Předpověď nebyla příznivá a kromě deště se očekávaly kroupy, silný vítr a bouřky. Naštěstí kromě osvěžujícího deštíku se nic z toho nenaplnilo a pořadatelé i fanoušci si mohli oddychnout. Podle informací od organizátorů mělo dorazit kolem šedesáti tisíc lidí.

Stejně jako během amerického turné, které skončilo přibližně před měsícem, si úvod večera uzmuli The Pretty Reckless se zpěvačkou Taylor Momsen v čele. Ta se nejdříve proslavila jako herečka zejména v seriálu "Super drbna" nebo v dětských letech ve vánočním filmu s Jimem Carreym "Grinch". Dnes už je spjata zejména s touto formací, která má na kontě čtyři desky, včetně výborné poslední "Death by Rock and Roll" z roku 2021.

Kapela, která se v Česku objevila teprve podruhé, začala na čas a necelou hodinku věnovala svému zemitému hard rocku. Platinově zbarvená frontwoman na pódiu hýřila sebevědomím a příchozí velmi brzy získala na svou stranu - ostatně skvělé skladby jako "Follow Me Down" nebo "Going to Hell" byly pro velká pódia vyloženě napsány. Finále setu pak Momsen věnovala potlesku pro hvězdy večera - AC/DC.

Nástup měli Australané skutečně efektní. Na velkých LED panelech mohli diváci napjatě sledovat animaci s túrujícím sporťákem mířícím do Prahy na Airport Letňany, aby v cíli členové skutečně vystoupali na pódium oklopené hradbou marshallů. Angus Young, poslední zakládající člen formace, se zjevil v tradiční školní uniformě, složené z červených trenýrek a saka, bílých vysokých ponožek a modré čapky.

Do Prahy přijeli se stejnou show, kterou ještě před pár týdny bavili americké publikum, tedy s programem ke stále ještě aktuální desce "Power Up". Tu ale zastupovaly jen dvě písně "Demon Fire" a "Shot in the Dark". Sestava tím dala najevo, že její publikum přichází hlavně kvůli letitým hitům. A je to škoda, protože poslední dvě nahrávky, tedy i předešlá "Rock or Bust", se vydařily.

Společně s opotřebovaným hlasem Briana Johnsona, kterého musel na minulém koncertě v Praze kvůli hrozbě ohluchnutí nahradit lídr Guns N' Roses Axl Rose, to byly ale jediné drobné nedostatky jinak velkolepého vystoupení.

Tomu nechyběly ani potřebné rekvizity - atrapa zvonu, který se pomyslně rozezněl v úvodu hitu "Hells Bells", vzplanutí ohně při "Highway to Hell" nebo děla na pódiu a po jeho straně, která střílela salvy do rytmu závěrečné skladby "For Those About to Rock (We Salute You)", aby následně přenechala pozornost velkolepému ohňostroji.

Zaujaly i atraktivní projekce doprovázející jednotlivé skladby. LED panely totiž byly rozmístěné úplně všude, vytvářely tak efektní a divácky pohlcující zážitek - ať už se jednalo o pádící vlak při "Rock 'n' Roll Train" nebo blesky doprovázející hitovku "Thunderstruck".

Největší pozornost si ale stejně uzmul Angus Young, který bavil svými tanečky a především pak obdivuhodnou kytarovou hrou, jejíž kvalita mohla přítomné překvapit. Závěr základního setu totiž patřil na celých dvacet minut právě jemu a jeho nekonečnému sólování, během kterého i vystoupal několik metrů nad hlavy užaslých diváků skrze hydraulický zvedák na do té doby utichlém molu.

Ovace si zaslouží i další členové, kteří spořádaně kryli záda slavnější dvojici v popředí. Stevie Young precizně vedl slavné kytarové motivy, hostující bubeník Matt Laug, který nahradil problematického Phila Rudda, působil neúnavně a potěšil i výtečný baskytarista Jane's Addiction Chris Chaney.

AC/DC to pořád neuvěřitelně šlape a jejich zvuk stále umí drtit kámen. Kapela dokázala, že i po tolika letech dokáže nadchnout a překvapit. V porovnání s nedávným koncertem jiné, byť o něco mladší legendy, Guns N' Roses, působili Australané mnohem živočišněji, radostněji a své neutuchající nadšení předávali publiku. Tahle exkurze rockovou historií skutečně stála za to.