Ten stav, kdy doslova sledujete každou odehranou notu jednotlivých muzikantů a neslyšíte ani nevidíte nic navíc, je na koncertech čím dál tím vzácnější. Jak se svět proměňuje a postupně se podřizuje potřebám tiktokové generace, zůstává až zarážející, jak rychle podobná vystoupení mizí. A není to jen nějaké štkaní stárnoucího muže na mraky, ale realita, v níž zkrátka žijeme.

Legendární muzikanti postupně odcházejí do nebe, a tak mít možnost sledovat v absolutně fantasticky nazvučeném sále koncert, na němž doslova vnímáte každý tón a každé odzpívané slovo a přitom vám žádná z moderních propriet nechybí... To jsou momenty, kterých bude i v následujících letech bohužel ubývat. I proto, že najít v zaplněném sále kohokoliv pod třicet nebo aspoň pod čtyřicet byl celkem oříšek.

Tím spíš je nesmírně naplňující mít možnost připomenout si, že hudbu je možné hrát poctivě, bez auto-tuneu, bez efektů a že i ve čtyřech (Markétu s Glenem na pódiu doprovázel basák The Frames Joe Doyle a bubeník Piero Perelli) se dá odehrát koncert plný dynamiky. Koncert, v němž se pracuje s něžností a intimitou stejně jako s rockovými prvky či dokonce gospelem. A na němž platí, že napsaný setlist na podlaze neznamená, že se v jeho průběhu nemůže nic měnit a který tak s každou zastávkou aktuálního turné nabídne úplně jiný zážitek. Kupříkladu v Praze zazněly minimálně hned tři věci, s nimiž se před začátkem show vůbec nepočítalo. A přitom do programu zapadly naprosto přirozeně.

Návrat The Swell Season na scénu samozřejmě platí za obrovskou událost letošní sezony. Při vědomí toho, jak se kariéry a osobní životy obou hlavních aktérů v minulosti nejprve proplétaly, pak se jejich cesty na dlouho rozešly a v posledních pár letech se k sobě zase obě osobnosti vracejí, si lze jen těžko představit, jak těžké rozhovory musejí mít oba za sebou. A to nejen mezi sebou, ale i navzájem se svými novými rodinami.

Z dálky to vypadá, že oba potřebovali založit nejprve své vlastní rodiny a zplodit děti - Markéta na Islandu a Glen v Helsinkách. A u toho museli nutně zestárnout, zmoudřet a s trochou cynické škodolibosti se chce dodat i zchudnout, aby si k sobě zase našli cestu a mohli dokonce celé dva roky pracovat na comebackovém albu příznačně nazvaném "Forward". To sice vyjde až 18. června, návštěvníci si ho ale v sále mohli za příznivou cenu pořídit na vinylu už nyní.

Také se z něj na koncertě nejednou čerpalo. Kupříkladu když krátce po Markétině pěveckém úvodu s písní Karla Kryla začal Glen vykládat o tom, že nová píseň "Factory Street Bells" vypráví o ulici v Helsinkách, ve které nyní žije s manželkou Mairou Saaritsou a vychovávají tam svého tříletého syna Christyho. A že na místě nedaleko továrny mají kostelní zvony připomínat jeho synovi, že tátovi je na turné po něm smutno a brzy se k němu vrátí.

Hansard většinu koncertu strávil ve středu pódia coby hlavní postava večera, Irglová oproti tomu zůstala trochu schovaná za krásným pianem značky Petrof. Jeho tvůrcům stihla, stejně jako své rodině, poděkovat a vyjádřit vděk za to, že právě v jejich továrně v Hradci Králové měli možnost natáčet videoklip ke comebackovému singlu "People We Used To Be".

Také ona měla své silné momenty - třeba když vykládala o tom, jak skladba "Spirit Is Here Too" vznikla jako odkaz na Václava Havla a jako jisté vyjádření solidarity s Ukrajinou. "Není to nijak politicky zabarvené, jen se snažím říct, že se přece nemůžeme navzájem vybíjet," vysvětlila.

Zpěvačka známá svou jemností a opatrností také přiblížila, že "I Leave Everything To You" je o duši, která po smrti opustila tělo, a ještě než se vydá na věčnost, retrospektivně se dívá na uplynulý život a své blízké. Sleduje tak, co po sobě zanechává.

Přímo na pódiu Fora Karlín rodačka z Valašského Meziříčí zanechala pocit, že je v nové reinkarnaci The Swell Season možná trochu upozaděná a spíše v roli usmívající se doprovodné hudebnice než přímo jedné z ústředních postav. Dlouholetí fanoušci ale vědí, že tak tomu svým způsobem bylo už před léty a nejde o žádné velké překvapení. Vždyť vedle takové osobnosti, jakou je dost možná nejlepší žijící bard současnosti, si jen těžko ukradnete prostor pro sebe. A že za to Hansard, coby tahoun večera, uměl vzít.

Už na začátku, při písni "The Moon", se krásně projevilo, jak se dokáže z až plačtivé, šeptající polohy dostat do fáze, kdy jeho hlas řeže jako pila. V letité klasice "Fitzcarraldo" jeho vokál nejprve při Markétině klavírním doprovodu připomínal klidnou hladinu jezera, spolu s gradováním fascinující písně z něj ale udělal rozbouřené moře. Při hitech z filmu "Once" v podobě "When Your Mind's Made Up" a dojemné, ale i obviňující "Lies" vokály obou protagonistů připomínaly, proč jsme vlastně do Fora Karlín všichni přišli a jak nádherné je slyšet hlasy obou interpretů pohromadě.

Diváky ale Glen bavil i svými historkami - oproti minulým vystoupením jich sice nebylo mnoho (také se hrálo na jeho poměry jen něco málo přes dvě hodiny), ale i Markéta s pobavením sledovala, jak vyprávěl, že před dvěma dny v Berlíně díky nápisu na ruce, jímž si připomínal, že vydržel už 81 dní bez alkoholu, došlo k nedorozumění v tamním baru, kde po koncertě popíjel nealko pivo.

Barman si totiž jeho nápisu všiml, přečetl ho ale obráceně jako číslo 18, což je dle pořadí v abecedě skrytý odkaz na iniciály Adolfa Hitlera, a tak nic netušícího Glena zavedl kamsi do skryté části podniku mezi zdejší nacisty, kteří si s ním dávali placáka a považovali ho za jednoho z nich. "Jsem moc rád, že v Praze mé aktuální číslo 83 žádnou podobnou symboliku nemá," usmál se.

Ještě lepší než historky ale byly nečekané momenty a improvizace. To když nejprve pozval na scénu zajamovat jednoho z diváků a svého kamaráda Mikea Adamse. Kytarový specialista vytvářející YouTube tutoriály pod pseudonymem Puisheen a velký fanoušek Star Treku si zapůjčil Glenovu elektrickou kytaru pro kombinaci dvou do sebe propletených songů "Low Rising" a "Into The Mystic". Předvedl tak přirozeně znějící sóla, že to skoro vypadalo, jako kdyby v těch písních byly odjakživa. Jeho vklouznutí do pobavených The Swell Season připomínalo obouvání dávno prochozených bot.

A když se neplánovaně nadšení fanoušci postavili a začali se srocovat u pódia u milované a jako vždy skvěle vystavěné "The Gift", pozval nejprve jednoho z nich na improvizovaný duet na pódium a následně i vyslyšel fanynku z balkónu žadonící o raritku "In These Arms", kterou si zazpívali společně.

I na tom se ostatně ukázala profesionalita všech zúčastněných, protože skladba z roku 2009 nebyla na setlistu, muzikanti ji neměli nazkoušenou, a i tak ji spatra odehráli jakoby nic. S odkazem na dnešní popové hvězdy hrající v O2 areně, které by na podobnou improvizaci nedokázaly přistoupit, protože na to zkrátka nejsou připravené, zůstává tento moment jednoznačně obdivuhodný.

A aby toho nebylo málo, srocení diváci před pódiem toužící tancovat Glena ponoukli k tomu, aby jim dal píseň, na kterou je možné toto udělat. Do programu proto taktéž neplánovaně zařadil říznou vypalovačku "Revelate" od The Frames. A když už to vypadalo, že lépe být nemůže, přisadil si ještě s jeho největším hitem z posledních let - krásnou baladou "Her Mercy". Ta už od svého vydání často patřívá mezi vrcholy jeho koncertů a jedním z nich se stala i tentokrát, jen je škoda, že v ní tentokrát v ten pravý moment nenastoupili doprovodní trumpetisté, kteří v písni mají být.

Totéž platí i pro závěrečnou "Gold", v níž teskné housle vyloženě scházely. I přesto šlo o vynikající zážitky, o tom žádná. Pokud by se ale aktuálním koncertům The Swell Season dalo něco vyčítat, tak právě skutečnost, že doprovodných muzikantů nemají na scéně ještě více.

A "Falling Slowly"? To zůstává mimo všechny kategorie. Oscarem oceněná píseň za těch necelých dvacet let, co na koncerty Glena či Markéty chodím, zazněla už na mnoha místech v obrovském množství různých verzí - od sólo pojetí přes hostující, asi desetiletou holčičku až třeba po Markétiny rodinné příslušníky.

Slyšet ale tu originální verzi - byť ne poprvé - je prostě obrovský zážitek a také hlavní důvod, proč mají na aktuálním evropském turné The Swell Season tak plno. Proč hrají ve větších sálech než při sólo koncertech a proč vyprodané Forum Karlín nestačí a už za pár dní bude následovat i koncert v Brně. Ryzí a nefalšované umění. Národní dědictví. A důkaz toho, že láska ještě pořád hory přenáší.