Radůza se pomalu, ale jistě dostává svou vánoční tvorbou po bok klasiků. Nové autorské album "A žili šťastně až do smrti..." není co se týče sváteční tvorby jejím debutem a po jeho poslechu lze jen doufat, že se v budoucnu dočká dalšího pokračování. Písničkářka totiž má co říct.
7/10
Radůza - A žili šťastně až do smrti...
Vydáno: 25.10.2024
Celkový čas: 35:39
Skladby: Marie vanilku váží, Ježíškovo děkování, Hudlickej kostelíček, Mechanický betlém, Cukr, káva, limonáda, Spí Panna Maria, Zimní příběh, Když chodil svatý Josef po zemi, Lidi, to vám zima bylo, Jahody pro pannu Marii, Povězte, matičko, povězte, A žili šťastně až do smrti…
Vydavatel: Supraphon
Tuhle recenzi potřebuji napsat v trochu víc blogovém stylu než ty ostatní, a to kvůli zasazení do kontextu událostí. Zpěvačku
Radůzu jsem totiž nikdy zvlášť podrobně nesledoval, nepovažuji se za žádného znalce její tvorby. Vše, co se mi v souvislosti s ní vybaví, je písnička a klip "Studený nohy", která bodovala snad někdy před dvaceti lety v tehdy populární hitparádě Eso, a dále skvělé texty i celé songy, které Radka Vranková napsala
na druhé vánoční album Lucie Bílé.
Ale jinak jsem její tvorbu bral jako snad příliš syrovou a svojskou, abych jí věnoval větší pozornost. Posun nastal, když se mě kolega Martínek zeptal, jestli bych nechtěl napsat recenzi na tuto vánoční desku. Pořád ve mně z výše zmíněných důvodů zůstával velký ostych, ale jednoho dne jsem se rozhodl CD rozbalit a začíst se do textů a pokochat se bookletem. A to rozhodlo.
Tucet příběhů, z nichž ani jeden si autorka klopotně nevycucala z prstu, zaujal. A k tomu jsem si přečetl, že se na nahrávce podíleli i Domažlická dudácká muzika, Cimbálová muzika Dubínka s hudebnicemi a zpěvačkami ve věkovém rozpětí 11-17 let,
Unique Quartet a jako host
Jiří Korn. Už nebylo proč váhat. Poslech potom přinesl vše, co se dalo čekat. Tento počin by se rozhodně neměl objevit v dalším díle rubriky Headlineru "Peklo vánočních písní", protože je prostý klišé a propojuje biblické postavy s moderními historkami, jako se to dělo i na albu
"Studna v poušti".
Vyprávění o řezbářích betlémů, o děkování Ježíška svým rodičům, o svatém Josefovi či o tom, jak Radůzina maminka ztratila vánoční dárek pro taťku a našla ho až o Velikonocích, se prostě dají číst jen tak i bez muziky - a baví. Ale hudba i aranže se také velmi povedly, patří k těm pestrým a zábavným.
Když se rozezní klarinety ve skladbě "Lidi, to vám byla zima", člověk nabyde dojmu, že se dívá na pohádku "Obušku z pytle ven", kterou tahle muzika připomíná. Hluboko položené hlasy Korna a Radůzy v "Mechanickém betlému" mají také smysl, ale právě tady možná tkví i důvod, proč tvorba Radůzy prostě doposud šla kolem mě.
Hřmotnost a syrovost může být - a je - fajn, k některým skladbám by se však hodil křehčí, romantičtější, jinak posazený hlas. Člověk si proto může jen představovat, jak by některé písně typu "Marie vanilku váží" či "Zimní příběh" zněly od interpretky s jemnějším přednesem. Jde však spíš o záležitost osobního vkusu, který se může u každého různit.
Zdá se až neuvěřitelné, že
Radůza vydává desky téměř rok co rok, a přesto stále nachází nosná témata a napadají ji dobré melodie. Nelze zapomenout ani na moc hezký grafický design alba od Štěpánky Bláhovcové. Booklet doprovází i dovětky k jednotlivým skladbám od samotné autorky a celé dílo nese svou velkou hloubku a opravdový obsah. Tak jako Vánoce obecně.