Je asi půl čtvrté ráno a já nemůžu spát. Bezradně koukám do mobilu, kde na mě na Facebooku vyskočí záznam z krátkého koncertu Ewy Farne ve Westfieldu Chodov, kam jsem se chtěl jen tak pro zábavu zajít podívat, ale nakonec mi to kvůli jiným povinnostem nevyšlo. Na poměry obchodních center až nečekaně milé vystoupení zpěvačka zakončila tím, že "kdo by mě neměl dost, tak za zhruba čtrnáct dní budu vystupovat v Betlémské kapli". "To by mohlo být moc hezké," pomyslím si a ještě začerstva píšu kolegovi, ať se zkusí zeptat na akreditaci.

Nemít problémy se spánkem, patrně bych se o této akci ani coby hudební publicista jinak nedozvěděl. To vystoupení totiž mělo tak minimální propagaci, že je skoro (vánoční?) zázrak, že se informace o něm ke mně donesla. A stejně kapacita omezená na pět set posluchačů nakonec nestačila, předaná vstupenka na akreditacích se totiž ukázala být na tu stejnou sedačku, kterou si za ceny v rozmezí 1 890 - 2 890 Kč regulérně koupilo či dostalo dokonce už šest různých lidí přede mnou. Vše se naštěstí vyřešilo a koncert mohl po úvodních slovech rektora Vojtěcha Petráčka a dramaturgyně zdejší auly začít.

Ewa Farna zde v bílých šatech a se zlatým mikrofonem vystoupila sotva dva dny po triumfu na Českém slavíku, dost možná záměrně ale o anketě při první adventní neděli nepadlo ani slovo.

Místo toho se po úvodní "Měls mě vůbec rád" pousmála tomu, v jakém oblečení první skladbu večera odehráli kytarista Lukáš Chromek a pianista/klávesista Jan Aleš. Kromě tří vokalistek se následně přidali i bubeník s multinstrumentalistou hrajícím převážně na basovou kytaru, nicméně tanečníci tentokrát zůstali doma. Nebyli potřeba, rodačka z Vendryně totiž v Betlémské kapli vystoupila s programem, který všechny její písně převedl do tišších, lehce najazzlých a převážně akustických aranží.

O co střídmější zůstal její hudební doprovod, o to více se česká diva proměňovala v lokální verzi Mariah Carey. Podobně jako americká zpěvačka ve svých nejlepších letech se svým dlouhé roky trénovaným hlasem předváděla takové exhibice, že to diváky zarazilo do sedaček. V tom totiž tkví její síla. Ani jako hudební publicista totiž na jejích koncertech nemusíte řešit playbacky a jiné berličky, kterými se jiní snaží zakrýt vlastní nedostatky. Kritické myšlení tak vzácně můžete vypnout a užívat si daný moment spolu s ostatními v sále. Ostatně, jak zpívala v druhé písni večera "Všechno nebo nic", mohli se posluchači nechat unášet jejím sametovým vokálem jak "loďka papírová". Přičemž to finální slovo - "nic" - zazpívala fenomenálně.

A ne že by koncert proběhl zcela bez chyb - asi dvakrát jí vypadl text a při "Tělu" se úplně nedomluvili s pány v kapele, kdo začne. "Tuhle píseň zpívám naživo obzvlášť ráda. A tak trochu narcisticky musím přiznat, že když mi ji nabídne Spotify, tak si ji sama tu a tam pustím. Občas se mi to stane. Třeba včera," bavila publikum u oceňovaného singlu.

Při vzpomínce na starší a stále velice silný hit "Boží mlejny melou" zase zaglosovala, že pracovně té písničce říká "Na každou svini se voda vaří". Jeden z nejoriginálnějších momentů ale nastal při "Leporelu", kdy si zpěvačka od několika diváků vysbírala "věci, které cinkají". Mezi klíči a penězi se jí tak sešla třeba i čísi powerbanka. A přesně jak jedenatřicetiletá umělkyně avizovala, po vložení klíčů do piana skutečně nástroj získal úplně jiný, brumlavější zvuk.

Hudebně nejsilnější momenty nastaly už tradičně při překrásně odzpívané, dojemné dvojici "Verze 02" a "Dobré ráno, milá" s hlasem Davida Stypky puštěným ze záznamu. Manželku Martina Chobota to rozplakalo, protože jak písničku dlouho nehráli, jeho hlas prý několik měsíců neslyšela. "Byla s ním hrozná prdel. A humor dokáže spravit spoustu věcí," pronesla se skoro až kmetskou životní moudrostí.

Těch milých a vtipných momentů nabídl večer přehršel a ne vše se dá do článku na internetu přenést, proto zmiňme ještě pro věrné fanoušky vzácnější chvíle. "Smutná píseň" z alba "Umami" nebo polská variace na "I'm With You" od Avril Lavigne naopak už z debutu patří k raritám, jaké na jejím koncertě běžně nečekáte, tím spíš potěšily.

Ještě o fous víc ale zapůsobil starší singl "Zapadlej krám", k němuž se interpretka vystupující tentokrát bez kontaktních čoček chová až macešsky. Do setlistů se dostává minimálně, a když už, tak ho - jako v tomto případě - ještě propojí a zkrátí do tak trochu medley. Očekáváná katarze se bohužel nedostavila, přitom pozměněné, skoro až andělské aranže i proměněná zpěvová linka naznačovaly velkolepý zážitek. Snad někdy příště.

Očekávané finále s hitem "Vánoce na míru" si ale vysloužilo nadšený potlesk už po prvních tónech, z obou stran ho lemovaly potlesky ve stoje. Červíček pochybností sice dumá nad tím, co na tom zhruba hodinu a tři čtvrtě dlouhém koncertě bez projekcí, tanečníků, hostů či konfet stálo tolik peněz a zda za všechno může jen ta omezená kapacita, nicméně poslouchat Ewu Farnou zpívat, zůstává i nadále tak krásným zážitkem, že jí stejně všechny nedokonalosti odpustíte.

Protože i kdyby zpívala přes tři hodiny, pořád by toho člověk neměl dost. Nejlepší českou popovou zpěvačku si prostě rádi dáme kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv. O půl čtvrté ráno, na Slavících, v kapli nebo i v Edenu.