domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1
Můj pohled je pohledem fotografa, rockera, občasného pisálka a především zapáleného posluchače, kterému ušima protéká gros nové rockové hudby, kterou společně s kolegy z redakce týden co týden připravuje do rubriky Nové desky. Abych byl upřímný, loňský rok pro mě v hudbě nepřinesl žádný zásadní otřes. Vyšlo sice několik zajímavých nahrávek, ale nic, co by mě doslova posadilo na zadek. Možná je to i tím, že můj hudební vkus formovaly zážitky z mládí. Netajím se tím, že patřím v redakci k nejstarším. Vlastně jsem nejstarší, proč to nepřiznat, a ani mě to nijak nelimituje. Ano, je pravdou, že už neskáču nadšením z každé nové desky, spíš k nim přistupuji s jistou ostražitostí. Dobrá muzika nestárne, sem tam mě nějaká novinka skutečně osloví a díky tomu všemu se držím i v koncertní kondici, neboť naživo se dá leccos zajímavého pochytat. To vše se odrazilo i v mém hlasování do redakčního žebříčku. Jako rockoví a víceméně multižánroví posluchači to máme s kolegy Jirkou V. Matýskem a Ondrou Hrickem občas těžké. Prosazovat zajímavé nemainstreamové rockové desky proti přesile popařů je mnohdy boj s větrnými mlýny, ale i to platí za součást demokracie našeho hlasování. Nicméně si nestěžuji, koneckonců, nejde o život. Rozhodl jsem se jít s kůží na trh a prozradit svůj osobní žebříček loňských deseti zahraničních alb: 1. Jon Anderson -True
2. Steve Hackett -The Circus and the Nightwhale
3. Gaerea - Coma
4. Crimson Veil - Hex
5. Judas Priest - Invincible Shield
6. Blood Incantation - Absolute Elsewhere
7. Marilyn Manson - One Assassination Under God - Chapter 1
8. Zeal & Ardor - GREIF
9. Bruce Dickinson - The Mandrake Project
10. David Gilmour - Luck and Strange Pro české desky jsem nehlasoval, žádná mě loni bohužel neoslovila.
Osobní koment k volbě
Jon Anderson: Jednoznačně úžasný návrat ke kořenům a hudbě, kterou tvořil s Yes.Steve Hackett: Konceptuální album, které je de facto stylovým best of jeho tvorby za posledních deset let.
Gaerea: Portugalské blackmetalové zjevení, které výrazně překonalo i tak vysoko nastavenou laťku svého debutu.
Crimson Veil: Můj objev z loňského Metalfestu. Nádherná okultně-progresivně metalová deska.
Judas Priest: Metalová klasika, která nikdy neomrzí.
Blood Incantation: Kombinace death metalu s Pink Floyd a Tangerine Dream? Proč ne, funguje to skvěle.
Marilyn Manson: Dobří holubi se vracejí, a to platí i pro Marilyna Mansona a jeho skvělou nahrávku.
Zeal & Ardor: Tahle kapela neustále roste a spojení black metalu s gospelovými prvky je mimořádně šťavnaté.
Bruce Dickinson: Bruce má výtečné sólovky, ale u této jsem měl pocit, že mohla být o kousek lepší.
David Gilmour: Podobný pocit mám i z Davidova alba. Chvalozpěvy ode mě bohužel neuslyšíte.
Nicméně Gilmour společně s Brucem Dickinsonem pro mě se svými nahrávkami patří k tomu nejvýraznějšímu, co v rockové hudbě loni vyšlo. Vím, že s novinkami přišli také Deep Purple, Nick Cave, The Cure či Linkin Park, ale jejich muzika mě bohužel tolik neoslovuje.
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz
