První vlaštovka předznamená svátek sólových recitálů, Mezinárodní festival jazzového piana. Kulaté výročí festivalu navíc ohlásí osobnost mimořádně vítaná. Novátorský, temperamentní a nápady hýřící americký pianista indického původu Vijay Iyer vystoupí 13. dubna 2025 v Sukově síni pražského Rudolfina.

Otázky mimořádného talentu až geniality jistě patří do sféry mezi nebem a zemí, nicméně originalita Vijaye Iyera má i několik zjevných důvodů. Jako ve třech letech rozpoznané zázračné dítě Vijay sice absolvoval patnáctiletou klasickou průpravu se vším interpretačním drilem a danými pravidly - ovšem jako houslista. Což Iyera, podle jeho vlastních slov, uchránilo před naučenými klasickými mustry a rutinou klavírní hry. Protože na svůj dnešní hlavní nástroj se pod žádným vedením neučil. K pianu přistoupil až později jako "zasvěcený samouk k záhadnému zvukovému prostředí, nabízejícímu nekonečné dobrodružství improvizace a hledání." Když pak na základě poslechu nahrávek propadl jazzu, snadno hodil housle za hlavu a vydal se novou, svobodnou cestou.

Zároveň Vijaye k originálnímu fúzování hudby různých tradic předznamenal i původ. Narodil se sice 26. října 1971 už v USA, konkrétně v Albany, ovšem jeho rodiče z kasty bráhmanů přišli do USA z jižní Indie teprve pár let předtím. Vyrůstal tudíž obklopen tamilskou komunitou a přirozeně nasál postupy, rytmy a stupnice karnatické hudby. Navíc s muzikantským talentem dostal Vijay do vínku i nadání matematické. Na Yale University a University Of California v Berkeley absolvoval studia matematiky a fyziky. I tento druh vědění pak promítl do muziky. Nejen, že složil doktorát v rámci interdisciplinárního studijního programu zaměřeného na prolínání hudby a technologií a jako model si vybral hudbu západní Afriky a muziku afroamerickou. Matematické poznatky také s chutí využívá v tvorbě. "Miluji matematickou přísnost a eleganci, která ovlivňuje rytmy, formy a strukturu mých kompozic," prohlásil kdysi.

Od té doby už Iyera častá novinářská přirovnání k jazzovému matematikovi možná unavují, vždyť jeho hudba je také temperamentní, cituplná a improvizačně intuitivní, nevypočitatelně plná fantazie. Ale pokud vnímáme matematiku nikoliv jako suchopárnou vědu, ale stejně jako pianista coby fantastické prostředí elegantních zákonitostí a vyváženosti, vlastně na oné škatulce jazzového matematika něco bude. Byť naštěstí pro posluchače hudba ve Vijayově profesním životě převládla. Stal se nejen intenzivně koncertujícím a nahrávajícím hudebníkem, ale v roce 2014 byl jmenován také profesorem hudby a afroamerických studií na Harvardu.

Na deskách debutoval Iyer v roce 1995 kompletně autorským titulem "Memorophilia", kam vedle kompozic pro klavírní trio zařadil i aranžmá pro rozšířenou sestavu s violoncellem či dechovými nástroji. Od té doby vydal téměř tři desítky profilových alb v různých obsazeních, včetně sólového recitálu pojmenovaného prostě "Solo" (2010), který může fungovat i jako lákavá pozvánka na samostatný koncert. Natáčel často i v duu, které s pianistou tvořili legendární trumpetista Wadada Leo Smith (album "A Cosmic Rhythm With Each Stroke", 2016, se Smithem hrál ale Vijay i jako sideman ve větších obsazeních) či pianista Craig Taborn (The Transitory Poems, 2018). O Iyerovy nahrávky se starají respektované labely jako ECM, ACT či Verve.

V roli sidemana má Iyer za sebou hraní se Stevem Colemanem, Rezem Abbasim, Zakirem Hussainem a mnohými dalšími. Aby toho nebylo málo, také komponuje soudobou vážnou hudbu na objednávku významných těles jako London Philharmonic, Oregon Symphony, Band On A Can All-Stars, smyčcové kvarteto Brooklyn Rider či Silk Road Ensemble a také pro klasickou houslistku Jennifer Koh. Je vidět, že také houslovou erudici tvůrčím způsobem zužitkoval.

Časopis Down Beat opakovaně vyhlásil Iyera Jazzovým hudebníkem roku. A svými nahrávkami si pianista vysloužil už tři nominace na Grammy. První za triové album "Historicity" (2009). A další dvě v kategoriích Nejlepší alternativní jazzové album a Nejlepší globální hudební výkon za titul "Love In Exile" (2023), nahraný spolu s pákistánskou zpěvačkou a skladatelkou Arooj Aftab a multiinstrumentalistou pákistánského původu Shahzadem Ismailym.

Zdejší znalé publikum už má s Vijayem Iyerem dlouholetý vztah. Originální pianista poprvé nadchl v rámci festivalu United Islands Of Prague 2006, kde experimentoval i s elektronikou. Později fascinoval diváky třeba na Strunách podzimu 2010 tříhodinovou smrští nápadů a souhrou v rámci klavírního tria. Prolog třicátého ročníku MFJP v Iyerově režii slibuje stát se dalším mimořádným zážitkem, jako byly i předchozí prology legend Kennyho Barrona, Gonzala Rubalcaby, George Cablese či Cyruse Chestnuta.