Duší tvorby Veroniky Borákové je křehké písničkářství, přesto z klasické škatulky singer/songwriter NIKA přirozeně vystupuje. Sice si sama píše texty i hudbu a promítá do svých písní sebe sama, ovšem parta muzikantů, kterou se na nahrávce "Elsewhere" obklopila, ji přirozeně posouvá do role nadžánrové interpretky.

Vzdaluje ji, řekněme, tradičnímu pojetí děvčete s kytarou či u klavíru a obléká její osobní výpovědi do funkčních, jazzem navoněných šatů. Ty se ale nebojí zamířit tu a tam do vod chytrého popu nebo jemné alternativy, která zvládne vstřebat i jakousi přirozenou folklórnost v některých melodiích.

V centru dění zůstává ale ona samotná. Vyzrálost, schopnost uvěřitelně pracovat s emocemi, ale i hravost, to byly prvky, které dostávaly patřičné ocenění už na debutu. Tady se dál rozvíjejí, druhé album zdobí sebejistota, a to jak pěvecká, tak autorská. Zpěvačka ví, o čem její texty vyprávějí, a umí to prodat. A to se stalo velkou devízou desky "Elsewhere".

Na první poslech jemné, ba křehké písničky skrývají spoustu temnoty i míst hodných k přemýšlení. Všechny je propojuje jakási posmutnělá melancholie a snaha uchopit - a vlastně i pochopit - svět kolem nás. "So what is the point of our conversation / if we cannot pull our heads / out of our little space?" ptá se NIKA hned v první položce tracklistu "Little Spaces". Ta svět kolem nás velmi přesně popisuje jako místo plné osobních prostorů, které se protnou jen málokdy.

Interpretka tu svébytně poeticky opisuje rozpadající se komunikaci ("I’d Rather Not Tell You") i hledání osobního vnitřního klidu. "I heal my soul / I heal my heart / I deserve to be calm," zní v refrénu písně nazvané posledním veršem citované části. Silná je též skladba "Abuser" postavená jako dialog s neviděnou druhou stranou onoho násilníka.

Svou lyriku NIKA příležitostně opírá o lehce nahozené přírodní obrazy, které její úvahy přirozeně poeticky dobarvují a zároveň přidávají symbolický dotyk - třeba jako "Soon As The Sun Is Coming Over", která celou sevřenou kolekci uzavírá.

Album "Elsewhere" je introvertně ponořené do duše interpretky. Jakkoliv se zde otevírají - když už ne vyloženě bolestivá, tak přinejmenším nepříjemná a bytostně intimní - témata, nahrávka se vznáší v mírně snovém oparu, který onu nepříjemnost dovede ukonejšit a přinést klid.

Ten ostatně působí jako převažující emoce celého počinu. I když tu najdeme svižnější kusy, "Elsewhere" dává posluchači jakýsi pocit jistoty a uklidnění. Vpouští jej do jednoho malého světa, aby si v něm mohl vystavět ten vlastní. Na druhé desce nacházíme NIKU o něco zkušenější, o něco sebejistější, ale v každém případě jako výraznou hudební osobnost, která si zaslouží další pečlivé sledování.