové věci z posledního alba, nebo i ty starší, bez kterých by to nešlo? A jak jste se s nimi ztotožnil?

Tři čtvrtě koncertu jsou nové věci, chceme novou éru. Za odměnu fanoušci dostanou starší zásadní kousky. Byl jsem fanoušek kapely, proto mi nedělalo problém se s písněmi ztotožnit. Navíc jsem v minulosti hodně pomáhal klukům se samply, křtil jim cédéčka.

Je pravda, že jste dostal nabídku od Lucie? Kdy to bylo? A zvažoval jste, že byste dal Dymytry košem?

Přímo ne. Ale viděl jsem video od Michala Dvořáka, kde mluvil o tom, že jsem byl jeden z adeptů. Asi bych do toho nešel, měl už jsem Dymytry. Kdybych je neměl, bylo by to jiné. Zpíval jsem Lucii hodně, účinkoval jsem v muzikálu "Lucie, větší než malé množství lásky" v Hudebním divadle Karlín, zpíval jsem ty písně i na svých koncertech. Ale kdybych měl Dymytry a Lucii, nedalo by se to zvládat.

Na sociálních sítích jsem zahlédla, že chystáte spolupráci s Marpem. Pro Dymytry, nebo sólo?

Přesně tak to vnímají všichni, je v tom bordel. (smích) Půjde o spolupráci v rámci mé sólovky, pokračování v singlech. Marpa mám rád, rád ho poslouchám. Jeho písničky mi pomohly před osmi lety, kdy jsem se rozváděl. Je v nich síla a člověk si připadá jako chlap. Před rokem jsem udělal pecku "Las Vegas" na jeho desku. A teď jsme si to vyměnili. Natočili jsme klip, bude boxerský - a natrhl jsem si u toho ramena.

Teď frčí různé Clashe a podobně. Šel byste do toho?

Vůbec. Když měl Dan Landa souboj před deseti lety, byl první celebrita, co měla fight v thajským boxu. Nabídky chodily a chodí každou chvíli, ale to se tam pere každý blbeček. Tam nejde o sport, ale o trash talk. Nechci, aby mě půlka národa šikanovala a potom to viděly mé dcery. Ani kdyby za to byla miliarda, nevezmu to.

Byla jsem na vašem koncertě ke dvaceti letům na scéně. Máte rád ohlížení za tím, co jste doposud dokázal?

Asi mám krizi středního věku, ale rád a pořád se ohlížím do minulosti. Teď se například vracím ke starým kamarádům. Kupuju si starý auta, které jsem měl, když mi bylo lehce přes dvacet. Dávám kazety zpátky a poslouchám muziku, co jsem v mládí poslouchal. Začínám nosit staré hadry z devadesátek. Asi je to i tím, že už je vše přetechnizované a začínám tomu prd rozumět. I z toho důvodu přestávám dělat to natáčení, protože jsem to vždy připravoval měsíc, teď to je raz dva, a to mi vadí.

Připomněl jste tam i Dolores Clan - tak si vás pamatuji z dob, kdy jste začínal. Kapelu jste oprášil díky výročnímu koncertu. Po jak dlouhé době jste se sešli?

Po dlouhý - od doby, co jsme skončili. Občas jsme se ale viděli. I z toho důvodu, jak se rád vracím, jsem s nimi potřeboval mluvit. Mezitím se stala smutná věc: umřel nám bubeník, který se na tuto akci hrozně těšil. Videoklip jsme věnovali jemu. Bylo dojemné koukat na kluky, jak se k tomu po dvaceti letech aspoň na chvíli vrátili a užívají si to.

Natočili jste novou verzi "No-Destruct", ta skončila na čtvrtém místě v hlasování o hymnu nu-metalu (na prvním bylo "Czeko" od Cocotte Minute, pozn. aut.). Plánujete spolu i další věci - třeba comebackové turné? Nebo to není na pořadu dne?

To byla jednorázovka, chtěli jsme si udělat radost, nemůžu dělat další projekt.

S nu-metalem souvisí i Linkin Park. Nebyl jste se na ně náhodou podívat na Rock for People? Jak se vám líbí nová zpěvačka? Přijde mi, že sám jste, co se srovnávání týče, v obdobné situaci jako ona.

Bohužel, koncertovali jsme. Emily mě baví hodně. Když jsem slyšel první písničku, byl jsem z toho úplně v pytli. Tou dobou jsme jeli s Dymytry na Slovensko a já to poslouchal asi stopadesátkrát za sebou. Má to podobný feel jak Chester. A je dobrý, že zvolili ženskou, to se pak blbě porovnává s originálem. Pro mě to bylo emočně vypjatý, nastoupil jsme asi o dva měsíce dříve naplno do Dymytry, byla tam proto lehká paralela, fandil jsem jí. A měl jsem radost, že to lidi vzali.

S kapelou BekBek Clan jste vydali před dvěma lety album "Hollywood", které je víceméně plné coverů. Rýsuje se nové?

Zatím chci vydat singly, kterým můžu věnovat více času. U mě se mění styly. Když vydáte cédéčko, už to nemůžete měnit. Chci jít s dobou.

Mimochodem, proč ten název, který zrovna v podobný čas použilo několik interpretů?

Nové písničky, které nebyly předělávky, byly inspirované filmy. Věděl jsem, že Kryštof budou mít stejný název, ale trval jsem na tom. Podobný to bylo, když Kabáti svého času vydali "Corridu", tehdy jsem musel ustoupit kvůli vydavatelství. Ve mně se to tenkrát bilo, ale už jsem si řekl, že neustoupím, pokud taková situace nastane znovu.

Prohlásil jste, že máte rád velkolepost a patos. Jak se to projevuje v hudbě?

Strašně - nikdo to pak neposlouchá. (smích)Vždy jsem miloval titulkové písničky u filmů jako "Avatar", "Gladiátor", když se vezmou smyčce, spojí se to s kapelou a zpívá se. To i moje pomalejší písničky mají, je to patos, klišé, kýč, zároveň se to tváří epicky. Spousta lidí mi vyčítá, že je to muzikál, ale přitom je to film. Toho se nezbavím, budu dělat věci, co mě baví - a nejde o kalkul.

Máte rozdělanou nějakou hudbu k filmu?

Poslední byla ta k pokračování pohádky "Tajemství staré bambitky 2", která zabrala spoustu času. Teď už žiju na minuty, to bych se asi zbláznil. Musím se věnovat i své rodině, nechci, aby mi dětství dcer uteklo pod rukama.

Na svých bedrech máte i úvodní píseň k novému TV seriálu "O lidech a koních". Psal jste ji přímo na zakázku?

Ano, zavolali mi z produkce. Country byla jasná volba. Vyšlo to hned napoprvé. Za hodinu a půl jsem to vymyslel a hned mi to schválili.

Co vám jde líp: když máte vymezené mantinely, nebo volnost?

Mantinely. Dávám si je i sám, když nejsou stanovené. Třeba písnička "Obejmout" pro Evu Burešovou vyšla do dvanácti hodin od napsání prvního tónu. Mám rád tlak.

Když jsme u té televize, koukám občas na pořad "Máme rádi Česko", kde zpíváte známé písně, které nejprve v pozměněné podobě soutěžící hádají. Jak moc mluvíte do formy a výběru písní?

Nemluvím, nechávám to na Liborovi Boučkovi a Honza Maxián to koriguje. Jsem tam jako zaměstnanec, kdy jen řeknu, že je něco výš, ale jinak do toho nekecám. Jsou to profíci, já to jen odzpívám.

Také vystupujete s Orchestrem Karla Vlacha, dříve i s cimbálovkou. Považujete svou všestrannost za plus, či naopak mínus?

Těžko říct. Před pěti lety mi hodně lidí vyčítalo, že nejsem zaškatulkovaný, teď se doba změnila a naopak to lidi oceňují. Jsem rád, že jsem u toho zůstal. Miluju hudbu jako takovou. Nikdy jsem neměl styl, který bych preferoval víc, nikdy jsem nebyl pravoslavný rocker ani poper. Jsem za to rád, protože když mi začne vadit jeden styl, uteču k druhému a jsem zase šťastný. Momentálně se cítím jako metalák, rocker. Jsem šťastný, že můžu dělat všechno.

S tou všestranností souvisí i další dotaz: Je lepší hrát Jidáše, nebo Ježíše?

Ježíše. Taky jsem si myslel, že se hodím víc na toho Jidáše. Pro mě je to netypická role, vždy jsem hrál hajzly, gangstery, rváče, hokejisty, a protože je to jiný, hrozně mě to baví. A ovlivňuje mě to. Když hraju Ježíše týden, zklidním se, jsem zpomalený. Je to hrozně příjemný.

Nechtěl byste se ve světě muzikálu přesunout na druhou stranu a vymýšlet jeho provedení? Nebo vám to přijde jako příliš velké sousto?

Vlastně tam jsem, píšu hudbu do Karlína pro malou scénu pro jedno představení - pohádku "Edudant a Francimor". Ale jinak v rámci muzikálů odejdu s Ježíšem, protože jsem to dělal dvacet let a je potřeba jít dál.

Chtěl jste být skladatel, ne zpěvák. Už jste složil píseň pro Michala Davida? Zmiňuji to proto, že když jste byl malý, zazvonili jste s maminkou u jeho dveří.

Nesložil. V tu dobu jsem chtěl pomoct a poradit. Přinesl jsem mu nahrávku na kazetě, kdy už kazeťáky moc nebyly, přepnul si to ve studiu, kde mu to šlo přehrát. Dal mi k tomu připomínky. Obrovský respekt před ním, že se mi věnoval.

Komu byste rád napsal píseň? Máte někoho vysněného?

Jirkovi Kornovi. Jsme spolu asi patnáct let v šatně na Ježíšovi. On je skvělý, kamarád, milý člověk. Rád bych si s ním nazpíval duet. Třeba se už něco chystá, uvidíme.

Natáčíte hudební klipy, reklamy, jingly. Manželka je vaše pracovní pravá ruka?

Je moje pravá ruka, jelikož pochází ze stejného prostředí. Navíc přináší ženský pohled, což se hodí, protože mě poslouchají především ženy. Ona mi řekne, zda to funguje, či nikoliv. Mám ji jako prvního kritika. A když dělám pohádku do Karlína, mám jako první kritiky děti. Na nich vidím, zda zívají, nebo zda si podupávají spokojeně do rytmu.

Podupávat si snad budeme 15. a 16. prosince, kdy chystáte "Filmové Vánoce" v Divadle Hybernia. Jaké písně a v jakých aranžích tam zaznějí?

Spojím prvně síly se svým bratrancem Daliborem Bártou, který je dirigentem v Plzni a má svou skupinu a orchestr Tremolo, který je tvořený jen dětmi různých věkových kategorií. Nahodil jsem si seznam písní, bude tam něco z "Bambitky", dále autorské, ale i neautorské skladby - "Django", "Skyfall", "Ghostbusters", "Miluju maluju", "Když jdou na mužskýho léta", "Tu kytaru jsem koupil tobě", "Přátelé" a tak dále.

Na co dalšího se můžeme těšit?

Budeme vystupovat na festivalu Hrady CZ, na podzim nás čeká halové turné, ale také Dymytry Sabat - jako měli Kryštof svůj kemp, my máme svou akci, a to 23. srpna v Kamínkách.