Nejprve jedno vysvětlení. Pozorní čtenáři musicserveru jistě vědí, že časopisy Full Moon, ale i Spark patří, stejně jako náš web, do rodiny Smile Music. Je proto naprosto přirozené a také i oceněníhodné, pokud jste si při kliknutí na tento text pomysleli něco o bizáru, protože si v něm budeme přihřívat vlastní polívčičku. Napadlo-li vás to, body pro vás za kritické myšlení.

Možná ale netušíte, že spolupráce mezi zmíněnými médii probíhá spíše v komerční rovině, tedy především v inzerci. Jinak se ale naprostá většina z nás s kolegy ze Sparku či Full Moonu snad až na naprosté minimum jednotlivců osobně nezná. A o čem které médium (ne)píše, je primárně na něm. (Snad) vzájemný respekt je ale určitě na místě, za sebe mohu říci, že konkrétně Full Moon čtu od premiérového čísla od první do poslední stránky, jsem jeho dlouholetým předplatitelem a jsem mu vděčný za nejeden hudební tip či podnětný názor. V řadě věcí se ale také rozcházíme, což je v pořádku. Se Sparkem se to má podobně, o něm ale dnešní text není.

Jakkoliv jsou patnácté narozeniny papírového časopisu v době, kdy ze všech stran slyšíte, že papír je mrtvý, obdivuhodné, v osm večer, kdy program začínal, působila nálada v prostoru ARCHA+ až nečekaně skličujícím dojmem. Když se na pódiu zjevili Astronaut on Speaker, z publika v poloprázdném sále na ně koukalo sotva padesát lidí, facebooková událost přitom slibovala až pětinásobek. Pravda, řada dalších se ještě do sálu trousila ze schodišť či přilehlého baru, i tak to ale na velkolepou oslavu bohužel nevypadalo a člověku z toho bylo smutno. Vždyť tady tolik lidí dělá skvělou a záslužnou práci nejen pro alternativní scénu, ale pro hudební svět obecně. Po obrovské slávě s koncerty Duy Lipy tak šlo o smutný návrat do běžné reality na domácí klubové scéně.

Naštěstí ale tyto pocity nezůstaly po celý večer. Jak hodiny běžely, zvedaly se jak dojmy z hudebních vystoupení, tak počet lidí v sále. A když došlo na hlavní hvězdy programu, vyprodáno sice stále nebylo, do ostudy to ale mělo taky daleko. Ale postupně.

Astronaut on Speaker nepřišli na scénu jen coby gratulanti a předskokani, ale - stejně jako všichni vystupující - přispěli jednou skladbou do výroční kompilace Full Moonu, kterou si návštěvníci mohli v limitované, stokusové edici pořídit u stánku s merchem na vinylu. Nyní ji už ale najdete také na streamovacích službách. Pokud vás tedy zajímá aktuální stav domácí alternativní scény, určitě si desku poslechněte, dost možná na ní narazíte na svého nového oblíbence.

Zpátky k duu, které tvoří stále populárnější Nikol Bóková a její hudební i životní partner Jan Bók Vala, přičemž se jedná o hudební těleso propojující jazz, elektronickou hudbu a klasiku. Velice sympatické bylo svěření se se skutečností, že oba protagonisté takto spolu vystupují před publikem vůbec poprvé. Světová živá premiéra jejich společné tvorby tak znamenala zjištění, že skladba "The Origin (Instrumental)", s níž se loučili, sice není jedinou zajímavou položkou v jejich repertoáru a že Nikol bezpochyby patří mezi nejnadanější pianistky u nás, naneštěstí to ale dvojici kazil nevýrazný zvuk.

Skupina hrála příliš potichu, a tak převážně mluvenému slovu zástupci silnějšího pohlaví nejenže nešlo moc dobře rozumět, ale nebylo ho ani pořádně slyšet. Přesuny po sále nepomáhaly, a technické problémy tak bohužel zapříčinily, že se dvojici jejich premiéra bohužel moc nepovedla. Potenciál tam ale rozhodně cítit je, z hudebního hlediska se jedná o velice příjemnou, poklidnou muziku, hodící se klidně jako podkres ke kancelářské práci - což je myšleno jako pochvala. A kdyby se technická příprava nepodcenila, určitě by se důvodů ke chvále našlo i více. Takto je to zatím jen za opatrný palec nahoru.

Mnohem silnější dojmy zanechala Erika Rein, kterou šéfredaktor časopisu Michal Pařízek označil za aktuálně jednu ze svých nejoblíbenějších lidí. A skutečně - její koncert byl definicí fráze rodící se hvězda. Slovenská zpěvačka loni vydala debutovou desku "Kamibe", z níž představila snad úplně všechno, ladně přecházela z mateřského jazyka do velice dobře znějící angličtiny i romštiny, a coby posluchači jste tak dle vybrané skladby museli vždycky váhat nad tím, zda sledujete spíše mladší verzi zpěvačky Tiny nebo snad novou Beyoncé. Dobře, to srovnání už je možná přehnané, vraťme se proto na zem spíše s ne tolik populární, ale stále velmi kvalitní Tinashe.

Erika si po sundání topánok spolu se svým klávesistou publikum okamžitě získala svou bezprostřední a milou povahou. Byť by se jí daly vyčítat backvokály a další stopy puštěné z notebooku, neudělám to. Chápu, že postavit okolo sebe životaschopnou kapelu v době, kdy teprve začínáte a hrajete kolikrát za pivo a párek, dost dobře nejde. Ten talent, který v ní jako jeden z prvních rozpoznal Jonatan Pastirčák (Isama Zing, Pjoni) který s ní natočil desku, je ale neoddiskutovatelný.

Na pódiu působí naprosto přirozeně, jako by tam od malička patřila. Pohybově nadaná interpretka žánrů pop a r'n'b sice sotva začala, ale už teď působí takřka hotovým dojmem. Koho baví třeba Pam Rabbit, měl by jí dát šanci - třeba už na letošních Colours Of Ostrava, kde 18. července vystoupí kde jinde, než na Full Moon stagi.

Možná je trošku škoda, že součástí narozenin nebylo také mluvené slovo - pan Pařízek a jeho kolegové by jistě divákům a čtenářům dokázali zprostředkovat nejednu historku z dlouholeté historie časopisu. A kde jinde, než právě tady, by pro ně našli vhodné publikum. Také by to mohlo alespoň trochu zkrátit čekání na hlavní hvězdu v podobě dvojice Annet X + NobodyListen.

Ti se na scéně objevili po krátkém křtu zmíněné kompilace, kterého se jako kmotři chopili Berlin Manson, kteří pro ni prý byli oslovení jako vůbec první. Aneta Charitonová a Jakub Strach, jak se hudební i partnerská dvojice v civilním životě jmenuje, v posledních letech patří mezi rychle rostoucí pojmy na domácí, nejen hiphopové scéně. A s úspěchem lze konstatovat, že se pořád posouvá vpřed. Oproti poslednímu zhlédnutému vystoupení na Metronome Prague 2023 se podařilo zapracovat na tanci samotné Anet, novém materiálu a především doprovodných tanečnících. Ti si sice na některých místech ještě pořád tančili tak trochu po svém a synchronizovaná čísla předváděli spíše výjimečně, smíšené kvarteto ale dojmům z koncertu bezpochyby pomohlo.

Především ale za ty dva roky přibyli fanoušci. A to se počítá. Zatímco tehdejší publikum v Holešovicích nestálo za řeč, nyní minimálně dobrou třetinu diváků tvořili skalní příznivci znající všechny texty. A to je zrovna u Annet X podstatné, protože nadále platí, že jí při koncertech nejde moc dobře rozumět. Výsledný dojem navíc ještě dost kazí i nadužívaný autotune, který by mohla vypínat minimálně alespoň v době, kdy promlouvá k publiku mezi písničkami. Ruší to. Jinak ale všechna čest za ten posun, atmosféra hned dostala úplně jiné grády, a dokonce se krátce před jedenáctou v noci podařilo publikum i rozeskákat. K vyvrcholení narozenin ještě nad ránem v rámci afterparty dohrával svůj DJ set Jonáš Klub aka litterbin.

Narozeniny Full Moonu se tak až na pár much povedly a nezbývá než doufat, že ke dvacetinám nás za pět let čeká opět slavnostní večírek.