Tahle čtveřice si vyslechla od světového tisku spoustu tvrdé kritiky za desku "Elephunk", až by člověka zarazilo, jak mohou ještě vylézt před televizní kamery. Ale to víte, že mohou! "Elephunk" jde totiž fantasticky na odbyt, v Británii album vedlo po několik týdnů žebříček prodejnosti, singl "Where Is The Love" úspěšně bodoval na obou stranách Atlantiku. Koho by zajímalo víc? A že se k nim otočili zády ti, kteří slintali nadšením z "Behind The Front" a "Bridging The Gap"? Vem je čert, vivat milionům!

Kolem roku 1989 se dali dohromady studenti-MCs Will.I.Am a Apl.de.Ap, aby společně obráželi štace v Los Angeles. Dařilo se, získávali si "sympatie a lásku" a v devadesátém pátém přišly dva zásadní mezníky - jednak třetí člen Taboo, jednak kontrakt s labelem. Vzniklo jméno Black Eyed Peas, jež na sebe debutem "Behind The Front" strhlo okamžitě pozornost milovníků zemitého hip-hopu. Něco podobného se opakovalo v případě nástupce "Bridging The Gap". Dotmusic.com v recenzi dvojky napsal: "BEP se chovají jako strážci duše hip-hopu. Ukotvují jeho současnou tvář mezi minulost a budoucnost. Dokud budou znít tak dobře, jak zní nyní, mohou být mostem nad propastí, kdykoli se jim zachce." Kdekdo hovořil o přicházející klasice, jejich stylový "old-school sound" vyzdvihovaly všechny časopisy a tomu úměrně rostla očekávání novinky.

Ta přišla s názvem "Elephunk" letos. Nebyla sama, vzala s sebou zklamání, komerční mizérii, splasklou bublinu. Rolling Stone se rozhovořil o konečném podlehnutí tlaku vydavatelské společnosti, HipHopSite.com hřímal nad mainstreamovou prázdnotou. Pravda leží zřejmě kdesi uprostřed, "Elephunk" ovšem rozhodně není ukázkovou deskou nekomerčního hip-hopu. Právě naopak, je plná chytlavých - možná až příliš chytlavých - melodií, vesměs nekonfliktních veršů o paření, dívkách a zcela výjimečně obsahujících hlubší poselství. Tady se lze nepochybně ztotožnit s výtkou HipHopSite.com, že v kritické hitovce "Where Is The Love", pojednávající o krutosti dnešního světa, vraždění, odcizení, sobectví, hostuje Justin Timberlake, který ji tak mrknutí oka degraduje na populistickou ptákovinu.

Těch nápadných přiblížení mainstreamu je na "Elephunk" nepočitatelně. Otázkou je, jak album hodnotit, protože se vlastně nejedná o klasicky hip-hopové CD. Hymnická pecka "Let's Get Retarded" splňuje všechny předpoklady úspěšného, byť nikoli zcela blbého rádiového singlu, "Latin Girls", jak ostatně název napovídá, se nechává inspirovat v jihoamerických rytmech, "Anxiety" s hostujícími Papa Roach se svou standardně rap-metalovou strukturou zcela vychyluje z kolejí, bluesová romance "Sexy" operuje atmosférou zakouřeného černošského baru.

Black Eyed Peas udělali věc, kterou milovníci alternativního hudebního vyznání nikdy nepochopí a nebudou schvalovat - vyměkli, přešli na druhou stranu barikády, natočili popové album. Z tohoto hlediska by si "Elephunk" zasloužilo určitě nadprůměrné hodnocení, protože dalece převyšuje svou kvalitou "vezdější" produkci. Co se "hip-hopu" týče, tam je to těžší. Nová členka formace Fergie dává většině skladeb tak strašlivě čitelný charakter, že nezbývá místo pro překvapení (viz. "Fly Away") a posluchač je chtě nechtě bombardován tunou standardních rythm & bluesových pasáží. A rap je potom tak nějak fuč, že...