Je však taky fér pár věcí z perexu upřesnit. Zaprvé: Skupina Františka Ringo Čecha pod tímto názvem začala vystupovat v roce 1972. Tehdy se velké popularitě těšil styl bubblegum (prosím neplést s bablbam) a jemnému popovému hlásku Viktora Sodomy hodně pasovaly skladby "Parní stroj" či "Žárlivý Kakadu". Přesně podle toho proto mohla vypadat i skladba publika pod pódiem, které tvořily častokrát i děti.

František Ringo Čech se zároveň stal úplně prvním bubeníkem Olympiku. Tenhle fakt si zaslouží zmínku proto, že o pár let později začal principál zbožňovat hardrockové party typu Deep Purple či Black Sabbath - a k tomuto stylu muziky prostě Sodomův hlas neseděl. Proto se začal ohlížet po někom jiném a Pavel Chrastina, který hrál na baskytaru u Olympiku v době, kdy tam Čech působil, mu doporučil Jiřího Schelingera. Netřeba se dlouze rozepisovat o tom, jestli šlo o dobrou volbu.

Zadruhé: V roce 1975 vyšla kapele hned dvě alba - "Báječní muži" u Supraphonu a "Nemám hlas jako zvon" u Pantonu. Na obě bylo z čeho vybírat, ale hlavně důsledkem dlouhých výrobních lhůt si lze na první jmenované nahrávce všimnout jisté rozháranosti. Rovnou polovinu songů hudebníci převzali, ale rozdíl mezi titulní skladbou (v originále "Into the Void" od Black Sabbath) a Milostnou písní ("Coo Coo Chi Coo" od Les Humpries Singers) činí několik žánrových světelných let. Za všechno však nemůže jen Sodoma, další bláznivinu "Dělám hů!" zpívá už Schelinger.

Přitom u hardrockových pecek "Sólo pro housle" či "Láska na první pohled" je moc dobře slyšet, jak skvěle to kapele šlape a kolik energie a hráčského umu z ní čiší. Je možná trošku škoda, že skladby se nedočkaly žánrového rozdělení na jednotlivé strany LP a zůstaly nešťastně promíchány. Takhle to prostě zní, jako by dvě alba různých kapel byla omylem smíchána do jednoho. Nic proti dobrému popu nebo legračním, odlehčeným skladbám, které si lidé dodnes rádi zpívají. Žánrová rozkročenost nevadí, ale co je moc, to je někdy příliš.

Aktuální reedice na vinylu vyšla padesát let poté, co se tento počin poprvé objevil na trhu. Klasická supraphonská pečlivost jí přichystala vytříbený remasterovaný zvuk i bohaté bonusy ve formě fotografií Otto Dlaboly, ukázek z knihy "Jiří Schelinger: Život a…" i dobového sleevenote Františka Ringo Čecha. I přes výše zmíněnou rozháranost znamená deska důležitý mezník v historii domácího rocku a kariéry Jiřího Schelingera. Jde o důležitý kamínek do mozaiky, který v ní nesmí chybět.