Za značkou Destiny's Child se skrývají tři zpěvačky. Kelly Rowland, u nás známá především díky spolupráci s raperem Nelly na písničce "Dilema", za kterou dostali společně i cenu Grammy, Beyoncé Knowles, která vydala album v nedávné době, a Michelle Williams. Ta se pustila na sólovou dráhu jako první ze skupiny již před více než rokem. Trio zpívá v této sestavě od roku 2000, předtím se sestava Destiny's Child několikrát měnila a jak to tak vypadá, bude se měnit znovu. Tato skupina patří mezi nejúspěšnější skupiny posledních let, za dobu své existence toto uskupení prodalo více než 28 miliónů alb. Nyní tedy uzrál čas vydat koncertní DVD.

Záznam koncertu, který je na tomto disku zachycen, byl pořízen v holandském Rotterdamu 21.5.2002. Nedokážu si vysvětlit, proč jako místo pro záznam byl určen právě Rotterdam, když ve Státech jsou holky zcela jistě populárnější. Že by Evropané byli lepší fanoušci a uměli udělat lepší atmosféru? V úvodním intru se dozvíme, že holky vlastně děsně rády koncertují a proč tomu tak je. Bohužel člověk, který neumí dobře anglicky, si to může akorát domýšlet, protože titulky na tomto disku prostě nenajdete. Samotný koncert otevírá docela zajímavé ohnivé intro. Úvodní "Indepedent Women Part I" je ještě vcelku povedená a vystoupení má ještě nějaký grády, ale to, co následuje poté, se dá celkem trefně vyjádřit slovy klasika: "nuda, nuda, šeď, šeď ". Na přebalu disku najdete u třetí písničky "No. No. No Part 2" poznámku featuring Wyclef Jean. Když jsem si to přečetl, myslel jsem si, že uvidím samotného Wyclefa na pódiu. Jak naivní představa! Wyclef nejenže není vidět, ale prakticky ho skoro ani není slyšet. Jediná výjimka, která trošku oživuje první (a bohužel i větší) část DVD je hit "Bills, Bills, Bills". Bohužel ani to, že si každá z holek střihne jedno sólo (většinou jsou to singly ze sólových alb), nepřeruší dojem z určité sterility celého koncertu. Ono "heh, hep" nebo "c'mon, c'mon", které se ozývá prakticky za každým třetím slovem, moc dojem nedělá. Za úplný krok mimo považuji zařazení skladby "Gospel Medley". Na albu má jistě své místo, ale na koncertě je úplně zbytečně a vůbec se nehodí k celkové koncepci.

Naštěstí v závěrečné části koncertu si Destiny's Child trošku spraví image. Zlepšení začíná prvními údery "Bootylicious", pokračuje "Say My Name". Aby toho zlepšení nebylo zase tak moc, zazpívají "Work It Out". To je ale už definitivně poslední slabý kousek celého koncertu. Krátký úryvek "Proud Mary" jen předznamenává velké finále celé show. Publikum se rozhopsá u "Jumpin', Jumpin'", na jehož konci si bubeník doprovodné skupiny střihne sólo. V získaném čase se holky převléknou a v duchu videoklipu spustí "Survivor". Úplně poslední písničkou, kterou zazpívají, je optimistická "Happy Face". Ta jako by snad ani na koncert nepatřila. Kdybych měl hodnotit pouze ji, má 9/10. Na úplný závěr se na obecenstvo spustí hejno žlutých balónků a samozřejmě nemůžou chybět nezbytné konfety. Po závěrečném defilé snad celého štábu končí nejen koncert, ale i hlavní část DVD.

Co se týče bonusového materiálu, lze zde najít celkem obvyklou diskografii a biografii. V diskografii jsou zařazeny i sólové počiny Michelle, Beyoncé a Kelly. To, že tím, kdo tahá za nitky Destiny's Child, je Mathew Knowles, je pěkně vidět u dalších bonusů. Mezi celkem povedené videoklipy Michelle a Kelly se vloudilo i trochu slaboduché video Solange Knowles, která by se časem mohla stát právoplatnou členkou (viz tento článek). Toť všechny přídavky. Žádné záběry ze zákulisí nebo další naživo zpívané písničky. Myslím, že by se třeba hodilo pro porovnání pár záběrů z americké části turné. Možností je mnoho a je docela škoda, že zůstaly nevyužity. Navíc zvuk je zde pouze ve formátu PCM Stereo a Dolby Digital 5.1 Surround, což už je dneska docela málo.

Kdyby nebylo poslední "Happy Face" a ještě pár dalších písniček na konci, asi by hodnocení celého živého DVD dopadlo ještě daleko hůř. Destiny's Child tak trošku doplatily na to, že jsem v poslední době viděl poměrně hodně kvalitních záznamů koncertů na DVD, ať už to byl koncert Lary Fabian, The Corrs, Eltona Johna nebo Rolling Stones. Ve srovnání s těmito koncerty jsou na tom Destiny's Child hodně špatně. Koupě tohoto DVD se vyplatí snad jen fanouškům. Jinak všem ostatním doporučuji napřít svou pozornost a peněženku jinam.