Nedávno začal školní rok. Jaký jste byl školák?

Já to měl jednoduché, měl jsem docela dobrou paměť. První dvojku jsem dostal až v deváté třídě z ruštiny. Pak přišel gympl, to už tak slavné nebylo. (smích)

V dětství jste se učil na harmoniku, pak na klarinet, protože jste chtěl hrát na saxofon. Vezmete někdy do ruky tyto nástroje i nyní?

Italskou harmoniku mám pořád, občas si na ni zahraju. Třeba řada velmi dobrých basistů se původně učila právě na akordeon. Knoflíky na tomhle nástroji ovládané levou rukou jsou seřazené podle kvintového a kvartového kruhu, a tím pádem to hráči zjednodušuje vedení basové linky, melodií atd. Mně to později pomohlo třeba i při skládání písní.

Máme za sebou letní sezonu. Jak ji hodnotíte?

Mám nejvíc koncertů zjara a na podzim, nejsem zrovna festivalový typ. Tradičně skvělé prázdninové koncerty hrajeme u Vaška Koubka v Chotěmicích, letos bylo obzvlášť narváno. Objeli jsme festivaly v Berouně, Nové Roli, v Železném u Tišnova...

Stále máte osmdesát koncertů ročně, nebo jste zvolnil? Jak to tempo zvládáte?

Letos je jich přes osmdesát, před pár lety jsem zvládal ještě stovku. V zimě moc jezdit nechci, počasí mi nesedí na hlas.

Co máte radši - kapelu, trio, nebo sólové vystupování?

Paradoxně si nejvíc odpočinu, když hraju s kapelou, protože oni tam mají svoje písně, já nemusím furt zpívat, jsou tam taky sóla, jiná aranžmá...

Na začátku září jste oslavil sedmdesáté páté narozeniny. K této příležitosti jste vydal best of album "3/4 století". Čím se liší od předchozích kompilací?

Poslední desku "Poesis Beat" jsem dělal jako sólovou a pak jsem si řekl, že vyzkouším metodu Davida Kollera a dalších - postupné vydávání písní po jednom jako singly a až jich jednou třeba bude dost, udělá se z toho cédéčko. Zatím máme dvě novinky, moc nás nic netlačí, za posledních sedmnáct let vyšla tři alba s kapelou, jedno sólové, k tomu živák, komplet "Route 66", teď best of. Na něm se písničky nacházejí ve stejném pořadí, jako je hrajeme s kapelou na koncertech - ale v původních verzích.

Obecenstvo, které na nás přijde, touto cestou konfrontujeme s tím, jak hrajeme ty songy současně - a pak si to doma pustí v originálních verzích. Včetně dvou novinek "Dál cestu znám" a "Tři čtvrtě století".

Na obal jste použili fotku mého kolegy z musicserveru Tomáše Rozkovce. Na základě čeho jste si tento snímek vybrali?

Původně jsem tu fotografii chtěl na podpisovou kartu, ale protože se to všude líbilo, dohodli jsme se, že ji použijeme na desku, čímž se vizuál sjednotí. Pod cédéčkem je obraz, který namaloval kamarád Pavel Kreml, loňský držitel ceny Osobnost Severočeského kraje. Jedná se o Kampu malovanou z různých motivů s Johnem Lennonem zkraje. A Kampa proto, že jsem nahrál stejnojmennou píseň pod značkou Blue Effect a na desce ji také najdete.

Pavel nemaloval jen pro mě, ale i pro jiné kapely, vždy si vybral něco, co je symbolizuje... a mě pojal tímto způsobem.

Už 13. a 14. října odehraje dva speciální koncerty v pražském Lucerna Music Baru. V čem budou speciální? Na co se fanoušci můžou těšit? Co křest či nějací hosté?

Oba koncerty jsou vyprodané, přidáváme ještě třetí, jarní, v úterý 28. dubna. Na těch říjnových vystoupí jako hosté Michal Prokop a David Koller. Pak pojedeme moravskou šňůru, v Brně přijde Pavel Váně, ten pak zahostuje i na jaře v Praze.

Ohlížíte se rád za minulostí?

Kdysi jsem to neměl rád. Než něco předělávat a kumulovat, udělat radši desku novou. To mě drželo tak do roku 2007, pak jsem obnovil značku 5P. Vzal jsem k sobě mladé lidi - Ondra Fencl, PájaTáboříková, Martin Štec… a ti mě vlastně k ohlížení zpět trochu motivovali. Hlavně manažer Ondra Fencl, který správně vytušil, že fanoušci na jubilea a vzpomínání dobře slyší.

Jak se vám s nimi tvoří? Vlilo vám to novou krev do žil?

Nebyli o jednu, ale o dvě generace mladší než já. Vnímal jsem to tehdy jako dobrý impuls, podobně to udělal Radim Hladík s omlazeným Blue Effectem, u něj jsem se inspiroval. Dnes už z nich zůstal jen Ondra Fencl, který ovšem přivedl kamarády, špičkové muzikanty ještě mladší generace dnešních třicátníků. A je to skvělé. Není podstatné, kolik komu je, ale jestli k mé hudbě má vztah.

Na jakém nejzajímavějším místě jste hrál?

Rád vzpomínám na turné, na které jsem jel brzy po revoluci s Bohoušem Zatloukalem. To se točilo kolem kraje Aragonie. Hráli jsme tam pro vysokoškoláky na univerzitě. Studenti za námi pak přišli, že jim to připomnělo Rolling Stones. Pamatuji si, že na plakátu bylo napsáno, že jsme někdo jako Bob Dylan. (úsměv)

Vedle osvědčené tvorby vyšel i již zmiňovaný singl "Tři čtvrtě století". Jak vznikal?

Nabízelo se k výročí udělat novou píseň. Text napsal Ondra Fencl, souzní to se mnou, hlavní motiv je pouť slunce. Ale objevují se tam i odkazy na koncerty v Ostravě, Zlíně. Jde o takový dokument muzikantského života.

Vymyslel jste termín "Poesis Beat". Jak moc poezie ovlivňuje vaši tvorbu? Kdo je vaším favoritem?

Na gymplu jsme měli štěstí na profesora, který nás nasměroval, dělali jsme sborovou recitaci, například Františka Hrubína - "Jobova noc". Vyhráli jsme soutěže, postoupili do celorepublikového kola, do Prostějova. Ale cesty nám zkřížila hospůdka, a tak jsme se přemotivovali. (smích)

Rád jsem chodil do Činoherního klubu, kde vystupovali Petr Skoumal a Honza Vodňanský. A když pak přišel Mirek Kovářík a recitoval Václava Hraběte, chytlo mě to a od té doby drželo.

Často prý texty dostáváte od autorů, kteří za vámi sami přijdou. Už jste někoho odmítl?

Spíš je nestíhám pojmout, chodí toho spousta. Mám rád Pepu Lábuse, pro některé je zaveden jako postavička z Rádia Beat. Od Pavla Šruta jsem nazpíval 75 textů, to byl můj kmenový spoluautor, objevil jsem ho skrz překlad sbírky "Příznaky lásky" od Roberta Gravese. Poslední dobou mi píše texty také Jiří Hájíček, známý jihočeský spisovatel, držitel Magnesia Litera a dalších cen. A občas Ondra Fencl.

Prý vám jistý profesor v začátcích říkal, že nemáte zpívat. Pak jste si poslechli, že se nehodíte ani na Portu... Neozvali se náhodou dodatečně, že chybovali a berou slova zpět?

Na Portě nebyli jen lidi, co by nás nechtěli... ale ortodoxní čundráci to nenáviděli, nerozuměli tomu.

Dříve jste si prý bodoval kapely. Pamatujete si svoje žebříčky? A děláte to dodnes?

Zrovna dneska jsem si ten sešit chtěl vzít na ukázku s sebou, ale nenašel jsem ho. Vždy po půl roce jsem si dělal seznam, co jsem slyšel a co se mi líbilo. Měl jsem pořadí 1-50. Můj bratr dostával každý měsíc novou desku z Anglie legální cestou v době, kdy to nebylo nemožné, takže jsem měl dobrý přístup k novinkám a inspiracím.

Na koncertech si fanoušci často přejí skladby "Píši Vám, Karino" a "Už vyplouvám, Karino". Prosba ale zůstává nevyslyšena. Je k tomu nějaký důvod?

První jmenovaná z kapelního repertoáru vymizela před čtrnácti lety, když jsme se rozloučili s Bohoušem Zatloukalem, který je autor hudby. Ještě donedávna jsme ji občas hráli v sestavách trio a duo... ale už nechci.

Jsem z Kutné Hory, odkaz Jiřího Ortena tam zůstává stále živý - a hudba mi nějak k té smutné básni, vlastně elegii, začala vadit. Už kdysi někde poznamenal Karel Plíhal, proč je k tomu textu tak rozjuchaná muzika... svým způsobem měl pravdu. Tak jsem od "Píši Vám, Karino" upustil.

Druhou jmenovanou napsal Pavel Šrut a vychází z francouzské poezie. To mi vyhovuje, chystáme se ji znovu nasadit, v repertoáru střídavě je a není, dokonce jsme ji znovu nahráli na album "Soukromá elegie" v roce 2013. A vzpomínám si, že letos v červnu jsme ji na přání pořadatele hráli ve Žďáru nad Sázavou.

Pracoval jste v reklamní agentuře, ale také vymýšlel náměty pro vtipy, které kreslil Karel Klos. Není to tak trochu protipólem vaší muziky?

V reklamce jsme vedle sebe seděli s Fanánkem. Zablbli jsme si, vymýšleli přesmyčky, bavili se. Z toho jsem pak přešel na kreslený humor. Tvořili jsme s bývalým kytaristou C&K Vocalu Karlem Klosem, říkali jsme si POKLOP.

Tvořil jste také hudbu k televiznímu filmu "Klub osamělých srdcí".

Film byl podle skutečnosti, kdy zakázali v severních Čechách rockové kluby. Napsal to Martin Bezouška, který nám šéfoval ve zmiňované reklamce. Dokonce Márdi z Vypsané fixy si tam přišel zazpívat do jedné mojí písně, u mě doma jsem ho učil akordy.

Jak jste se dostal do filmu "Temné slunce" jako ten, který zpíval na demonstraci?

Bylo to za dob těžkého socialismu. Martin Kratochvíl napsal muziku, píseň nazpíval Oskar Petr, těsně před realizací Oskar emigroval. Musel jsem Martina zachránit, jinak by ho komunisti zničili.