Přesto na trojici alb "Nocturne Impalpable" (2001), "Un Autre Décembre" (2003) a "Des Plumes de la Tête" (2004) najdeme hudby požehnaně. Nicméně Chauveau tóny skutečně nezahltí, kompozice se volně posouvají, variují lehce naznačené melodie a z ticha se vynořují a zase se vracejí zpět.

Nejstarší "Nocturne Impalpable" je doslova výkladní skříní moderní klasiky. Na ploše necelých pětačtyřiceti minut nabízí třináct krátkých skladeb, které prokládá šest intermezz, označených jen tečkami. Tyto se ve vinylové verzi slévají s předchozími kusy.

Už na své druhé vydané řadovce Chauveau lehkou rukou spojuje smyčcové trio s klavírem, dechy i elektronikou a minimalismus a křehkou melodičnost s ruchovými plochami. Výsledek přináší až překvapivou kompoziční sevřenost napříč celou nahrávkou. "Nocturne Impalpable" v sobě nese jakousi tekutou kvalitu, hudba hladce ubíhá, plynule mění tvar, barvu i nálady a postupně přechází od klasičtějších kompozic až k modernímu, zvukově abstraktnímu minimalismu.

Pouhých dvaadvacet minut trvá "Un Autre Decembre", nejkomornější dílo ze tří, které set "Politique Du Silence" představuje. Sylvain Chauveau se tu noří hluboko do vod ambientu, osamělé střípky klavírních melodií se zde vynořují z elektronických ruchů a terénních nahrávek (skladby "Granulation 1-4"), do zvukové krajiny celku promlouvá i občasné zapraskání vinylu, kde si posluchač není jistý, zda to ve skladbě má být, či nikoliv.

Autor zde pracuje s nečekaností (v závěrečné "Du rêve dans les yeux" se najednou objeví akordeon a úplně promění náladu fragmentární kolekce), proměnlivostí v detailech, z mála ale dovede vykutat povznášející krásu. "Un Autre Décembre" evokuje pohled z prosincového okna - ticho, chlad a melancholii, která pomalu přechází v jemný vnitřní klid.

Nejnovější, i když, pravda, letos dvacetiletá, studiovka "Des Plumes de la Tête", jež tento rok vyšla na vinylu poprvé, bere opět, vedle základního klavíru, do hry ve velké míře také smyčcové trio a klarinet. Tyto hudební barvy přidávají materiálu na osudovosti a jakémsi neustále přítomném smutku. Výrazně se zde pracuje s variováním základních motivů, návraty, opakováním melodických témat. Dvacítka drobných instrumentálních portrétů vznikla pro stejnojmenný film režiséra Thomase de Thiera.

Trojici alb vydalo Minority Records na krásných průsvitných vinylech v lehce lahvově zelených odstínech. Box - tři LP v samostatných obalech - pracuje s graficky minimalistickým pojetím. Samotné nosiče mají obaly pouze typografické, titulní strana naopak pracuje s velkou fotografií Valéryho Lorenza a bílým textem na černé ploše. Podtrhuje to meditativnost obsažených kompozic, které posluchače dovedou vtáhnout a zklidnit, nikoliv však ukolébat.