Na Michala Horáka jsou už Palác Akropolis a předchozí Malostranská beseda malé, proto zavítal do větších prostor pražského Lucerna Music Baru. Předskakoval mu Rodan, nominovaný na Objev roku v Cenách Anděl, který se rozhodl jít s kůží na trh. Zanedlouho totiž vydá EP v češtině, proto si odbyl premiérový koncert v mateřštině (předtím zpíval pouze anglicky, pozn. aut.).

Mohli jsme slyšet i aktuální singl "To se nemělo stát". Sázka na češtinu byla sice risk, ale nakonec se zdá, že mu rodná řeč sedí, pokud nesklouzne k tuctovosti. Líbilo se mi, když požádal přítomné, aby udělali největší bordel, až bude pít. I když se jedná o pár vteřin, jemu to přijde jako věčnost v přepočtu na pět šest hodin trapnoticha, proto ho chtěl vyplnit, aby si nepřipadal hloupě. Po chvíli si člověk na tento rituál zvykl, stejně jako na jeho styl komunikace a humoru, kterým si diváky získal na svoji stranu.

Na humor mimo jiné vsází i Michal Horák, jeden z objevů posledních let. Do svého repertoáru zakomponoval výběr ze svých tří řadovek, ale i dva aktuální kousky: na zakázku psanou písničku pro Tříkrálovou sbírku a spolupráci "Kde vlastně jsou" s věhlasným Katem. Kdo zná rapperovu dochvilnost, ten ví, že nad jeho příchodem visel otazník. Naštěstí se sen Horákovi nerozplynul, ale realizoval se. Píseň zažila koncertní premiéru. Dvojici doprovázela hráčka na příčnou flétnu Tereza.

Nebyla to jediná Terka, která se mihla na pódiu. V písni "V toleranci" si zahostovala Tereza Balonová. "Jak to s náma lásko bude?" se na oplátku ptala Vendula Příhodová. Skladbu "Nekonfliktní typ" obohatila taneční vložka dvou tanečníků z Klepeta, které na pražských koncertech s Horákem poměrně běžně vídáme.

Písničkář se nebál vylovil z publika hosta, který by odříkal text jindy citovaný Sandrou Novákovou v kousku "Hustej Joe". Los padl na mladou fanynku v pubertálním věku Amálku, která se toho nebála. Neměla ani čeho, Michal ji uklidňoval, že na četbu má dostatečný prostor a do té doby budou hrát jen d moll. Ač ji moc slyšet nebylo a song neměla nastudovaný, kuráž jí nechyběla a tréma ji rozhodně nesvírala.

A tím hostování skončilo: ač původně duetů zaznělo ještě několik, interpret si v nich už vystačil sám. Zavzpomínal na nevidomého muzikanta Benjamina Levíčka, který vloni zesnul. Jako tribute zaznělo "Rande naslepo", který Benjamin nazpíval právě s Horákem. Krásný moment. V tu dobu se jeho podobizna objevila na obrazovce a nahradila jinak vtipnou grafiku.

Mám ráda zpěvákův humor, který se odráží do jeho textů, ať se to týká jeho vzrůstu jako v písničce "Malý lidi jsou taky lidi" (to rozesmálo kousek vedle mě stojícího čahouna - herce a zpěváka Šimona Bilinu), nebo potíží v lásce. Došlo ale i na odkaz na jeho rodnou obec Vysoká nad Labem, kde táta dělá starostu, nebo na vzpomínání na studentská léta. Stranou nejdou ani jeho muzikálnost a bruslení mezi žánry - nebojí se ani coutry, rapu nebo semaforské vlny.

Přidanou hodnotu pro někoho obyčejného koncertu tvořily vymazlené, ale přitom jednoduché animace, které byly šité na míru osobnosti písničkáře. Nenápadné, ale účelné. Vytvořili je Matyáš Linhart a Bára Vágnerová. Vymyšlená postavička podobná méďovi se přizpůsobila tomu, co se odehrávalo na stage. Před koncertem chodila s cedulkou, že za pět minut začínáme, v závěru naopak s výzvou, že pokud chceme přídavek, máme se ozvat.

Na každou píseň jsme se dočkali originální animace. A i kdyby v tu dobu nebyly puštěny repráky, pochopili byste, co se právě hraje. Vtipně vyzněla Horákova poznámka, že je mazec, jak děti v předních řadách znají slovo od slova a že to při přidávaném songu "Prsa" působí vzhledem ke kontextu fakt divně.

Jelikož jsou oba muzikanti mladí, jdou s dobou. Promítli na obrazovce plakát s chystanými koncerty, kde se kromě termínů a míst konání rovnou objevil i QR kód, který vás navedl k nákupu vstupenky. Tomu říkám přímý tah na bránu. Zatímco Rodan chystá křest EP na 30. května v Klubu Varšava, Michal Horák odehraje 26. listopadu speciální koncert v Divadle Hybernia s Filharmonií Hradec Králové.