Několik let jsi koncertovala pro dětské domy a ústavy sociální péče. Jak k tomu došlo? Jaké byly reakce a co cenného ti tato zkušenost dala?

Začali jsme spolupracovat s domovem Zvíkovecká kytička v našem regionu. Z koncertů u nich jsme si vždycky odnesli krásný zážitky. Rockovou hudbu jsme byli zvyklí hrát v klubech a na festivalech, ale tohle má úplně jiný rozměr. Obecenstvo je jinačí, bezprostřední, hned jdou všichni tančit, zároveň má pro klienty domova živá hudba terapeutické účinky. Pak se to rozkřiklo a začali se nám ozývat ředitelé domovů jak pro postižené, tak pro seniory i děti. Vždy jsme během koncertu udělali workshop, kde si mohli zahrát na jakýkoliv nástroj nebo vzít mikrofon a zasoutěžit ve zpěvu. Třeba seniory, co jinak sedí, hibernují, ta hudba v některých případech tak nakopla, že začali tancovat a povídat si. Jezdili jsme tak asi dva roky.

Jak jsi nakousla, pocházíš z Plzeňska. Přijde mi, že tento region je rockem víc prosáklý než jiné kouty republiky. Je to tak?

Plzeňsko má silné bigbeatové podhoubí už z devadesátých let, kdy tu existovaly rockové stálice jako Alice, Palice nebo Kečup. Taky se tady zrodilo dost revivalových a coverových kapel, což je kulturní jev, který se tu drží dodnes. Pro autorskou skupinu to může být nevýhoda, když je publikum zvyklé chodit na tento typ hudby. Ale důležité je, že tu rocková muzika pořád kvete. Pořádá se u nás dost rockových festivalů, má tady tradici Metalfest, ale konají se zároveň i revival festy, které se také těší velké návštěvnosti.

Hrála jsi sama v nějakém revivalu?

Když jsem začínala, moje druhá kapela byla coverová a jmenovala se Revolever. Hráli jsme průřez českých i zahraničních hitů včetně Guano Apes. Mně bylo patnáct a těm klukům, co mě přizvali k mikrofonu, dvakrát tolik. Jednalo se pro mě o skvělou zkušenost!

Jak se ti hrálo s o generaci staršími spoluhráči?

Občas tam byly nějaký narážky, kluci si ze mě dělali srandu, z publika někdy lítaly výzvy, ať si sundám tričko nebo tak. (smích) Nicméně ke klukům jsem vzhlížela, učila jsem se od nich, protože jsem si o sobě nemyslela, že něco umím. Sebevědomí nebyla moje silná stránka.

Srovnávali tě často se zpěvačkou Guano Apes?

To byla první kapela, kterou jsem měla ráda jako teenager. Když k nám do Stříbra dorazila jejich alba, byli jsme z toho paf a hodně z nás chtělo být jako Sandra. Když jsem šla do Revolveru, měli jednu písničku od GA v repertoáru. Hrozně mi to sedlo, i když nemám takový hlasový rejstřík jako jejich zpěvačka. Máme v sobě podobný drive, ale nerada bych se s ní srovnávala, pro mě byla vždycky bohyně. Taky teď zažívají návrat na pódia, z čehož mám radost.

Ty zažíváš návrat po mateřské. Jak moc těžké je vracet se po letech a dvou dětech?

Je to jako kdyby člověk začínal odznova, některé kontakty už neexistují, je spousta nových věcí a nástrojů, se kterými se musíme učit. V době sociálních sítí je ale jednodušší poznávat a sledovat lidi z branže. V rockové hudbě si muzikanti pořád ještě pomáhají, ať už s koncerty, nahráváním nebo s kontakty na hezkou akci, případně s mediálním prostorem. Tvořím si síť lidí, kteří do toho chtějí jít se mnou, a vzájemně si radíme.

Před pár lety ses provdala. Nenapadlo tě pod novým příjmením i vystupovat? Nebo by to byl krok zpět a lidi by si to pak třeba vůbec nespojili?

Když jsem začínala po SuperStar, hrozně jsme chtěli mít název kapely, nechtěla jsem vystupovat pod svým jménem. Jenže vydavatelství, které mi vydávalo debutovou desku "Rozjetej vlak", si určovalo podmínky. Takže jsme vystupovali alespoň s dovětkem & band, aby bylo zřejmé, že nejsem interpret, za kterým se střídají nájemní hráči. To už nám zůstalo a nenapadlo mě to probořit a změnit. Možná to k tomu dospěje s novou sestavou.

Hrála jsi s manželem a se švagrem, mají své místo i v obměněné sestavě?

Jádro Václavíků tam zůstalo, na kytaru jsem k nám přizvala po letech svého bráchu Kubu. Takže taková Kelly Family. Jediný bubeník není z rodiny, ale ta nová parta se tak krásně stmelila, že mi to přijde, jako by z rodiny byl.

Nemíváte ponorku? Nepletou se rodinné vztahy do fungování kapely?

Nejsme konfliktní lidi, i v rodinách máme klid, takže problémy zatím neprosákly. U nás je to momentálně výhoda, můžeme se na sebe spolehnout. Já spíš měla od první kapely úchylku, že jsem v ní hledala lásku. Z toho většinou vznikaly problémy, neuměla jsem oddělit vztah a práci, jedna sestava na tom i krachla. Ale šlo o chyby, ze kterých jsem se poučila. S Míšou nám to docela klape v obou směrech. Děti nám během akcí hlídá tchyně a pak máme parádního road managera, který nejenom řídí, manažeruje, ale hlídá i naše holčičky, když je bereme s sebou na koncert. Emička je už taková rozumná předškolačka, kdežto tříletá Adélka je satánek, má teď vzdorovité období, ale ráda se pohybuje v koncertním prostředí.

Využila jsi dostatečně výhod po pěvecké soutěži?

Bylo mi čerstvě sedmnáct. Byla jsem vhozená do vody, do které jsem původně jít nechtěla, na tom měl zásluhu můj tatínek, zpěvák z místní rockové kapely. Málem jsem neprošla prvním kolem, jak jsem byla sevřená trémou, a tak mi na druhé kolo koupil placatici rumu, aby mi to dodalo kuráž a mohla jsem vůbec něco zazpívat. Žila jsem přítomným okamžikem. Dostávala jsem se kolo od kola dál až do finále, což bylo pro mě i moje okolí velké překvápko. Ale byla jsem moc mladá, neuměla jsem pracovat s nátlakem po soutěži, neuměla jsem být zodpovědná, třeba jsem managerům nebrala telefony. Taky jsem nevěděla, komu věřit, jeden tvrdil "piš primárně svoje písničky", druhý mi říkal opak. Byla jsem jak Mařenka ztracená ve velkým lese. Přeskočila jsem soutěží určitý kroky, který si jiný buduje roky. A teď jsem si je rozhodla projít od začátku.

Písnička "Mayday" byla původně ve vašem repertoáru v angličtině. Proč jste ji přetextovali do češtiny?

Když jsme chtěli začít odznova, řekli jsme si, že nebudeme mixovat češtinu a angličtinu, že půjdeme primárně do češtiny. Je to srozumitelnější pro naše posluchače. K "Mayday" jsem měla důvěrný vztah, proto jsem ji zkusila přetextovat. A ono to klaplo, pozměnili jsme trochu aranž, přidaly kytarové zvuky podle aktuální sestavy, zmodernizovala se. Měla jsem tu písničku ráda a nechtěla jsem ji nechat nevydanou v minulosti. A myslím, že jí tahle změna prospěla!

Jedná se sice o všeobecně známé pojmy, ale proč dáváš písničkám anglické názvy, když zpíváš v češtině?

Je to fakt naprostá náhoda. Pozastavili jsme se u toho při "Single lady", chtěli jsme to pojmenovat česky - foneticky, jak se to čte z angličtiny, spousta lidí nám radila, ať to tak uděláme. Ale jiný název nám k tomuto tématu nešel vymyslet, jediný úderný, který vypovídá o všem, je prostě "Single lady".

Jsi královna večírků, na kterou si hraješ v klipu zmiňované písně?

Bývala jsem velká pařmenka, ale písnička je o jedné naší kámošce, která nepotřebovala chlapy, jen na ukojení potřeb, radši cestovala a užívala svobodného života... no a teď už je taky v chomoutu. (smích) Chtěla jsem odlehčenou písničku. Zároveň jsme tím zvěčnili vzpomínku na období, kdy jsme žili ten pravý party život. Klip jsme točili v klubu House of Blues, což bývalo významné dějiště na plzeňské scéně. Nějakou dobu už je klub zavřený. Pro tuto příležitost jsme si ho vypůjčili, aby vzpomínka byla fakt reálná a významově to hezky zapadlo.

K písni "Mayday" jste klip natáčeli ve 3D planetáriu. Proč právě tam?

Napadlo to mě, ale původně to mělo být jiné místo. Líbila se mi výstava v rámci Festivalu planet v Brně, kde jsou na louce velké osvětlené modely. Jenže festival se konal v létě a my realizovali natáčení až na podzim. Nechtělo se nám čekat do dalšího roku, proto nás napadlo, že v Plzni máme téměř nové 3D planetárium v Techmánii. Byli jsme první kapelou, co tam natáčela video, a přístup týmu z planetária byl hrozně srdečný. Vzal nás dokonce před natáčením na promítací stěnu a koukali jsme na průlet od Země na Mars po obloze, byl to krásný zážitek.

Písnička se motá kolem zakázané lásky. Je ti toto téma blízké? Nebo jsi jím chtěla poukázat na něco jiného?

Je to blízké téma. Většina příběhů, co mě napadnou, se mi někdy v životě stala. V dávnější minulosti jsem byla na životní cestě, která měla jasné koleje, byla jsem šťastně zadaná, ale přišel do toho člověk, který mezi nás vnesl plamen. Věděli jsme ovšem, že spolu nikdy nemůžeme být.

Tvým nejznámějším počinem přesto zatím zůstává hostování v duetu "Zamilovaný/Nešťastná" u Rybiček 48. To ti už nikdo neodpáře. Jsi za to ráda, nebo stále doufáš, že i nějaká tvoje písnička takto zaboduje?

Skladba "Zamilovaný/Nešťastná" se natáčela v době, kdy ještě Rybičky nebyli tak známí. Pojila nás stejná punková vlna, potkali jsme se asi ve Vagonu, pak jsme spolu hráli na několika letních akcích. Původně je do songu napadla dokonce Ewa Farna, a tak jsem ráda, že si kluci nakonec vzpomněli na mě. Byli jsme mladí a neklidní. Z písničky se stal nečekaně hit. Ani Kuba nepředpokládal, že to bude lidi tolik bavit. U nás to má spousta coverových kapel i ve svém repertoáru. Mám ráda tu písničku i vzpomínky na divoké natáčení v Kutné Hoře.

Po deseti letech jste natočili pokračování. Mrzí tě, že se z něho nestal takový hit jako jednička?

Vím, že to nemělo takovou odezvu. To se říká i u filmu, že jednička bývá vždy nejlepší. Písnička je jinak složená než ta první, obsahuje více textu a možná přináší trošku dospělejší pohled na soužití muže a ženy. Ale má to šťávu a i natáčení bylo náročnější a skvěle propracovaný, včetně skladby hostů. Je to škoda, ale třeba dvojka zase někdy na rybím koncertě zazní.

Třetí spolupráce se nechystá?

Kuba říkal, že bude, ale zase po deseti letech, takže v roce 2029. Doufám, že v tom budeme pokračovat každých deset let až do důchodovýho věku.

Jela jsi někdy s Rybičkami jako jejich předskokan i na turné?

Jednou jsme společně vyrazili na turné, které se jmenovalo "Naostro tour", protože kluci byli v té době probíraní i kvůli tomu, že se rádi na veřejnosti svlíkali. Kuba byl dokonce vyfocen s ponožkou na přirození. To se psal rok 2012 a jeli jsme po menších kulturácích.

Nyní Rybičky vyrostli a sami pořádají svůj festival v Kutné Hoře. Objevíte se tam i vy s kapelou?

Poštěstilo se a budeme tam, takže máme velkou radost! Zahrajeme tam v pátek 23.5. Dále nás čekají 14.6. slavnosti ve Veselí nad Lužnicí, 21.6. festival Votvírák, 28.6. Hromfest, 5.7. festival Léto Babylon, 12.7. Guláš fest a několik dalších letních zastávek.

Můžou se fanoušci těšit i na novou desku? Případně, jaký při jejím vzniku zvolíš přístup?

Desku bychom natočit chtěli, máme docela dost materiálu. Manžel je spolumajitel nahrávacího studia ILL Fish, kde můžeme zkoušet i nahrávat. Je to ale velký proces, který nechceme uspěchat. Nicméně letos na tom začínáme intenzivně pracovat a námět alba bude návrat ke kořenům. A to nejen z hlediska návratu k tvrdšímu zvuku kapely.