The Last Dinner Party si zapamatujme jako názornou ukázku toho, co s neznámou kapelou může udělat jeden rok na profesionální hudební scéně a jak vám jedna anketa může změnit život. Skupina poprvé vystoupila v Praze jako předkapela Hoziera ve Sportovní hale Fortuna na Výstavišti loni v prosinci. V té době ji skoro nikdo neznal.

Autor tohoto textu s ní dokonce tehdy mohl udělat rozhovor, ovšem pro přetlak jiné práce se mu v časovém presu nechtělo pouštět se do neznámého jména, a tak z dnešního pohledu jedinečnou příležitost odmítl, byť tehdy čerstvý singl "Nothing Matters" zněl jako možný hit. Dnes by si za to nafackoval, neboť dva dny před koncertem se formace dostala mezi nominované na prestižní ocenění BBC Sound Of 2024 a o pár týdnů později anketu dokonce vyhrála. Titul objev roku jí tak byl přiřknutý i oficiálně.

Letos v červnu se u nás formace fungující od roku 2021 zastavila podruhé a společně s Raye, proslavenou právě i účastí ve stejné anketě, vyloženě zachránila dojmy z jinak slabého ročníku festivalu Metronome Prague. Tehdy už se jí pod pódiem štosovaly první zástupy fanoušků, kteří znali texty a třeba se i oblékli do podobných černobílých šatů s volánky, jaké nosí samy muzikantky. Těch nejvěrnějších tehdy v davu nebylo mnoho, rozhodně ale potěšilo, že i u nás najdeme mladé nadšence hltající novou hudbu z Británie.

A jak už bylo řečeno v perexu, samostatný listopadový koncert se pro velký zájem nakonec přesouval do větších prostor. V nich byste tentokrát mladé slečny bez volánků už téměř nenašli. Jedinečná kombinace indie rocku, barokního popu a art rocku nejen v Česku zafungovala, boost od BBC zásadním způsobem nastartoval jejich kariéru a není pochyb o tom, že si příště zahrají v ještě větších prostorách.

Také ale musíme dodat i druhou stranu mince. Na poměry svěžího jména na scéně je poměrně neobvyklé, že se stejná kapela v tak - z globálního pohledu - nezajímavém městě, jako je Praha, ukáže během svého přelomového roku kariéry hned třikrát. Něco takového se opravdu běžně nestává, řadu vítězů BBC Sound Of z předchozích let jsme u nás viděli spíše až s několikaletým zpožděním. Pokud vůbec.

Zároveň se také stalo, že pražský koncert The Last Dinner Party se nakonec neplánovaně stal i jejich letošním posledním. Dámy totiž krátce před ním zbytek podzimního turné zahrnující Vídeň, Curych, Luxembourg a Tillburg, podobně jako už dříve odvolané koncerty po Británii, "ze zdravotních důvodů" zrušily "pro fyzické i psychické vyčerpání." I takový bývá showbyznys.

V našem hlavním městě na sobě ale hudebnice nedaly nic znát, naopak se spíše zdálo, že si jdou svůj poslední tanec ještě naposledy pořádně užít. Skvělá Anna Vaverková publikum výtečně naladila na hlavní dění, hvězdy večera ji přitom sledovaly z balkónu. S přihlédnutím k tomu, jak skvělé její debutové album "Pozdravy z polepšovny" i s časovým odstupem je, nelze než mít radost z toho, že na ni postupně dorazila i podstatná většina návštěvníků.

To se ale nemuselo povést, organizace v klubu totiž už tradičně nestíhala, tudíž se dlouhé fronty tvořily nejprve u vstupu a následně ještě i u šaten. Kdyby majitelé SaSaZu alespoň část vydělaných peněz ze své šatnové politiky věnovali k najmutí dalšího odbavovacího personálu, jistě by to zážitek všech zúčastněných jedině pozvedlo. A i ty recenze prostoru nejen na Mapách.cz by mohly vyznívat pozitivněji.

Samotný koncert oproti dvěma předchozím příliš překvapení nepřinesl, ostatně dámy mají na svém kontě zatím stále jen jednu desku "Prelude To Ecstasy" (nedávno vyšla její rozšířená verze s akustickými verzemi a covery, zkuste!), a když v programu došlo na až skoro hardrockovou, dosud nevydanou věc "Big Dog", prezentovaly to milosrdnou lží, že dostáváme něco speciálního. Přitom ji hrály na posledních vystoupeních úplně běžně, podobně jako třeba i "Second Best", další věc z pravděpodobně vznikající druhé desky, kterou stejným způsobem uváděly už na Metronomu.

Třetí český koncert však nyní lze hodnotit jako jejich dosud nejlepší především z toho důvodu, že se ho podařilo až nad očekávání dobře nazvučit. Když si muzikantky v "Ceasar On A TV Screen" pověsily kolem krku obří klávesy, věděli jste o tom. Když se rozhodly doprovázet na flétnu v "Beatiful Boy", krásně jste ji slyšeli. Jakmile se zvuk ztišil a hrálo jen piano, případně si dámy pohrávaly s napětím a timingem, všechno jste to mohli nádherně vnímat a třeba i konečně naplno pochopit, proč zmíněné prestižní ocenění získaly. Žádné projekce, žádné přednahrané zvuky, žádné vyzývavé šaty. Jen poctivá muzikantská práce s řadou nápadů, které koncertu dodávaly patřičnou dynamiku a náboj a k tomu skvělá frontwoman Abigail Morris, která se většinu show jen točila dokola a tančila sama se sebou před čtyřmi antickými sloupy na scéně.

Vokální party obstarala téměř sama, největší pomoci se dočkala až při kousku "Gjuha", kdy ji na chvíli zastoupila kolegyně Aurora Nishevci, případně se zapojili i bouřlivě reagující diváci. Oproti standardnímu setu se nakonec proměnila jen volba coverů, kdy Blondie nahradila snad i vhodnější Lana Del Rey, s jejíž hudbou mají po aranžérské stránce The Last Dinner Party mnoho společného. Jen jsou lepší a zpívají naživo.

Finále nemohlo patřit ničemu jinému než největšímu hitu "Nothing Matters", u něhož se Abigail vydala za diváky do prvních řad a následně mávala duhovou vlajkou jednoho z fanoušků. Moc pěkné. Tak teď už jen po poslední večeři nabrat síly a vzhůru do druhého kola.