Původně nu-metalovým Papa Roach se povedlo něco, co se naopak nepovedlo jiným současným stadionovým hvězdám jako Parkway Drive nebo Arch Enemy. A co se naopak relativně povedlo jejich dobovým souputníkům Linkin Park. Obě zmíněné kapely se totiž z metalcoru, respektive melodického death metalu, vyvinuly v naprosto tupou melodickou lopaťárnu, která sice osloví široké publikum, ale za cenu ztráty hudební jedinečnosti - a přiznejme si to, i duše.

Naprostý opak představují právě Papa Roach. Ti sice dnes působí jako ryze mainstreamoví rockeři, ale zatraceně zábavní, energičtí a hlavně - uvěřitelní. Skupinu to evidentně stále baví, a proto je každý její koncert tím nejlepším energy drinkem pod sluncem. Nejinak tomu bylo ve čtvrtek v Praze.

Večer v solidně zaplněné Sportovní hale Fortuna (mimochodem, před osmi lety zaplnila formace jen její menší sesterskou halu - další jasný kariérní progres) odstartovali chvíli před osmou američtí Wage War. Předvedli energický mix soft metalcoru a post-hardcoru se solidními melodiemi, který nejvíc připomínal Asking Alexandria.

Šlo ale vidět, že kapely, které přežijí zkoušku časem, stojí na výjimečném frontmanovi. A právě Danny Worsnop je tím X-faktorem, který dělá rozdíl. Každopádně předvedli povedené vystoupení a i publikum na ně reagovalo slušně.

Papa Roach svou show odstartovali velkolepě - plachtou před stagí se svým typickým švábem, která po spuštění odhalila kapelu odpalující zbrusu nový singl "Even If It Kills Me", první po třech letech. A pak už to jelo. Kapele jede turné v rámci výročí čtvrt století od vydání kultovního debutu "Infest", ale navzdory očekáváním, jak to u podobných eventů bývá, album neodehráli v plné délce. Mírné zklamání ale vyvážila jiná pocta žánru, ze kterého vzešli.

Jednak jsme se dočkali mini coveru "In The End" od Linkin Park, kterým Jacoby Shaddix vzdal hold zesnulému Chesteru Benningtonovi, jednak excelovala přídavková část, která dostala do extáze snad každého, kdo hudebně vyrůstal na přelomu milénia.

Vlastní legendární hymny z "Infest" proložené medley klasik od Korn, Deftones, Limp Bizkit a System Of A Down zvedly ze sedaček i tribuny. A když tohle žánrové best of muzikanti zakončili svou vlastní legendární troškou do mlýna v podobě "Last Resort", bylo vymalováno.

Samotné kapele nejde co vytknout, hlavně Jacoby neustále komunikoval s publikem. Mám tak jen dvě menší výtky k dramaturgii koncertu. Uprostřed show, kolem aktuálního tklivého hitu "Leave A Light On (Talk Away The Dark)" s rozsvícenými mobily celé haly a série pomalejších novějších skladeb, tempu koncertu citelně spadl řetěz. To ale pak naštěstí smazal již zmíněný dechberoucí finiš.

Druhá výtka směřuje k pouze devadesátiminutovému setlistu. Skupina má na kontě už tolik desek a status velké kapely, od které se čekají dvouhodinové koncerty. "Lovehatetragedy".

Zážitek a energie si ale opět zaslouží za jedna. Návštěvy koncertu Papa Roach zkrátka nemůžete litovat. Bude to vždy poctivé a zábavné, jak pro publikum, tak také pro skvěle naladěnou kapelu. Tak zase příště.