Robbieho Williamse snad ani nutné nijak zvlášť představovat. Vždyť už toho o něm bylo napsáno tolik, že každý musí chtě nechtě znát všechno o jeho cestě ke slávě. Kolik se toho už napsalo o jeho působení v chlapecké skupině Take That, o alkoholové a drogové závislosti, jeho románcích s Kylie Minogue nebo s Nicole Kidman a o prvních sólových nahrávkách, od kterých se propracoval postupně až k zatím poslednímu studiovému albu "Escapology". Je ale pravdou, že RW zatím nevydal jediné živé album. Pokud tedy nebudu počítat dvě živé DVD s dnes již legendárními koncerty. První z nich byl záznam jeho vystoupení na hradě v Slane, druhým je swingová show z minulého roku v Royal Albert Hall, jakýmsi bonusem je pak původně televizní "The Robbie Williams Show". Nyní tedy těsně před zahájením podzimní části evropského turné, které je už prakticky ve všech zemích vyprodané, přichází s takovou malou pozvánkou na tuto show. Záznam koncertu pořízený v Knebworthu v Británii, kde se Robbie zastavil v první (letní) části evropského turné, je tedy jeho prvním živým albovým počinem.

Abych se přiznal, Robbieho kariéru sleduji od samého počátku. Bylo to, tuším, někdy v roce 1997, kdy jsem na jednom nejmenovaném pražském rádiu slyšel jeden z jeho prvních koncertů a byl jsem z toho doslova unesený. Tehdy se Robbie ukázal v tom nejlepším světle, celý koncert měl výbornou atmosféru a neskutečnou dynamiku. To samé by se dalo napsat i o zbylých vystoupení, které jsem měl možnost ať už vidět nebo třeba jen slyšet. Proto jsem byl trochu zklamaný, když jsem si poslechl tento živák. Ale hezky popořádku.

"Let Me Entertain You" je song, kterým zahajuje Robbie snad každý svůj koncert, a tak ani na CD tomu nemůže být jinak. Právě už zde přichází první malé zklamání. Verze z minulých let byly lepší, energičtější a lépe podané. Následuje "Let Love Be Your Energy", která pouze pokračuje v nastoleném stylu. Třetí skladbou na albu je v podstatě pouze jen takový úryvek "We Will Rock You" od Queen. Hned čtyři další písničky "Monsoon", "Come Undone", "Me And My Monkey" a "Hot Fudge" jsou z posledního alba "Escapology". K těm se ke konci přidají ještě další dvě, konkrétně "Nan’s Song" a "Feel". Zatímco druhá jmenovaná patří mezi vrcholy celého alba, první zmíněná na desku vůbec nesedí a je tam navíc. Myslím, že je velká škoda, že se výběr skladeb soustředil hlavně na "Escapology" (i když to na druhou stranu chápu, firma potřebuje ještě nějak podpořit prodej právě téhle nahrávky). Daleko víc bych ocenil, kdyby se na desku dostalo víc písniček z první, podle mě nejlepší desky "Life Thru A Lens", popřípadě i z té druhé "I've Been Expecting You". Takové hity jako "Lazy Days", "Old Before I Day", "Strong" nebo dokonce "Millenium" by rozhodně na první živé desce neměly chybět. Co se týče ostatních, žádný zázrak není ani "Kids". Na turné samozřejmě musela zastoupit Kylie Minogue jiná zpěvačka a její podání není právě nejzdařilejší, zvlášť po tom, co jsem měl možnost vidět, jak si ji Kylie a Robbie střihli na MTV European Music Awards. Nesrovnatelné. A "Better Man" je pouze takovým průměrem.

Ale abych nejmenoval pouze samé zápory. Nerad bych, aby z této recenze vyznělo, že je to v podstatě hrozně špatná deska. Velký plus si u mě získalo zařazení swingové "Mr. Bojangles". Velice mě překvapilo, že i na normálním koncertě je možné ji podat skoro ve stejné kvalitě, jak zazněla třeba v Royal Albert Hall. Další výborným kouskem je už výše zmíněná "Feel". Když jsem ji dřív slyšel v rádiu nebo na albu, nikdy mě moc nebrala, ale v živé verzi, oblečená do trošku jiného hávu (navíc za pomoci publika), vyznívá famózně. "Come Undone" a "She's The One" rozhodně také nedělají ostudu. No a samozřejmě nemohu zapomenout na "Angels", které Robbie prostě špatně zazpívat nedokáže. I když i zde bych si mohl rýpnout, že "Angels" z NetAid v roce 1999 určitě nepřekonal, ale tam s ním zpívalo celou písničku vyprodané Wembley (dodnes mi z toho při poslechu běhá mráz po zádech) a to nelze srovnávat.

První živé album pod značkou RW se tedy nijak zvlášť nevyvedlo. Dalo by se říct, že zůstalo za očekáváním. U jiného umělce by to bylo dobré album, ale od Robbieho Williamse se už prostě čeká něco víc. Absence některých hitů a spíše průměrná interpretace z tohoto alba dělá opravdu jen takovou pozvánku na koncerty samotné. Navíc to, že skoro v každé písničce opěvuje Robbie britské publikum, přestává být časem zábavné. Všem nezarytým příznivcům bych spíš doporučil počkat na DVD, které bylo natočeno na stejném místě. Tam se zcela jistě objeví víc písniček a hlavně díky tomu, jaký je Robbie showman, to bude i skvělá podívaná.