Finsko je země chladná, země tisíce jezer a také dobrých kapel. Věřte nebo ne, skutečně tu lidem nepřimrzla ústa a pořád jsou schopni zpívat a také skládat dobrou hudbu. Zatímco v sousedním Švédsku a Norsku je hudba spíše ve stylu láskyplného a lehce optimistického poprocku, Finsko je více realistické až pesimistické, rozvinul se tam hlavně metal a hip hop. Druhý jmenovaný žánr zastupují Bomfunk MC's a méně známí, o to však kvalitnější Kwan. Při zmínce o finském metalu starší z vás asi napadnou Waltari a jinak jednoznačně momentálně nejúspěšnější finská kapela HIM. Ty jsem zmínila naposled, protože je možné, že se jimi Rasmus trochu inspirovali. Vlastně, když jsem se podívala na jejich fotku a zhodnotila názory, které jsou občas pěkně pohřební a dekadentní, pomyslela jsem si: "Tady zas někdo kopíruje nápady."

Ovšem deska "Dead Letters" mě překvapila, byla jsem plně přesvědčena, že The Rasmus budou jen odnož HIM. Ale už první singl z této desky mě utvrdil, že tohle je úplně něco jiného. Zaprvé HIM jsou silně kontrastní a pohybují se od jednoho výkyvu k druhému, v textech i v hudbě, The Rasmus zůstavají spíše na té negativní straně, písničky jsou buď tvrdé s drsnějšími texty nebo pomalé, avšak naprosto beznadějné. Poslední skladba se dokonce jmenuje "Funeral Song" ("Pohřební píseň"). Navíc Rasmus vznikli už někdy v roce 1995, to znamená ve stejnou dobu jako HIM, jestli se během svojí cesty za slávou nějak navzájem ovlivnili, ví asi jen oni sami, protože je taky dost možné, že témata jako jsou tahle jsou důsledkem života ve Finsku.

"In The Shadows" (první singl) je asi nejmírnější skladba z desky, nepříliš pozitivní text vyrovnává docela veselá hudba. The Rasmus bohužel neunikají image "metalového boybandu" (to jsem právě vymyslela, dělají sice rockovou hudbu stejně jako HIM, ale pořád mají na koncertech ječící a omdlévající fanynky). Takže milovníkům metalu by mohlo připadat, že jsou Rasmus ještě "moc hodní", popíkoví a vůbec pro středoškoláky. Tuhle periodu už mají dávno za sebou, již tenkrát, když ještě byli "školní kapelou", získali finskou Emma Award za debutovou desku "Peep", která se stala zlatou. "Dead Letters" jsou jejich třetím albem a společně se singlem "In The Shadows" jim přinášejí po dlouhé době mezinárodní úspěch.

Začala jsem recenzi srovnáváním, ale tohle opravdu není na místě, atmosféra desky se sice trochu přibližuje HIM a hlas zpěváka Lauriho Ylönena může i vzdáleně připomínat Linkin Park, ale to je tak všechno. Jinak jsou Rasmus zcela sví, do desky vložili vlastní pocity a inspirace. Hudba je spíše tvrdšího rázu a jak jsem výše zmínila, pomalejší skladby nejsou vůbec optimistické. Celou dobu se tu vlastně snažím vyvrátit pocit , že Rasmus jsou ještě přiliš mladou kapelou na to, aby vydali kvalitní desku. Ale talent se nezapře v kterémkoliv věku a Rasmus měli poměrně dlouhou dobu na hudební dozrávání. Na desce "Dead Letters" je to rozhodně poznat. Málokdy se tak mladé kapele podaří vydat něco tak dospělého. Jistě, jestli máte raději styl ála Slipknot, tohle vás zrovna nevezme. Je to udělané tak, aby hudba Rasmus zaujala širší publikum, ale to nemusel být nutně záměr, spíše bych řekla, že to tak kapela opravdu cítí.

Já osobně mám raději, když je v muzice poznat nějaká ta melodie a stále ještě rozumím textu, přitom to může být tvrdšího rázu. Tohle všechno Rasmus splňují a já jejich desku hodnotím jako velmi dobrou, zvláště proto, že jsem měla před jejím poslechem obavy a nebyla jsem si jistá, jestli to není jen něčí kopie. Rasmus dokázali, že mají talent a "ve stínech" čekali poměrně dlouho, než konečně získali úspěch, který zaslouží. Mimochodem, v nadpise jsem použila "ledový závan větru", to bylo záměrné, víte co vůbec znamená "Rasmus"? Je to finský Bůh větru. A deska "Dead Letters", která by se podle tvrzení v bookletu dala volně přeložit jako "nedoručené dopisy", je dopisem, který nakonec doručen byl. Snad se vám bude líbit.