Cesta za zmíněnou slávou začala v projektu Zemětřesení s hitem "Jsem prý blázen jen" a pokračovala prvními dvěma sólovými alby "Růže pro Algernon" a "Ráno ve dveřích armády spásy". Obě desky se skvěle prodávaly, vypadlo z nich hned několik hitů, z nichž minimálně "Barák na odstřel" a "Dívka s perlami ve vlasech" se hrají doposud.

Arakain na to odpověděl takovým rozšířeným EP "Legendy" s hitem "Slečna závist". To šlo také na dračku, přece však v kapele přetrvávala jistá nervozita z toho, jestli se její zpěvák a dvorní textař Aleš Brichta přece jenom nechystá jít na samostatnou dráhu. Vše navíc ještě umocňoval fakt, že s ním jeho sólové choutky sdílel i kytarista Miroslav Mach.

Doba navíc metalu nepřála. Všudypřítomný dancefloor pročísly maximálně vlny grunge a crossoveru. Zpětným pohledem se dá říct, že nahrávka "S.O.S" nenabízí žádný veleslavný megahit, ale tucet opravdu dobrých a silných písniček, ze kterých lze cítit energii i melodičnost.

Nechybí dva ploužáky, "Třináctá komnata" a čistě akustická věc "Blázni víry", dále dodnes na koncertech hrané skladby "Hlas krve", "Loutky" či "Adrian" nebo singl "Páteční flám", ke kterému vyšel i klip režisérky Mirjam Landa. Celkově je album už na hony vzdáleno thrashovým začátkům a jede si v pomalejších, ale o to hutnějších riffech a rytmech. I když tehdejší kritika chválou neoplývala, zubu času nakonec tato řadovka odolala - a to třeba i po stránce zvukové a technické. A to se počítá.

Reedice na CD a v digitální verzi nabízí tři zajímavé bonusy: skladba "Vládci strachu" pochází z kompilace "Spark in the Dark", hodně utajený song "Zapomenutej bojovník" se zase ve své době uchovával pouze na kazetě a demo písně "Blázni víry" tehdy nazpíval kytarista Jiří Urban jako určité vodítko pro Aleše Brichtu.