Jakkoliv už Jethro Tull nejsou v nejsilnější koncertní formě - alespoň tedy takový dojem zanechalo jejich poslední pražské vystoupení -, studiově chytli druhý dech. Na desce "The Zealot Gene" vyloženě potěšili, následovník "RökFlöte", i přes některé problematické momenty, nezklamal. A zdá se, že práce ve studiu Iana Andersona nepřestala bavit: po necelých dvou letech totiž přichází "Curious Ruminant". Album, ohlášené titulní písní, vyjde už 7. března.

Kolekci devíti skladeb se stopážemi od dvou a půl až po sedmnáct minut natočila kapela v již prověřené sestavě, novou posilou se stal kytarista Jack Clark. A pokud bychom se měli uchýlit k poněkud vyvětranému rčení o čerstvé krvi v žilách formace, Jethro Tull skutečně znějí tak dobře jako už dlouho ne. Alespoň tedy v šestiminutové skladbě "Curious Ruminant", kterou doprovází animovaný surrealistický klip.

Zvědavý přežvýkavec, jak by se dal název písně a desky přeložit, nabízí pečlivě vystavěnou progrockovou kompozici, jež sice pracuje s pro skupinu typickými prvky - bez flétny to pochopitelně nejde -, ale zároveň ji muzikanti odehráli s už dlouho neslyšenou jiskrou.

Pohoda a radost ze společného hraní je znát i na zpěvu Iana Andersona, který pro sebe našel uvolněnou polohu, kde hlas zbytečně nenamáhá, ale zároveň si uchovává své vypravěčské kvality. A nepřeslechnutelně se na písni podepsal i nový kytarista, jehož citlivé riffy i podařené sólo v sobě má cosi z před lety propuštěného Martina Barreho.

Věřme, že se tyto nálady podaří otisknout i na ploše celé desky.

8/10