Především už asi málokdo čekal, že Michal David nějakou další nahrávku plnou nových autorských písní vydá. Po roce 2000 totiž vyšly pouze dvě takové - "Abnormální hic" a "Čas vítězství". Z té první vzešel diskotékový hit "Ruská Máša" a druhá jmenovaná zapadla úplně, dokonce ji nenajdete ani na Spotify.

Letos ale tento už ne tolik podsaditý zpěvák slaví půlkulatiny a rozhodl se splnit si své hudební sny, nekoukal na peníze (deska prý stála šest milionů) a vybral si nejlepší možné studio - londýnské Eastcote. Kapelu poskládal z muzikantů Robbieho Williamse a jako producenta si vybral jistého Martina Terefeho, držitele Grammy, Brit Awards a Juno.

Ani autora recenze Davidova tvorba v aktuálním tisíciletí vůbec nebrala a úvodní vlaštovku této albové novinky - líný song "Je mi líp" - naprosto odzívl. Červík začal hryzat u vyznání zpěvákově i po více než čtyřiceti letech jediné ženě Marcele Skuherské "Náš cíl". Tam zacinkal poprvé po dlouhé době jeho cit pro dobrou melodii a šlo o první důkaz, že studna se zdařilými hudebními nápady pořád nevyschla. Albovou verzi navíc oproti singlu obohacuje podstatně delší předehra a sólo.

Ale až třetí ukázka v podobě titulní písně "Život je náš", kterou Vladimír Štancl poprvé předvedl naživo na Českém slavíkovi, definitivně přesvědčila o tom, že starý dobrý David by mohl být zpátky s celokapelním zvukem, s nosnými melodiemi a solidními texty. Ve finále to ale bohužel tak úplně neplatí.

Což o to, deska výborně hraje, melodických nápadů obsahuje dost, snad z poloviny skladeb by se mohly stát singly, interpretovi to skvěle zpívá a celkově se zdá, že se po všech stránkách nachází v dost dobré kondici. Ale... ty texty. Člověk, kterému dřív psali verše borci jako Pavel Vrba, Eduard Krečmar či Eduard Pergner, si je najednou s výjimkami tvoří sám. O mnohém napovídá, že si vystačí s názvy jako "Óoooo" či "Go go".

To by ještě nebylo nejhorší, ale když se ve druhé jmenované stávají tématem jistě šikovné a slavné děti bývalého tenisty Petra Kordy - Nelly, Jessica a Sebastian -, nějak člověku nedochází, proč se poukazuje zrovna na ně. Asi vám docvakne, že budou s Davidovými kamarádit, ale proč se o nich zpívá v celé písničce?

Nelze si v této souvislosti nevzpomenout na skladbu "Milan Baroš" od kapely Kryštof, která jako dárek jmenovanému fotbalistovi jistě posloužila dobře, ale na řadovém počinu také neměla co pohledávat. Jelikož se u nás golf netěší tak masové popularitě, Kordovy dcery prosluly spíš některými z virálních videí. A jen tak na okraj - ač potomci českých rodičů, reprezentují USA.

I v dalších položkách se objevují dost krkolomné obraty, divné frázování, občasné nesmysly ("na tenisový kanál jsem přelazen"), a i když za třináct let se jistě dala najít spousta zajímavých témat, zdá se, jako by si autor náměty takřka tahal z paty.

Škoda, protože třeba závěrečný citlivý a jemný duet s jednou z nejméně doceněných českých zpěvaček Olgou Lounovou "Co je pravá láska" nebo energická "Dám ti víc", kterou otextoval Petr Harazin, ukazují, že David pořád dokáže dělat povedenou muziku. Paradoxně k písni "1000 hvězd" mu napsal text Xindl X, se kterým v covidové době vedl spor o písničku "Colu, pijeme colu".

Hodně fajn (kromě otřesného názvu) je i úvodní bigbítová odpichovka. Z hudebních příchutí nechybí Karibik, latino rytmy, ale vůbec by nevadilo, kdyby muzikanti dostali větší možnost ukázat své kvality. Jenomže dnešní pop sází na něco jiného.

Ani po několikátém poslechu se člověk neubrání pocitům, že tady Michal David promrhal jednu obrovskou šanci.