Asi se nebudu moc mýlit, když budu tvrdit, že DJe Ötziho asi mnoho z vás nezná. Nebo možná znáte nějakou tu písničku z rádia, pod kterou je podepsán (ona to totiž většinou ani jeho vlastní písnička není). Narodil se v Rakousku jako Gerry Friedle a neměl to chlapec jednoduché, rodiče ho přinutili studovat zemědělskou školu a přitom tak nesnášel krávy... málokterý interpret měl v mládí takový problém... ale to bude spíš tou kuriózností. Nebylo tedy vyhnutí a Gerry utekl z domova do klášterní školy ve Švýcarsku. Po cestě zakopl o nějaké technařské kluby a inspiroval se. Nicméně jeho hudba má do techna daleko. Obdivoval také dnes již zesnulého a slávou ověnčeného zpěváka Falca, ale ani tomu se současná tvorba DJe Ötziho příliš nepodobá. Jeho debutovým hitem byl "Anton Aus Tirol" s poněkud trapným textem i hudbou, možná proto se stal tak slavným, ale Němci jsou známí tím, že - alespoň v muzice - zbaští všechno. K podivení však je, že tento hit se chytl i v jiných státech Evropy a dokonce i v Anglii, přestože byl německy. Celkově se ho prodalo milion kopií. Tak vás možná zajímá, co je na DJovi Ötzim tak zajímavého. Ještě nutno dodat, že internacionální úspěch zapříčinil to, že jeho písničky už nejsou jen německé, ale i anglické, například další velký hit "Hey Baby", který se poměrně hodně hrál i v českých rádiích.

Deska "Today Is The Day" je druhá v pořadí, ta první se jmenovala "Never Stop The Alpenpop", a provází ji coververze dávného hitu "Life Is Life", tu znáte z osmdesátek od skupiny Opus. Dj Ötzi ji vyprodukoval společně s Hermes House Band (skupina nebo spíš projekt, který také moc nesází na originální tvorbu, sami vydali třeba singl "Country Roads"). Jak se liší originál od této verze? Skoro nijak. Stejně jako další coververze na této desce - "Suspicious Minds" původně od Elvise je skoro jako nedávná coververze Garetha Gatese, jenom DJ Ötzi nemá tak "slaďoučký" hlas. To, co mě totálně překvapilo, byla předělávka "Leaving On A Jetplane", z čehož už můžete soudit, že tahle deska ani není příliš taneční, DJ Ötzi si říká DJ pravděpodobně, aby omluvil, že nedělá vlastní tvorbu, protože tahle deska je zcela běžně popíková, pomalejší songy spíše převládají nad těmi rychlejšími.

Texty jsou někdy anglické, někdy německé, ale DJ Ötzi není autorem ani jednoho z nich. Nemám nic proti vícejazyčným nahrávkám, ale když slyšíte italské Amore s německým"r", veškerá romantika opadá. Z toho, co jsem tu napsala, je vám asi jasné, že "Today Is The Day" není nijak převratná deska, takže bych to měla nějak ukončit, dát podprůměrné hodnocení a vy pak desku zavrhnete. Nevím, jestli je to tím, že jsem v posledních dnech nějak moc naměko, ale nemám to srdce hodnotit tohle album jako úplný propadák. Přece jen už jsem slyšela horší věci, a i když to třeba byla aspoň z malé části tvorba samotného interpreta, byly to silně nudné desky nebo příšerné, které se nedaly poslouchat. A když dostaly pět bodů, proč by je nemohl dostat i DJ Ötzi, zcela jistě tahle deska není ani extrémně nudná nebo neposlouchatelná. Na víc nemá, protože je to jen vypůjčená hudba a ne zrovna nápaditá, ale celkově se to dá poslouchat docela dobře. Je to určitě hlavně pro mladé publikum, kterému připadá klasika příliš obstarožní nebo lépe pro děti, pro které by možná originály byly příliš náročné.

Tak zřejmě "Today Is The Day" není zbytečné album. Mimochodem, bonusem je počítačová hra. Naprosto stupidní, ale chvíli vás to může bavit, jestli nostalgicky vzpomínate na osmibity, jediným úkolem je posbírat všechny hvězdičky za časový interval. DJ Ötzi má jeden velký dar, že se dokáže tak usmívat... kdybych ho neviděla na obálce, asi bych k tomu nepřistupovala tak mírně. Ale komu jsem tuhle desku pustila a ukázala DJe Ötziho, dozvěděla jsem se, že vypadá docela upřímně... asi to myslí dobře. Přiznávám, že tohle je silně neobjektivní recenze, ale třeba bude Dj Ötzi a jeho deska "Today Is The Day" takhle působit i na vás. Berte to tak, že je rozhodně lepší než HaHa, Péťa Kotvaldů nebo "Nemocnice na kraji města"...