V hudbě ji podporovala matka

Rosetta Nubin se narodila 20. března 1915 v Cotton Plant v Arkansasu rodičům Katie Bell Nubin (její původní jméno zní Katie Harper Atkins) a Willisu Atkinsovi. Zatímco o jejím otci se ví jen to, že byl zpěvák, Rosettinu pěveckou kariéru ve skutečnosti odstartovala její matka. A to v dceřiných pouhých šesti letech!

Katie Bell Nubin byla totiž významnou členkou a ženskou mluvčí mezinárodní svatostně-pentekostální křesťanské denomice Církve Boží v Kristu neboli Church of God in Christ. Kromě toho sama hrála na mandolínu a s malou Rosettou cestovala v evangelickém souboru, který vystupoval na bohoslužbách a velkých shromážděních.

Rosetta se celostátně známou všestrannou hudebnicí hrající na kytaru a klavír stala již v raném věku. A k tomu všemu se u ní projevil také obrovský pěvecký talent. Skoro to zní, jako kdyby se narodila do naprosto ideální rodiny. Ve skutečnosti ale nic tak růžové nebylo.

Je docela ironie, že právě otec, který se v životě své dcerky nijak neangažoval, ji pošťouchl k hudbě. Matka, když nedřela na poli jako sběračka bavlny, ji naopak už odmala vodila do kostela. Na kytaru tak Rosetta brnkala už ve čtyřech letech.

V té době se navíc tato křesťanská denomice považovala za velice radikální. Ve stejném roce, kdy se malá Rosetta narodila, došlo i k obnově Ku-klux-klanu, který v průběhu let získal na svou stranu několik milionů členů. Rasové nepokoje nebyly v tomto období rozhodně ojedinělou záležitostí. V roce 1919, během takzvaného Rudého léta, vyústily v nepředstavitelný konflikt, který si vyžádal stovky mrtvých. A to zejména Afroameričanů.

Není proto těžké pochopit, proč Katie popadla svou malou dceru a v polovině dvacátých let se s ní přestěhovala do Chicaga.

Rosetta v centru dění

Každá doba má svou hrdinku, kterou se stala i Rosetta. Do Chicaga se sjela spousta dalších Afroameričanů, aby uprchla před rasistickými útoky a mohla žít pokojný život. Tito nově příchozí do těchto končin přinesli nové kulturní a umělecké formy, kterým se v rychle se rozrůstajících chicagských afroamerických komunitách dařilo.

V této době se spojily dva významné hudební žánry - jazz z New Orleans a blues z delty Mississippi - v takzvané severské blues, jež se v chicagských afroamerických kostelech proměnilo v nový druh gospelové hudby. A mladá Rosetta se ocitla přímo uprostřed toho všeho.

Díky svému ohromnému talentu se začala těšit z čím dál větší popularity. I když ona sama neměla pocit, že by sláva stála v přímém rozporu s její vírou, existovalo mnoho vnějších protichůdných názorů. Někteří členové křesťanské komunity se k jazzu a blues stavěli odmítavě, protože se domnívali, že je nevhodné, aby se tak mladá žena vychovávaná v křesťanské víře stala slavnou muzikantkou hrající jazz. Tvrdohlavost dospívající Rosetty nakonec vedla k velice vypjaté situaci s její matkou.

Katie měla na jazz a rhytm and blues stejný názor jako zbytek komunity...

Zrodila se Sister Rosetta Tharpe

Rosetta Tharpe se poprvé provdala v roce 1935. V pouhých devatenácti letech pojala za svého muže kazatele Církve Boží v Kristu Thomase Tharpa. Nabízí se ale otázka, zda se náhodou nejednalo o sňatek z rozumu. Dnes se lze jen těžko dohadovat nad tím, pod jak velkým tlakem tehdy Rosetta musela být. A řeč není jen o napjatých vztazích s matkou a tlaku komunity.

Brzy ale mladé ženě došlo, že volání hudby je silnější než jen zdánlivá láska k Thomasovi. Jednu výhodu jí ovšem toto manželství přineslo. Rosetta získala přízvisko: Sister Rosetta Tharpe. Nicméně pár se po několika společných rozhlasových pořadech rozvedl a mladá hudebnice se přestěhovala do New Yorku. Zde se provdala za promotéra Focha P. Allena, ale ani její druhé manželství nemělo dlouhého trvání.

Rosetta a queer komunita

Sister Rosetta Tharpe se vdala několikrát a měla vztahy s muži i ženami. Ve čtyřicátých letech dvacátého století se seznámila se svou partnerkou Marií Knight a tato dvojice začala společně koncertovat a tvořit hudbu. V té době šlo o něco naprosto revolučního. Bohužel vztah obou žen nevydržel nejen po milostné stránce, ale ani po té profesionální.

A že se jednalo o turbulentní, dnešní optikou snad i toxický vztah. Zatímco Marie k Rosettě chovala obrovský respekt, Rosetta naopak s Marií zůstávala především kvůli její fyzické kráse. Nejednou dokonce svou milenku zkritizovala za to, že jsou její skladby až příliš spirituální, proč během vystupování nezapojuje víc boky nebo proč nevěnovala písničku zrovna jí.

Chrlila jednu nahrávku za druhou

Zatím se Sister Rosetta Tharpe chovala jako pořádná rebelka, no ne? Ještě před nastěhováním do hudební metropole světu představila hity, jako jsou "Rock Me" nebo "That's All". A na koncertu "From Spirituals To Swing" v Carnegie Hall v roce 1938 ji navíc doprovázel skvělý boogie-woogie pianista Albert Ammons!

"Hrála rock'n'roll mnohem dřív než kdokoli jiný," prozradil klávesista Lonnie Liston Smith. Ten Smith, jehož otec byl členem The Harmonizing Four, populárního gospelového kvarteta z Richmondu ve Virginii, které často vystupovalo na koncertech s Rosettou. "To bylo mnohem dříve než Chuck Berry a všichni ti kluci. Nikdo jiný s ničím takovým nepřišel," dodal na závěr.

A právě zmíněný Chuck Berry prozradil, že zrovna Sister Rosetta Tharpe ho inspirovala. Za svou největší múzu ji označil i Little Richard. Snad doposud tou nejtalentovanější kytaristkou byli fascinováni také Elvis Presley, Carl Perkins, Jerry Lee Lewis a Johnny Cash. Jde ale jen o hrstku těch, které ovlivnila, protože tato žena inspiruje i daleko mladší ročníky - včetně mě.

Lepší než kdokoliv jiný

Nejednou byla srovnávána s mužskými kolegy.

"Žádný chlap neumí hrát jako já. Hraju líp než muž," vždycky odvětila. A rozhodně se nechvástala. Vždyť měla úplnou pravdu. Společně se podívejme níže na jeden z historicky nejlepších momentů Rosetty.

Vraťme se na moment do roku 1964. Nahrávka byla pořízena 7. května, tedy pár měsíců před podepsáním nového zákona o občanských právech, který odstraňoval rasovou diskriminaci ve veřejných zařízeních, ve školách, restauracích či dopravě. Představte si, že jste černoška, kterou k pódiu doveze kočár. A vy z něj vystoupíte v honosném kožichu a podpatcích. A pak si to nakráčíte rovnou na stage, popadnete kytaru a začnete hrát jako naprostý bůh. Tedy v tomto případě bohyně. To byl teprve punk!

Ještě před podepsáním nového zákona však musela Rosetta spát v autobusech a jíst mimo restaurace. Nakonec umělkyně dospěla k tomu, že si koupila vlastní autobus na turné, aby bojovala proti vyloučení.

Na pódiu do poslední chvíle

Rosetta však vévodila nejen hitparádám, ale plnila i celé stadiony a taneční sály. V roce 1951, kdy se potřetí vdávala, uspořádala svatbu na Griffithově stadionu. Obřadu včetně koncertu se zúčastnilo asi 20 000 lidí a záznam vyšel i na LP. Bohužel se ale tentokrát pravidlo do třetice všeho dobrého umělkyni vyhnulo.

Téměř do konce svého života pokračovala v turné po Evropě. Poslední známá nahrávka pochází z roku 1970. V tomto roce utrpěla mrtvici a kvůli komplikacím s cukrovkou jí lékaři amputovali jednu nohu.

Vztah s Russellem Morrisonem, jenž byl zároveň jejím manažerem, skončil zpěvaččiným úmrtím 9. října 1973. Rosettě bylo 58 let. Za obrovskou ikonu a nejlepší kytaristku své doby ale platí dodnes.