Některým nahrávkám krátká délka sluší, jiné by pořádně nefungovaly, kdyby trvaly méně než deset minut. Před érou streamování, kdy hitové singly tvořila hlavně rádia, se tradovalo, že ideální popový hit má trvat maximálně, či úplně nejlépe přesně, tři a půl minuty.

Většina hudebníků se to snažila dodržovat, aniž by se tím ovšem ve studiu nechávala omezovat. Úplně běžně se stávalo, že pětiminutový albový originál se na jedné straně dočkal tříapůlminutového rádiového editu a na straně druhé osmiminutové prodloužené verze pro DJe a všechny ty, kdo si píseň chtěli pořádně užít.

Éra Spotify (a samozřejmě i Deezeru, Apple Music a dalších) ale mimo jiné přinesla i tlak na zkracování. Čím více skladeb totiž posluchači přehrají, tím více peněz interpretům a vydavatelům putuje. A taky se všechno zrychluje. Oněch zmíněných 210 sekund se dnes už zdá jako neuvěřitelně dlouhých, standardem se stávají hity o minutu kratší. Kde se to ale zastaví?

Skladby pod dvě minuty na mě bohužel často působí jako pouhé nástřely a nedodělaná dema. Samozřejmě ne všechny. Pohybujeme se ale v intencích popového hitu, ne na nezávislé scéně. Existuje určitě spousta songů, kterým krátká délka stačí - ty ale většinou nejsou tvořeny klasickým schématem sloka-refrén-sloka-refrén-mezihra-refrén, ale mají jiný tvar.

Spousta hlavně mladých umělců sice tvoří dle zmíněného mustru, písničky se však snaží ořezat na nejkratší možnou verzi s tím, že jakékoli intra, sóla či mezihry jsou zbytečné. Nejsou! Četl jsem před časem krásný názor - bohužel jsem zpětně nedohledal jeho autora - že i tyto časti jsou důležité, a to dokonce velmi. Umožňují totiž písním se nadechnout a dají závěrečnému refrénu o to větší sílu.

Z těchto ultrakrátkých písniček se také vytrácí jakákoli gradace, protože na ni holt nezbývá prostor. Sotva mě skladba chytne do svých osidel, skončí a ve mně zůstane jen nepříjemný pocit jakési nedokončenosti. Asi jako by Sheldon na Pennyiny dveře zaklepal jen dvakrát. Zůstanu prostě viset v podivném hudebním vzduchoprázdnu.

Ale třeba ty extrémně krátké songy vadí jen mně a ostatní doufají, že se brzy dostaneme pod minutu. Nebo ne?