Imagine Dragons tentokrát předskakoval Declan McKenna, kterého jsme mohli vidět v roce 2018 na Colours Of Ostrava a pak také dvakrát v Praze. Sklidil zhruba podobný úspěch jako Mother Mother před třemi roky. Natěšené publikum sice zpočátku reagovalo s nadšením, to ale postupně opadalo a lidi se spíš začali více a více bavit mezi sebou. Jako by anglický hudebník, který kapele předskakuje na celé evropské části turné, narazil na limity svého stylu na pomezí indie rocku, glam rocku, dream popu, lehké neo psychedelie a také svého hlasu. Zatímco na Colours - na výrazně menším pódiu a před menším publikem - působil jako příjemné překvapení, zde jeho ukřičený a až mírně mečivý projev začal po nedlouhé době spíše iritovat a nepomohly mu ani vydařené projekce na centrální části promítací stěny.

Na druhou stranu - v závěru svého setu, kdy hrál písně jako "Brazil" nebo "British Bombs" -, se našlo několik slečen a dam, které dokonce i tancovaly, takže o výslovném propadáku hovořit nelze. Přesto se někteří lidé po jeho odchodu raději rozezpívávali za pomocí českých písniček.

Jeho set ale upadl do zapomnění ve chvíli, kdy po krátkém intru na scénu pomocí výtahu vyjeli Imagine Dragons. Za zády se jim bíle rozzářily promítací stěny, takže to vypadalo, jako kdyby hudebníci vystupovali ze světla. Vzápětí spustili úvodní "Fire In These Hills" z desky "Loom", kterou tímto turné propagují - a nutno poznamenat, že důkladně. Z poslední studiovky totiž během večera zaznělo hned sedm písniček. Pokud by si někdo myslel, že patřily k těm, které publikum teprve objevovalo, byl by na velkém omylu. Byť třeba nedosahovaly ohlasu hitů jako "Radioactive" nebo "Walking The Wire", vzhledem k tomu, že už od prvních momentů začali fanoušci s kapelou zpívat a vydrželi až do samotného závěru, spíše to vypadalo, že lasvegaská formace jede turné k výběru hitů.

Mezi ty nejslavnější skladby novinky zapadly naprosto bez problémů, což dokazuje, že aktuální deska je o mnoho hitovější než předchozí "Mercury - Acts 1 & 2". Vypovídá o tom například i skutečnost, že z předchůdce draci nyní hrají pouze kousky "Sharks" a "Bones", ačkoli zejména první jmenovaná patřila v pondělí k těm nejvýraznějším momentům. Do tohoto ranku jde zařadit i písničku "I'm So Sorry" uvedenou skvělým baskytarovým sólem, která přešla do mírně pozměněného blues-rockového aranžmá s přesahem k hard rocku, což navíc podtrhly šlehající plameny.

Dalším velmi silným momentem se stal akustický set odehrávající se na malém pódiu umístěném před tím velkým. Během něj zazněla skladba "Next To Me" a také "I Bet My Life", kterou Dan Reynolds velmi dojímavě věnoval na dálku své dceři. V téhle písni, která tak moc připomíná Mumford & Sons, se navíc rozběhl pod pódium a zdravil se s fanoušky tak srdečně, že nechybělo málo a odešel bez košile. Tu nicméně zhruba v polovině vystoupení stejně odložil, a i když v té době už nebylo právě nejtepleji, celý koncert dozpíval k potěše přítomných dam svlečený do půli těla.

Ten nejsilnější okamžik každopádně přišel, když se frontman rozpovídal. K tomu došlo hned několikrát a těžko určit, zda více lidí zasáhlo, když mluvil o svých skladatelských počátcích na počítači svého bratra, kdy se tímto způsobem vyzpívával ze svých problémů, nebo v hned několika proslovech, v nichž se vyznával ke své lásce k Praze, kterou ještě společně s Vídní zařadil mezi svá nejoblíbenější místa. Samozřejmě toto tvrdí řada zahraničních hudebníků, on to ale podává s takovým entuziasmem a opravdovostí a přidává k tomu spoustu drobností, které u nás zažil, že mu věříte nejen jeho vztah k naší metropoli, ale i k českým fanouškům.

Jestliže jsme v reportáži z posledního pražského koncertu kritizovali doprovodnou show, letos Imagine Dragons přišli s řadou vylepšení. Jak už jsme naznačili, zařadili malé pódium vybíhající do publika a na scéně plály ohně. To ale nebylo zdaleka všechno.

Kvarteto stojící publikum doslova zasypalo salvami konfet různých barev a velikostí, a to hned v pěti písničkách. Ty navíc vystřelovaly nejen zpod pódia, ale i od světelných věží, takže pokrytí bylo vskutku masivní. To samé však platilo také o ohňostrojových efektech a výtryscích oxidu uhličitého. Podstatnou inovací prošla i promítací plocha za kapelou sestavená ze tří částí - rovných středových a obloukových postranních -, díky čemuž vznikaly výborné prostorové efekty. Naopak trochu neplánovaným efektem se stal jasný Měsíc, který vyšel nad centrální tribunou a Dan Reynolds mu věnoval jednu z písní.

Přesto všechno mohl mít někdo - zejména sedící návštěvníci - pocit, že se vlastně neděje nic extra. Prostě obyčejný koncert pop-rockové kapely. Tím důvodem byla v podstatné míře volba místa. Když se totiž podíváte do seznamu, kam Imagine Dragons s touto show zavítali a ještě zavítají, v drtivé většině se jedná o sportovní stadiony, které nejsou tolik roztažené do šířky a jejichž kapacita, často na třetinové úrovni Letňan, je spíše daná výškou tribun. V nich se pak pódium neztrácí někde v dálce a i efektové věže jsou blíže u sebe, takže výsledný dojem bude určitě výrazně kompaktnější. Je to holt daň za to, že tu nemáme dostatečně velký stadion, a také za to, jak jsou u nás Dragons populární.

Druhým důvodem je i to, že skupina nehraje na nějaké wow efekty, tematicky tvarovaná pódia či lasery a stále je přesvědčená, že to podstatné je jejich hudba. Kdo tedy na scéně postrádal nějaké mechanické vychytávky, bude si muset zřejmě počkat na jiné hudebníky typu Muse. K alespoň víceúrovňovému pódiu by se ale časem propracovat mohli, protože řada stojících diváků jejich show opravdu pouze slyšela.

I přes těch pár výtek nešlo při odchodu z Letňan zaznamenat snad jediný negativní ohlas. Dokonce rozezpívané publikum, které se asi nejvíce projevilo v "Bad Liar", již na minulém turné nehráli, pokračovalo ve zpěvu dlouho do noci. A nikomu nevadilo, že se tak dělo prostřednictvím moravských lidovek. Prostě čeští fanoušci Imagine Dragons milují, oni zase zbožňují je a tuto chemii jen tak něco nezruší.