Na prvních pět desek jsme vzpomínali v rámci reedice "Tublatanka Tribute". V roce 1993 pak skupina natočila vánoční kolekci "Poďme bratia do Betlehema", kde klasické koledy dostaly rockový háv. To už v kapele nastaly personální změny - částečně dobrovolné, částečně vynucené.

Každopádně Pavola Horvátha nahradil na postu basové kytary Juraj Topor. Že to byl dobrý tah, dokazuje fakt, že Topor hraje ve formaci i v současnosti. Ďurinda ale tehdy chtěl doplnit sestavu o dalšího kytaristu, a tak Tublatanka zveřejnila v deníku Nový čas inzerát, v němž zvala zájemce na konkurz. A i když tyto konkurzy nevypadaly tak, jak si muzikanti představovali, nakonec dostal šanci člen party Money Factor - Jozef Dodo Dubán.

Ten do souboru přinesl nový vítr, další silný vokál a také schopného autora v jedné osobě. Možná znějí některé kompozice s odstupem času víc popově, ale singl Juraje Topora "Bez tvojej lásky" přesně vystihuje, čím se nová Tublatanka stala - a mohla si to dovolit. Tento duet Doda Dubána s Maťo Ďurindou vyčníval příjemnou melodií i odpovídajícím nasazením.

Noví členové Topor s Dubánem dodali na desku hned pět písní, které s výjimkou "Stráž si čo máš" (text Daniel Mikletič) doplnil svými slovy dvorní textař kapely Martin Sarvaš. "Dodo Dubán ma veľmi potešil, keď na prvú skúšku Tublatanky priniesol pieseň 'Najkrajšie ženy sveta', ktorú som si obľúbil. A tak som ihneď vedel, že Dodo je dobrý autor piesní s veľkým rockovým hlasom," vzpomíná zpěvák, skladatel a lídr seskupení Maťo Ďurinda.

A navzdory výše napsanému nechybí ani opravdu tvrdé vypalovačky "Noc je len čierna diera" či "Správy zo sveta". Tublatanka má sílu i v baladických písních a zde to potvrzuje v songu "Blízko nás" a hlavně v "Niekto ťa má rád". Největší ohlas však získala závěrečná "Nekonečná pieseň", se kterou formace vystoupila v roce 1994 v irském Dublinu na Velké ceně Eurovize. Tam ji prostřednictvím televizního přenosu vidělo na tři sta milionů lidí.

Obal alba, který hudebníky zachycuje od pasu nahoru vysvlečené, má taky svůj smysl - člověk se přece narodí nahý, takže k tématu znovuzrození se tato kompozice prostě hodila. Aktuální reedice, díky které vyšla deska poprvé i na vinylu, však zajímavých fotografií z té doby nabízí víc - a navrch přihazuje i pečlivý zvukový remastering, rozdílný pro CD a LP nosiče.

Člověk se na konci poslechu nemůže zbavit dojmu, že je pořád škoda brzkého a nečekaného konce životní pouti Doda Dubána a že současná - byť vynucená - podoba kapely se dvěma kytaristy by mohla vést k dalšímu přemýšlení o budoucnosti.