Říká se, že druhá řadovka je zlomová, a spousta interpretů a kapel si na ní vylámala své pomyslné umělecké zuby. Stejně jako na "Debut", i na druhé album si Bára Vaculíková alias Diva Baara pozvala spousty kvalitních muzikantů coby hosty, tentokrát nechybí ještě početná dechová sekce i smyčcové kvarteto. A nakonec i hosté pěvečtí. Ale pěkně postupně.

Album otevírají dvě swingovky, titulní "Pod kůží" slušně šlape a ozdobí ji závěrečné trumpetové sólo Bharaty Rajnošky, na následující "Lítáme nad zemí" se pěvecky přidá Ondřej Ruml a poprvé se objeví pojítko celé desky - ať už na ní Vaculíková zpívá swing, blues či jiný hudební styl, vždy mají písničky nádech jakéhosi kabaretu, šansonu, divadelního šantánu. Mám dojem, že o to protagonistce především jde, což potvrzuje i letitá kostýmní a rekvizitní prezentace.

Pomalá, houpavá "Jsem jaká jsem" to jen potvrzuje a pěvecky interpretce sedí asi nejvíce z celého díla. Bez dechových nástrojů, zato s kvílející sólovou rockovou kytarou, zní bluesová "Na konečnou" a podmanivou i obrazovou náladou si říká o videoklip. "Vítej" ozdobí flétnovým sólem, až jethrotullovským, další hostující muzikant: Dušan Goláň Navařík.

"Do snů" je opravdu zasněná a křehká, tyto přívlastky hudebně jen podtrhuje smyčcové S.V.A. Trio doprovázející i následující "Půlměsíc", ale po pomalém rozjezdu už i jazzoví muzikanti s chutí swingují. Naopak Báře Vaculíkové nesedí nepřirozené pěvecké výšky, jaké předvádí ve skladbě "Se mnou", opět doprovázené dechovou sekcí. K vrcholům alba naopak patří bluesový duet s Michalem Prokopem "Chce se mi spát", který by si rozhlasoví hudební dramaturgové měli určitě poslechnout.

Závěrečný další duet s Petrou Černockou, matkou Báry Vaculíkové, která otextovala hit z francouzského četnického filmu "Douliou-Douliou Saint-Tropez", tady pod názvem "St. Tropez", je opět divadelně rozverný.

Jak už bylo naznačeno, zpěvačka si napsala jak všechny melodie (pochopitelně s výjimkou "St. Tropez" a jedné pomoci Martina Liebla v "Chce se mi spát") i texty (v "Chce se mi spát" si Michal Prokop zřejmě napsal svůj pěvecký part sám, je uvedený jako spoluautor). Coby skladatelka střídá Vaculíková žánry a samozřejmě konečný kabátek písničkám dává početný zástup aranžérů.

Přestože jde o různorodé styly, album drží pohromadě. Textově sice není autorka žádná knižní básnířka, přesto svými verši dokáže navodit slušnou atmosféru střídající rýmy realistické s abstraktními. Bára Vaculíková aka Diva Baara si na svém druhém albovém počinu rozhodně zuby nevylámala, naopak několik skladeb z něj má hitový potenciál. Jen se dostat k těm správným uším...

Autorem recenze je hudební novinář Zdeněk Hejduk.