První polovina sedmdesátých let byla pro Olympic opravdu složitými časy. První dvě alba skupiny se stala kultovními a i poté jí vycházely silné singly typu "Dynamit" či "Otázky". Jenže velké plány s bigbítem chlapcům značně zkomplikovala doba, pro kterou se našel jednoduchý termín - normalizace.

Po vpádu spřátelených vojsk a počátečním stadiu rozkoukávání u nás začal bolševik znovu vládnout pevnou rukou, takže zvuky zboostrovaných elektrických kytar musely ustoupit do pozadí. Podstatná část rockerů emigrovala, stala se členy doprovodných kapel středněproudých zpěváků, zkrátila vlas, případně dělala jiné ústupky. Olympic nepatřil k výjimkám.

Tohle své období později nazval jako kornovské, protože na post baskytaristy přišel Jiří Korn. Svým způsobem terno: vzhledem přilákal spoustu fanynek, působením v bigbítových kapelách Rebels, Mickey či Skupině Františka Ringo Čecha naladil hudební fajnšmekry, kteří o něm věděli, že je skvělý zpěvák i zdatný instrumentalista. Jenže za pomoci Svobodova hitu "Yvetta" začal dost výrazně koketovat i s popem, který v kapele dostával čím dál větší prostor i díky osobě bubeníka Petra Hejduka. Ten se zase v sestavě objevil po konci u Golden Kids, nuceně rozprášených kvůli kauze Marty Kubišové.

I proto Petr Janda na tuto etapu nevzpomíná s velkou láskou. Docházelo k častým změnám - mihli se zde i další baskytaristé Petráš s Chvalkovským, Jiří Korn svým odchodem zase zapříčinil odliv fanoušků. Navíc kvůli předlouhým výrobním lhůtám už v čase, kdy vycházelo tohle album, Korn v kapele dávno nepůsobil. Rock se nevysílal v televizi ani v rádiu, jeho splihlý prapor nesl vydavatelsky alespoň v malých nákladech pouze Panton.

Přes to všechno - i navzdory tomu, že se v tracklistu snad kromě skladby "Únos" neobjevuje žádný větší hit - se jedná o solidní album. Napsat popovou písničku a zaranžovat ji tak, aby nezněla úplně blbě, totiž není jen tak. A pro milovníky drsnějších tónů se zde vyskytuje alespoň "Vůně benzínu", kterou kapela v repertoáru, v poněkud svižnějším tempu, ponechala dodnes.

Otvírák "Karneval" pak na tribute album "Dej mi víc... Olympic" zase nahrálo v povedené verzi gotické XIII. století. A komu by ani to nestačilo, má k dispozici krásný komiksový obal z dílny legendárního Káji Saudka, včetně původně zakázané zadní strany. Na ní se nacházela Yvonne Přenosilová, která po roce 1968 emigrovala, a proto se musela udělat zadní strana nová.

Nižší hodnocení získává nahrávka pouze pro kontext celé diskografie Olympiku. Proto, že původně vyšla v návaznosti na legendární "Želvu" a "Ptáka Rosomáka" (hnidopichové prominou pominutí třetí desky) a nyní jako reedice následuje po do nebes vychválené "Trilogii". Jinak se nemá vůbec za co stydět.

V původní recenzi pro Melodii napsal Jiří Černý: "Od příštího alba očekávám důraznější a nekompromisnější dramaturgii a produkci." Na počinu "Maratón" se mu poté tohoto přístupu dostalo vrchovatě. To už je však jiný příběh.