Pět tváří The Chainsmokers, kvůli kterým je možná vezmete na milost

The Chainsmokers. Jméno, které zná i ten, kdo si EDM nikdy nepustil. Dvojice Alex Pall a Drew Taggart se od roku 2012 posunula z klubových DJ setů k pozici globálních hitmakerů - ale za tímhle úspěchem nestojí jen pár populárních singlů. Klíč k jejich dlouhověkosti a přizpůsobivosti spočívá v tom, že v sobě kombinují hned několik alter eg. Jinými slovy: nejsou jen jedním typem umělce, ale hned několik typů v jednom. A právě těchto pět podob ukazuje, proč je kluky stále těžké zaškatulkovat, proč je to tak dobře a proč byste se měli na jejich účast na letošním ročníku Colours of Ostrava těšit.

The Chainsmokers jako producenti s čichem na hit

Už od začátku bylo jasné, že The Chainsmokers nejsou jen další DJ dvojka. Jejich síla vždy spočívala v tom, jak citlivě dokážou skloubit klubovou produkci s popovým citem pro melodii a emocemi, které znějí opravdově. Od samplů přes synťáky až po dynamickou strukturu skladeb - u nich nejde jen o výbuch energie v refrénu, ale o atmosféru, která se pozvolna buduje, roste a vyvrcholí s naprostou přesností. Působí to jako soundtrack k vašemu večeru, pocitu nebo vzpomínce.

Tuhle schopnost dokonale ukázali už v roce 2015 v tracku "Roses", který pro mnohé představoval první signál, že duo má co říct a nezůstane jen u nálepky one hit wonder. "Roses" nepatří mezi klasické bangery - jedná se o jemně vrstvenou skladbu, v níž se minimalistické beaty proplétají s vokálem jako vnitřní monolog. Gradace je tu jemná, ale účinná a celé to zní víc jako snová výpověď než taneční hit. Přesto (nebo právě proto) píseň prorazila a dodnes patří k jejich nejtypičtějším počinům.

---

The Chainsmokers jako zpěváci proti své vůli

Když Drew Taggart začal zpívat v jejich vlastních písních, nebylo to kvůli ambici stát se frontmanem. Šlo o pragmatický tah - nechtěli pokaždé shánět hostující vokály, když si to mohou odzpívat sami. Jenže z nutnosti se stala jakási poznávací značka. I když má Taggartův hlas daleko k vokálnímu rozsahu klasických popových zpěváků, právě jeho nedokonalost a syrovost z něj dělá autentický nástroj vyprávění. Jeho přirozený, trochu klukovský projev působí vcelku osvěžujícím dojmem.

To se ukázalo naplno v "Closer" s Halsey, kde se vůbec poprvé představil jako hlavní vokalista. Track funguje jako duet dvou bývalých milenců a Taggartův hlas dokonale zapadá do konceptu - není to superhrdina, ale obyčejný kluk s kytarou a bolestí z nepovedeného vztahu. Tahle forma vyprávění přinesla jejich hudbě nový rozměr - ne jen taneční rytmus, ale osobní rovinu, se kterou se mohli fanoušci ztotožnit. Od té doby se stal jeho vokál nedílnou součástí identity dua.

---

The Chainsmokers jako marketingoví mágové a králové virálu

V éře sociálních sítí nestačí mít dobrou hudbu - potřebujete mít i dobrý příběh, tvář, meme. Pánové si to uvědomili brzy a s naprostou přirozeností využili online prostor k budování své značky. Ať už šlo o vtipné behind-the-scenes videa, sarkastické tweety nebo meme-friendly výstupy, vždycky hráli s internetovou kulturou, ne proti ní. Jejich schopnost být součástí digitálního dialogu se světem patří k hlavním důvodům, proč jejich jméno rezonuje i mezi mladšími ročníky, kteří žijí na Instagramu a TikToku víc než v hudebních magazínech.

Již v roce 2014 se blýskli absolutně nečekaným virálním zásadním momentem: "#SELFIE". Song, který balancuje na hraně vtipu, kritiky a absurdity, se stal internetovým fenoménem - parodie i milovaný hit v jednom. A i když se od té doby jejich hudba dramaticky posunula, tenhle počáteční virál ukázal jejich cit pro timing a schopnost trefit se do kulturního momentu. Ostatně, i jejich způsob komunikace s fanoušky dodnes často balancuje mezi ironickým nadhledem a otevřeností, která působí uvěřitelně.

---

The Chainsmokers jako ninjové spoluprací

Málokteré duo dokázalo tak obratně balancovat mezi nezávislou scénou, mainstreamem a globálním popovým světem jako právě oni. Jejich výběr spolupracovníků není náhoda - vždy hledají zpěváky, kapely nebo producenty, kteří jim pomohou vytvořit nový kontext, nový zvuk a novou cílovou skupinu. V každé spolupráci se nachází kus strategie, ale i ochota riskovat. Výsledné písně znějí svěže a přitom oslovují miliony lidí napříč kontinenty.

Zářným příkladem je jejich spolupráce s Coldplay na hitu "Something Just Like This". Spojení elektronického dua s pop-rockovou legendou se mohlo zdát nepravděpodobné, ale song překvapil - vznikl hymnicky pozitivní track, který funguje na stadionech i v playlistu pro běhání. A hlavně ukázal, že nejsou jen EDM projekt, ale plnohodnotný popový partner pro kohokoli, kdo má chuť tvořit něco neotřelého. Právě tohle spojování světů se stalo jejich silnou stránkou.

---

The Chainsmokers jako popoví antihrdinové

Jedním z nejzajímavějších rysů americké dvojice je jejich schopnost reflexe. Uvědomují si vlastní image - i to, jak je někteří posluchači i kritici vnímají. A právě tahle sebereflexe je dělá zajímavými. Neprezentují se jako dokonalí umělci, ale spíš jako obyčejní kluci, kteří se učí za pochodu, dělají chyby, zkoušejí nové věci, a přesto (nebo právě proto) se posouvají dál. V textech čím dál víc reflektují i temnější stránky slávy, vztahů i sebe samotných. Nepotřebují být cool - stačí, že jsou skuteční.

Výše popsané nejlépe vystihuje skladba "High" - otevřená zpověď o neschopnosti být upřímný ve vztahu, o tlaku očekávání a o maskách, které si nasazujeme, abychom zapadli. Hudebně se posouvají do temnějšího synthpopu, který už má blíž třeba k The Weekndovi než ke starému EDM. A textově? Jde o silně osobní výpověď, která ukazuje, že vše není jen o lásce a letních romancích - ale i o pochybnostech, úzkostech a rozpadech.

---

The Chainsmokers dávají příklad, že hudební kariéra v jednadvacátém století není o tom být jedním typem umělce, ale o schopnosti kombinovat více úloh najednou - stali se z nich producenti, zpěváci, marketéři, influenceři a vypravěči. Právě tato multiidentita jim umožňuje přežít tam, kde jiní zmizeli po dvou hitech. Těchto pět podob ukazuje, že za zdánlivě jednoduchým jménem se skrývá komplexní fenomén. A ať už je milujete, nebo nenávidíte, jejich vystoupení v sobotu 19. července bude dozajista jedním z vrcholů letošního festivalu Colours of Ostrava.