Se Set It Off to jejich dlouholetí fanoušci nemají zrovna snadné. Už dva jejich členové museli v různých obdobích opustit jejich řady kvůli sexuálnímu obtěžování, což značí, že minimálně jednou už veřejnosti o svém napravení lhali. Jejich komerčně nejúspěšnější a nejpopovější album "Elsewhere", vydané pod patronátem Fearless Records, z nějž hrála písně i naše Evropa 2, dnes na koncertech vůbec neuslyšíte, což je, vzhledem k tomu, že jde o jejich zatím poslední studiovku, přinejmenším neobvyklé. A o mnoho lépe na tom nejsou ani starší kolekce.

Vysvětlení hledejme v tom, co se po vydání posledního dlouhohrajícího počinu dělo dále. Set It Off se opět stali nezávislou kapelou, začali vydávat samostatné singly s všeříkajícími názvy typu "Fake Ass Friends", "Evil People" nebo "Parasite" a nedávno dokonce zveřejnili novou verzi songu "Wolf In Sheep's Clothing", s nímž koncert odstartovali. Skladba dostala dodatek "Reborn", neboť nově neobsahuje hosta, má pozměněný text a oproti originálu zní tvrději. Formace tak učinila, neboť na původní verzi stále ještě drží práva jejich předminulý label Equal Vision, s nímž evidentně moc dlouho stejný pohled nesdílela. Tady to na další smlouvu s korporátem opravdu nevypadá.

Můžeme se jen domnívat, zda podobný krok, jako před nedávnem učinila Taylor Swift, když začala znovu vydávat svá nově nahraná alba, aby na ně měla práva a tedy všechny peníze z nich plynuly jí, nějak souvisí s tím, že si frontman Cody Carson na sebe vzal dres jejího přítele Travise Kelceho hrajícího za tým Kansas City Chiefs. Právě ten v noci na pondělí podlehl soupeřům z Philadelphia Eagles, a jelikož se zpěvák během pražského koncertu s poukázáním na svůj dres vyjádřil, že se v noci na Superbowl budou dívat, patrně už jim nad ránem v tourbusu moc veselo nebylo.

Skupina, která ve své kariéře jela turné s Yellowcard (přečtěte si legendární reportáž z Vídně z roku 2013), One Ok Rock, Simple Plan a hromadou dalších, se ale přes všechny své problémy konečně začala těšit popularitě i v Česku. Může za to jejich fantastický koncert na předloňském ročníku Rock For People. Ten stejný festival je následně dovezl i do Prahy a k překvapení mnohých, včetně samotné kapely, klub MeetFactory dokonce vyprodal.

Z úvodního triptychu předskokanů jsem stihl pouze Point North, kterým podobně jako ve studiu v "Below The Belt" k velké radosti fanoušků zaskočil vypomoci i Cody Carsson. Parta z Los Angeles, míchající power-pop, punk-rock i metalové screamování z úst kytaristy Andyho Hersheye, zní na deskách nadějně, v klubu jí to ale kazil zvukař. Respektive místo, na němž jsem stál, neboť absolvovat koncert z prostoru okolo barů se ukázalo být nemoudrým rozhodnutím. MeetFactory je evidentně typ klubu, kde se prostě musíte vlézt mezi čtyři sloupy, aby vaše uši z vystoupení něco měly.

Oproti hradeckému festivalu si tentokrát zpěvák nepřinesl saxofon, i tak mu ale natěšení fanoušci hned od začátku mávali, tleskali do rytmu, případně si ho natáčeli. "Wow! Ach můj bože! Ach můj bože!" dalo se mu z předních řad snadno odezírat ze rtů, když dozněla první píseň a on dal mikrofon pryč od úst. Zřetelně tak pochopil, že se jejich první český koncert v roli hlavních hvězd rychle zařadí mezi ty vydařené. Shodil proto svou koženou bundu, odhalil zmiňovaný zelený dres s číslem 62 a s každým dalším z celkem patnácti songů hecoval už tak rozjařené fanoušky ještě více.

Ti ukázali, že mají našprtáno, a když jim frontman hned dvakrát dal příležitost zpívat nikoliv refrény, ale sloky, bez problému jej zastoupili. Euforický koncert dokázal strhnout okamžitě - dokonce i dva zamilovaní, kteří se celou půlhodinu věnovanou přestavbě pódia nepřestávali olizovat, až z toho všem okolo stojícím bylo trapně, náhle konečně začali dávat pozor.

Dnes už jen trio doplněné o nájemného kytaristu vyzývalo k circle pitům už od čtvrté skladby, zpěvné, melodické a chytlavé songy fungující na první dobrou by ale podobné radovánky rozjely i samy od sebe. Ostatně i proto si skupina v Hradci Králové získala hned tolik nových fanoušků. Její skladby jsou totiž instantní jak polívka z večerky, jen to zalévání vodou tentokrát zvládly zastat řeky potu.

Že na sobě skupina makala, ostatně potvrzuje i vypracovaná muskulatura všech tří členů - když kouknete na to, jak vypadal například jejich bubeník Maxx Danzinger v roce 2013, kdy připomínal anorektického troubu, kterého spolužáci zamykali doma v Tampě do skřínky, a jak vypadá dnes, kdy ve svém tradičním pěveckém čísle "I'll Sleep When I'm Dead" připomínal nevybouřeného buvola, nepoznali byste, že se jedná o stejného člověka.

Škoda jen těch přednahraných smyček, byť právě díky nim a předzpívaným refrénům se zpěvák v "Hypnotized" mohl pustit do několika vokálních exhibic, které spolu s letitou "Why Worry" patřily k vrcholům večera. A to skoro doslova, neboť se při ní jeden fanoušek rozhodl surfovat na divácích a frontman pak jen rychle volal sekuriťáky, aby ho stihli chytit, než by s sebou stihl praštil o zem před pódiem.

Dlouholetí účastníci legendárního Warped Tour by také mohli zařadit více starších písní, takto seskládaný setlist potěšil především ty, co do vlaku naskočili nedávno. V tomto směru Hradec Králové bavil více. Když se ale před koncem protagonista zeptal diváků, kdo je na nich vůbec poprvé, překvapivě zvedly ruku zhruba dvě třetiny příchozích. To znamená, že je ještě kde brát a řada návštěvníků Rock For People, na nějž formace zavzpomínala, tentokrát nedorazila. Zdá se proto, že jejich příští česká zastávka se bude konat ve výrazně větším prostoru. A třeba takové SaSaZu dost možná nemusí stačit.