Koncert se odehrál k oslavám patnácti let od znovuotevření opraveného klubu. Otevřela ho píseň "Tady to máš" ze stejnojmenné novinky, v níž se Tomáš Klus předvedl na ukulele (po něm sáhl i na konci v písni "Štěstí"). Hned u druhého songu, rozblázněného "Simono", popletl text, ale jak známe Tomáše, nic ho nerozhodí: je autentický, spontánní, jak láva ze žhavé sopky, co se valí střemhlav dolů jako buldozer. Všechny si hned omotá kolem prstu svojí nakažlivou dobrou náladou, otevřeností a výřečností.

Několika aspekty se Klusovo vystoupení lišilo od těch předchozích, které jsem navštívila. U rohu s pódiem stál kouřový bublifuk. Stroj chvílemi vypouštěl jednu bublinu za druhou, které se po doteku rozplynuly jak pára nad hrncem. Určitě jde o neokoukanou novinku, po které nezůstane na zemi nepořádek jako třeba z konfet.

Vzadu bylo malé podium s mikrofonem. Kdokoliv mohl využít situace, chopit se ho a říct nějaký dotaz či poznatek. Během večera ale nikdo nesebral odvahu. Tomáš prý klukům z kapely slíbil, že omezí při koncertu mluvení a dá prostor jiným. Všechno, co chtěl, totiž řekl písněmi z aktuální desky.

"Ninu" zpívali všichni, její slova vzali Tomášovi z úst, ten jen s údivem mlčel a dojímal se. V intimní atmosféře malého klubu to bylo takové krásně rodinné, stmelené. Všichni na jedné vlně, i když jsme každý jiný - jako barevné čáry na coveru alba.

Písně ozvláštnila Julie Vajdáková, hráčka na akordeon, kterou hudebníci potkali v nahrávacím studiu u Luďka Malára (místo, kde vznikala aktuální nahrávka, pozn. aut.). Pojede s nimi turné a říká jim strýčkové, protože je stejně stará jako písnička "Lenka", kterou po letech Klus zařadil do repertoáru. Čímž jim notně osekala pánská ega. Zdržela se až do "Chuligána", přišla ještě na předposlední "Štěstí". Krásně to celé souznělo, jako kdyby v kapele hrála léta.

Part v "Batůžku" místo Vaška Bláhy z formace Divokej Bill zastal Jirka Kučerovský, zhostil se ho s chutí. Písničku mám moc ráda už z desky, naživo zněla ještě víc nadupaně, rockově. Jirka ale opomněl říci štěk "Dobrý den" v již zmíněném "Chuligánovi".

Po "Dobrém ránu" jsme se dozvěděli, že do programu turné pánové zahrnou i krabici, do které budou návštěvníci házet přání, jaký žánr mají hrát, protože jejich tvorba je jakousi směsicí všeho. Asi ale nikdo nečekal, že se z první řady ozve, ať zahrají něco irského, protože fanynka Veru tancuje irské tance. Muzikanti se toho nezalekli a písničkář ji vyzval ke společnému křepčení na pódiu, které doprovázel jak improvizovaným tancem, který se učil za pochodu, tak písní, která vznikala spontánně dle jeho myšlenkových cest.

Dvě hodinky hraní utekly jak voda. Bohužel. S Tomášem se opravdu nenudíte, každý koncert je studnicí nápadů a originálních kejklí v tom dobrém tvůrčím slova smyslu. Na závěr sám improvizoval na vymyšlenou píseň "Svlíkni se", tuto hlášku zavolala nejspíš manželka schovaná v publiku. Nenechal se zahanbit, byl pohotový svým vtipem a rýmem. Přidal malinkou medley. Aby toho vtipnotrapna nebylo tolik, atmosféru uklidnil svým "Neklidem".

Když jsem se po skončení koncertu zdravila s jeho manažerem, řekla jsem mu, že mě překvapilo, že Tomáš nešel mezi lidi se svojí improvizací, obvykle se to stává při "Pánubohudooken" či "Marii". Ani on si to neuvědomil. Jelikož je sál Malostranské besedy malý, vše se zdálo blízko a o kontakt neměl nikdo nouzi. Jelikož se zpěvák soustředil na nový setlist, možná tomu zkrátka nevěnoval pozornost.

Čemu jsem věnovala pozornost já, byla skutečnost, že "Pánubohudooken" zazněla na tom nejlepším možném místě - naproti Poslanecké sněmovně, která se také nachází na Malostranském náměstí, stejně jako tento komorní klub.

Díky tomuto večeru se pro mě pondělí hned stalo lepším dnem. Šlo o jakousi veřejnou generálku (sami muzikanti tomu tak říkali) před tím, než vyrazí na turné. Praha je v plánu hned příští týden (středa 12.3., Roxy).

Došlo na většinu songů ze zmíněného alba a do toho vkusně vybrané hitovky jako letité "Pocity", "Chybíš mi" a rozjuchané "Dobré ráno". Díky tomu jsem měla pocit, že nic nechybělo. Zvuk byl parádní. Děkuji za koncert, tolik zážitků ke vstřebání. Člověk nemusel ani do fitka, tak moc pracovala bránice.