Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip za těch deset let dorostli ve velké jméno domácí psychedelie a dnes platí za klubovou, byť stále pod rouškou undergroundu trochu schovanou, jistotu. Jako by jejich příběh šel paralelně s Madhouse Express - ti velkolepě slavili vloni a letos už hráli na Rock for People. Přece jen výhradně instrumentální kompozice, stonerrockové kořeny i výraznější mystický opar jsou pro klubové publikum poněkud náročnějším soustem než vesmírné výlety kolegů z Madhouse. Každopádně, obě kapely momentálně přinášejí na domácí (neo)psychedelickou scénu největší kvalitu - a poctivost.

K oslavě si parta vybrala sotva otevřený klub Stodola v Kobylisích. O místě s perfektní dopravní dostupností, nezbytným geniem loci, optimálním zvukem i solidním servisem, troufnu si říct, ještě uslyšíme. Na letní klubové akce, i díky velkému dvoru se solidní gastro nabídkou, jde o ideální místo.

Onen dvůr je nicméně i jistým prokletím celého prostoru: Málokdo totiž mezi jednotlivými vystupujícími zůstával přímo v budově Stodoly - navzdory bohatému merchi i výstavě dvojice výtvarnic, které se skupinou spolupracovaly -, a všechny čtyři formace tak svoje sety začínaly v zásadě do prázdna. A to i samotný sál disponoval vybaveným barem a prostorem na sezení.

Večer otevřela dvojice Lofuzz, která nabídla přesně to, co její název naznačuje. Tedy notně nafuzzovanou instrumentální muziku v hutných, převážně středních tempech. Příležitostně došlo i na sabbathovská tempa. Hypnotické riffy fungovaly velmi dobře, nicméně basa tady místy docela chyběla. Dvojici nicméně nelze upřít nadšení pro věc.

O největší překvapení celého večera se spolehlivě postarali mladíci Rocky and his Bootlegs. Jejich svěží sound opřený o optimistický surf punk a garážový rock dokázal pojmout grungeovou špínu i hlukové psychedelie à la Thurston Moore.

Celé to do sebe zapadalo velice ladně, funkčně a hlavně s velkou vnitřní jiskrou. Trio má za sebou pouze jedno EP o čtyřech skladbách "Legz", které pánům mixoval a nahrával frontman oslavenců Olaf Olafsonn, potenciál tu dříme veliký. Určitě doporučuji ke sledování.

Došlo i na zahraniční hosty. Poláci Zadushka se postarali o nejtemnější set sobotního večera a jejich specificky pojatý doom metal notně kořeněný stonerem a případně dochucený blackovou špinavostí a hlukovými plochami fungoval skvěle. Navíc dokázali pódium ovládnout i vizuálně. Kytarista a basák/zpěvák, dvě vytáhlé, kývající se postavy s podsvětlenými klobouky (pro lepší představu koukněte na fotky), na temném jevišti působili velice uhrančivě a skvěle ladili s jen hrubě otesaným hudebním projevem, který rozhodně nekráčí po předem vyšlapaných cestičkách.

Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip měli pro svůj výroční set z čeho vybírat: a ještě na úvod zahráli kus z muzikálu "Jesus Christ Superstar". Jejich diskografie zahrnuje i variaci na čtyři roční doby ("Feathers of Oblivion"), akustické album ("Selonopolis") i hudební opusy, kde zkoumají rituály přechodu ("Temple of Serenity") nebo nalézání ztracené duše ("Soul Retrieval"). Do své temné psychedelie dokázali vpustit black metal i jazz-rock, nosným prvkem se v aktuální etapě vývoje tělesa stal klavír.

Pětičlenná maskovaná kapela pojala celý koncert jako rituál - ostatně, byl také letní slunovrat. Před koncertem proto došlo na očistu prostřednictvím vonných bylin, škoda jen, že to vlastně skoro nikdo neviděl. Rituál se odehrával v naprostém tichu, a byť se nakonec prostor před pódiem podařilo zaplnit docela slušně, publikum se do Stodoly začalo hrnout až s prvními tóny muziky.

Ta na úvod patřila aktuálnímu albu "Soul Retrieval". Pak muzikanti v ukázkách proběhli svou diskografií, připomněli black metal čtvrté zimní části "Feathers of Oblivion" i to, jak může skvěle fungovat příčná flétna a kytarový bigbít se skladbou "Vultures Circling The Void". Prostřední část vystoupení nabídla improvizované spojení se spřátelenými zvukovými kouzelníky z Bön a jako vždy to bylo velmi silné, poctivě vygradované a magické. Škoda jen, že se obě formace na poměrně úzké pódium téměř nevešly...

Ve finále pak Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip připomněli rané EP "Chakra Meditations", které společně s jeho dobovým souputníkem "Plague" vyšlo poprvé na vinylu. Jedinou větší vadou na kráse bylo oněmění celého jeviště, které celý slibně se rozvíjející koncert nehezky přerušilo. Ztracená energie se pak nahazovala poněkud ztuha.

Celá oslava desetiletí temné psychedelie byla nicméně důstojná, ale zároveň sympaticky neokázalá, ze své podstaty završující. Minulost se přirozeně protnula se současností a pootevřela dveře budoucnosti. Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip jsou nyní ve skvělé formě. A s oporou v podobě vizuálních chemiků z Weird Visuals, kteří akci přidali to správné psychedelické barevné fluidum, patří k tomu nejvýraznějšímu, na co lze v českých klubech narazit. Přeju jim hodně energie do dalších let.