Jak jste se dali dohromady?

Rainer: Náhodou, ale Zlín je malý, a když člověk dělá něco kolem hudby, není zas tak těžké se potkat. Nakonec jsme zjistili, že máme dobrou synergii a začali jsme spolu tvořit. Yendovi jsem produkoval třetí song "Psychonauti" a od té doby už to jelo.

Yenda: Chtěl jsem po něm vánoční koledu, tu jsme zatím neudělali, zato spolu máme tři alba.

A dojde někdy na tu koledu?

Yenda: Určitě. Říkám to každý rok, ale letos to už snad dáme.

Dělíte si práci půl na půl?

Rainer: Organizačně to hodně stojí na Yendovi, ale hudebně a technicky je to zas na mně.

Yenda: Na základě toho je to půl na půl. Kdyby se bral text, beat, aranže, bylo by to víc na Rainerovi. Na mně závisí komunikace přes booking, PR atd., můj díl je dostat to dál mezi lidi.

Yenda bydlí ve vesnici Ludkovice, kterou ve svých textech označuje jako Kazives. Na současné desce jste ale šli od tohoto tématu pryč. Mapovali jste touto cestou jednu etapu?

Yenda: Je to otázka minulosti. Jedná se o moji vesnici, kde budeme mít křest. Celkově se tam zapojuju do kulturně-vzdělávacích akcí. Mám rád zdejší komunitu, lidi. Nějakým způsobem mě to utvořilo. Upřímný ráz, lidi si tam na nic nehrají.

Máš na rameni vytetované kolo. Znamená to, že jsi bajker?

Yenda: Nejezdím na kole, radši běhám. Na kole sedí Albert Hoffmann. Popisuje to den, kdy vynalezl LSD, říká se tomu bicycle day - tehdy jel z laboratoře na kole.

Drogy jsou pro tebe časté téma, v každé písni se jich textově dotýkáš.

Yenda: Na nové desce se na to dívám z jiného úhlu pohledu, spíš tam popisuju zážitky, co jsem načerpal. Myslím to tak, aby lidi tolik nebláznili. Třeba tam říkám v některých pasážích, že je jednoduché se toho stát otrokem. Dnes je to fakt všude. Odkazuju na to, aby na sebe lidi dávali pozor, než že by to mělo podporovat užívání těchto látek. Drogy tady byly odjakživa a ještě dlouho budou, proto jsem to bral jako relevantní téma a chtěl jsem se k tomu vyjádřit.

Rainer: Jedná se o posun. Od první desky, kdy to byla sranda, už v mezičase pár lidí odešlo nebo sedí. Uvědomili jsme si některé věci, a tak to bereme preventivně.

Yenda: Když se vrátím k jedné z předchozích otázek, Kazives je název odvozený od toho, že tam lidi zkazí. Na to, jak má ta vesnice málo lidí, hodně z nich se dostalo do problémů s alkoholem či s omamnými látkami. Vyrostl jsem v tom, proto jsem to chtěl reflektovat.

Čím se toto album v rámci jeho příprav lišilo od těch předešlých?

Rainer: Je organizovanější. Písně vznikly v určitém časovém úseku během jednoho roku a dávají smysl. Měli jsme song "Už je to dobrý", který zachycuje bod, kdy se to všechno zlomilo a začali jsme nad tím vším přemýšlet jinak.

Yenda: Je promyšlené koncepčně a jak produkčně, tak lyricky jde zase o něco dál. Obsahuje uvědomělejší věci. Předtím jsme to brali s nadsázkou, kdy jsem si z toho dělal srandu. Na této desce to, co tam říkám, myslím vážně.

Batika tě, koukám, provází pořád. Čím tě tak okouzlila?

Yenda: Celkově mám rád beatnickou generaci. Hodně jsem četl díla od Jacka Kerouaca, například "Na cestě", dále "Kyselinovej test" od Toma Wolfea nebo knížky od Kena Keseyho - to byli hipísáci. S tím je batika hodně spojená. Nejvíc mě oslovilo, že jsem si nabatikoval první tričko a jel stopovat. Lidi mi ho chválili, a tak jsem si řekl, že na další stop si nabatikuju další tričko. Pak ho chtěli kamarádi, rozjelo se to tak, až jsem si z toho udělal e-shop. Pro mě je dělání oblečení meditační, relaxační proces, mentálně si u toho odpočinu.

Zastavují víc lidi na stopu, když vidí batiku?

Yenda: Určitě. Vždy, když stopuju, vypadám, jako kdybych vylezl z plakátu. U cesty dělám přemety, show pro řidiče. Když nám nezastaví, aspoň nám ukazují palce nahoru.

O stopování pojednává písnička i klip "Už tam budem".

Yenda: Vizuál byl nadsázka, do toho jsem měl ještě zlomený kotník a berle. V textu popisuji, jak jsme stopovali s přítelkyní v Chorvatsku. Vzali nás důchodci, nabídli nám, ať pak za nimi přiletíme do Manchesteru. Chci, aby to lidi víc namotivovalo cestovat.

Zpíváš tam, že v dálce vidíš Santiago. Absolvoval jsi tuto slavnou pěší pouť?

Yenda: Jo. Na památku mám na noze vytetovanou mušli. Šel jsem asi 300 km se ségrou před dvěma lety z Porta. Je to trend, každým rokem se zdvojnásobí počet poutníků, takže tam nedoporučuju jít v sezoně.

Nechybí otazník za názvem "Už tam budem"? Tento dotaz často pokládají děti, když je unavuje dlouhá cesta.

Yenda: V tomhle se mi líbí, že je to oznamovací. Že si je člověk jistý tím, že tam bude.

Neušil sis na sebe bič tím, že tam zpíváš "No tak popoplujem"? Když k tomu připočtu frekvenci, s jakou kladeš slova, působí to celkem jako jazykolam...

Yenda: Nedělá mi problém artikulovat. Prostě to vysypu. Spíš je to problém pro posluchače - když se chtějí naučit můj text, musejí tomu dát víc času.

Jaký nejzajímavější zvuk můžeme na desce slyšet?

Yenda: Mně se líbí "Long Island".

Rainer: Nejzajímavější zvukový zážitek je ve "DMT Freestyle 2", oproti prvnímu dílu synťák a bicí dýchají zvláštně jiným způsobem.

Úvod "Long Island" mi připomíná známý beat až legendárního tracku.

Rainer: Není to nic konkrétního. Tenhle track vznikl v deset ráno. Klasická snídaňová písnička. (smích)

Zpívá se zde "Step by step, mood jako Frank Lambert". Plus se zmiňuješ o Saxaně. Hodilo se ti to jen do rýmu, nebo to má i hlubší pointu?

Yenda: Hodilo se mi to do rýmu, ale mám to rád. "Krok za krokem" jsem sledoval, když jsem byl malý. U Saxany mě fascinovalo, jak někde vylezla ruka. Mám rád, když můžu do textu zapojit věci ze seriálů či filmů. Franka Lamberta jsem chtěl dlouho někam dát, ale až tady to sedlo.

Desku otevírá písnička "Jeden úsměv nestačí". Kolik jich je tedy potřeba?

Yenda: Nekonečno. Zažili jsme to teď, jak jsme jeli do Turecka za grafikem Vojtou Bencem, který dal tvář celému coveru. Pořád to opakoval a smál se, až z toho vzešla toxická pozitivita.

Jde o jedinou písničku, kde Rainer zpívá. Nechtěl ses zapojit více?

Rainer: Původně jsem zpěvák. Ale mnohem víc mě baví songy produkovat, než je prezentovat a zpívat svým hlasem. Na desce se objevují i jiné backvokály. Ale není to poslední věc, co děláme. Každopádně to nechci dělat více aktivně či výrazně. Ale vynahrazuji si to na koncertech, kde si to vysloveně užívám.

V klipu se schválně objevil deštník, aby podtrhoval, že to zpívá Rainer, který má deštník vytetovaný na předloktí?

Yenda: Má to souvislost se vším.

Rainer: Nechal jsem na sebe pršet LSD a neměl deštník.

Yenda: Může to být metafora pro více věcí. Deštník se objevuje ve více myšlenkách. Rainer tam vystupuje jako Deštivec a i to se mi líbí - jedná se o propojení všeho.

Zpívá se tam: "Nebaví mě starosti, mám hudbu plnou radosti. Chci každý jeden den oslavit, jako bych měl narozky." Není to myšlenka většiny písní na albu?

Rainer: Vlastně jo, je to existencialismus pro začátečníky - takový návod, jak na to.

V následující písni "Mám to tak rád" mě zaujal rým k uvědomění si: "V hlavě nosíš mozek, brácho - no tak si ho zapni."

Yenda: Jsem rád, že jsi to vypíchla, tuhle větu mám rád. Někdo říká "Otevři oči" a já říkám tuhle hlášku.

V tracku "DMT Freestyle 2" vnímám narážku na českou mentalitu hláškou: "Fuck off na stádo, závist je nádor." Tipla jsem to správně?

Yenda: Ne že by to bylo útočné. Nikdy jsem se nikam nezařadil, i kvůli svým problémům se zrakem (tupozrakost - pozn. aut.) jsem si přišel jiný. Ale pak mi došlo, že je super nezapadat v davu. S tou závistí je to tak, že když se člověku začne trochu dařit, stává se terčem a lidi mu to nepřejí. A když má člověk problém, jsou za to jiní rádi. Na cestách jsem se s tím nesetkal, částečně se jedná o rýpnutí do Česka, ale hlavně má lidem secvaknout, že tohle není cesta.

Občas jsem si při čtení textů musela k novotvarům vzít slovník. (smích)

Yenda: Mám rád, když tam dám random slova, která třeba nebudou posluchači znát na první poslech.

V závěrečné "Život je moc krátkej" díky slovům "Štěstí mám plný kelímek" připomínáš jednu ze svých nejstreamovanějších písní.

Yenda: Přesně tak, ale nejen to. Byli jsme na vodě, kde jsme se dobře bavili, proto jsem chtěl i toto zmínit.

V textu o sobě hlásáš, že jsi "celý život za outsidera". Opravdu se tak cítíš?

Yenda: Ano, ale z té pozice mi přijde fajn, že můžu překvapit. Daleko víc fandím outsiderům, co uspějí. Přijde mi vtipné, že lidi, co se mi vysmívali, teď přijdou na koncert a utrácejí peníze za náš merch.

Rainer: I naše tvorba je outsiderská. Těžko se dá zařadit do českého rapu, zároveň nejde ani o pop, je to hodně specifické. A lidi, co nás poslouchají, jsou konkrétní skupina. Jsem rád, že to není pro npcíčka.

Považuješ to za svůj největší projekt?

Rainer: Asi ano. Ale producentsky spolupracuji teď s Lenkou Dusilovou, Resetedhem, Pingim, Yzomandiasem, Elektrïck Mann, do toho dělám tracky pro fashion eventy.

Pro módní přehlídky - to zní zajímavě.

Rainer: Miluju to, chtěl jsem to vždy zkusit. Již třetím rokem to dělám pro zlínský Fashion Event Dotek, kde veškerý benefiční výtěžek jde na Alianci žen s rakovinou prsu. A nabalují se k tomu další. Baví mě dělat vizuální složku. U módy je to navíc jiné: abstraktnější svět, kde si můžete hrát víc s charakterem, který mají modelové v oblečení. Když se to propojí ještě s choreografií, vznikne z toho nekonvenční a zábavná forma. Teď dělám soundtrack do jednoho fashion filmu "Volklore" kombinující český folklór s estetikou v online prostoru. Holčina tam šije klasický kroj z fotbalových dresů apod. Pracujeme zde napůl s tancem - polkou, catwalkem.

A vás nenapadlo zakomponovat tanečníky do své show?

Yenda: Už tam pár takových záblesků padlo, ale ještě to má čas, možná si to necháme na křest. Vlastně je to dobrý point a rovnou si ho zapíšu.

Co vás teď čeká a nemine?

Yenda: Pár koncertů s Ventolinem. Na podzim křty. Každý song z desky bude mít videoklip nebo vizuál. Chceme to udělat divákům zajímavější. Budeme i nadále cestovat. Z většiny cest bych chtěl složit songy, asi by to měl být další projekt po tomto albu. Chtěl bych to slepit a udělat víc cestovatelský storytelling.